• Pražská 7
  • Tréninky
  • Kontakt
  • Whose Baby
  • Reporty
  • Web
  • search
  • RSS PRAGUE SEVEN 
  • Tag: beach

    Sandsplash, Baden 2014 – výjezd arabské reprezentace do Rakouska

    napsal , on 1. 5. 2014, under Reporty

    Napsala Lída

    Po dlouhém roce jsme opět vyrazili zahájit venkovní sezonu do rakouského Badenu na plážový turnaj Sandsplash. Mnozí z nás se již poněkolikáté vraceli na „místo činu“.

    Sobotu jsme zahájili zápasem s plzeňskými Atruc, který se jako vždy nesl v přátelském duchu. Oba týmy zjištovaly, co mohou od mokrého písku (a disku) čekat a byli to Atruc, kteří to zjistili o něco dříve a nakonec se radovali z prvního vítězství.

    Následovala další prohra s pořádajícími Spin und Trink. Abychom se dalším prohrám vyvarovali, zahájili jsme pečlivou přípravu v bazénu a povolený alkoholový doping v podobě teamdrinku. Příprava se vyplatila a zápas proti mladému týmu PUFF skončil naší výhrou.

    V boji s amPullen jsme byli poněkud bezradní, dařilo se nám jen občas. Chyby ale dělal i soupeř a nakonec jsme prohráli jen o dva body. V pozápasovém kolečku bylo trochu dusno, následkem komunikace Danky a Martina, kteří nevěděli, že v řadách rakouského týmu je i jedna Češka. I to se ale nakonec vyřešilo ke spokojenosti obou stran a tak to má být :).

    Do posledního zápasu s Nitro Circle jsme nastoupili zvesela, hru jsme si užili a radost nám udělalo i skore, které opět bylo příznivější na naší straně. Hrací den jsme zakončili v bazénu a poté se pomalu vydali na večeři.

    Protože Sandsplash slavil již 10. výročí, Spini uspořádali velkou párty s tématem „around the world“. Jako Sedma jsme dostali přidělené Spojené arabské emiráty a převleky na párty se tedy nesly ve stylu šejků, zlatých glocků a velbloudů. Byť jsme v báru moc dlouho nepobyli, na některých z nás se to podepsalo a nedělní zápasy nedopadly podle našich představ.

    Ve hře proti Styrian Hi5 jsme zažili svůj nejdramatičtější závěr zápasu. Koncová siréna nás zastihla za vyrovnaného stavu 5:5. Následovalo několik obran, po kterých nás vždy zradila naše schopnost házet ve větru. Naštěstí napočtvrté se nám již podařilo se s větrem srovnat a o jeden jediný bod vyhrát.

    V posledním zápase, opět proti amPullen, jsme chtěli obhájit naše téměř tradiční deváté místo. Našlápnuto jsme měli dobře, fungovala práce handlerů a přišli jsme na to, jak efektivně bránit. Zápas to byl intenzivní, tahali jsme se o každý bod, dali jsme do toho srdíčko, ale tu trochu štěstíčka nám někdo nepřál. Prohráli jsme o jediný bod, ale tak pěknou hru jsem se Sedmou dlouho nezažila. Tentokrát se vše obešlo bez problémů a nakonec jsme byli i pochváleni za dobrou hru proti zóně.

    Z turnaje jsme všichni odjížděli spokojení a doufám, že příští rok navážeme na výkon z posledního zápasu a budeme hrát od začátku tak dobře jako jsme letos končili.

    Děkuju Martinovi, Pítrovi, Štěpánovi, Jirkovi, Petrovi, Horstovi, Janičce a Dance za skvělej víkend!

    Napsala Lída

    1 Comment :, , , more...

    Sandsplash 2013, Baden

    napsal , on 29. 4. 2013, under Reporty

    napsala Lída.

    Pražská sedma na turnaji v Rakouském BadenuNad loňskou téměř hamletovskou otázku, zda jet či nejet, nebylo třeba dlouho přemýšlet. Kladná odpověď byla jasná již od vypsání do docházky.

    Do rakouského Badenu jsme dorazili již v pátek a po pívu a jednom nočním Dominionu šli spát. V sobotu jsme hráli až skoro v 11 a tak jsme se mohli řádně prospat a halu jsme opouštěli jako poslední. To se však projevilo i na naší hře a první zápas s Soul Gringos jsme prohráli.

    Nevěšeli jsme hlavu a doufali, že s tureckým týmem si poradíme. Hořké bylo naše zklamání, když jsme si nedokázali poradit s jejich bezchybnými chyty a skvělým give ‘n‘ go.

    Na naší obranu ale musím říct, že jsme měli nevýhodu v podobě lazar týmu. Martin – cosi nataženého v kotníku, Zdeněk – bolavá ruka ještě z havlbrodské kvalifikace, Pítr – vykloubené rameno, tzn. hra s ortézou. Tak alespoň Zuzka, Hanka, Nela, Aleš, Petr, Ráťa a Marfy byli plně použitelní.

    Teprve v posledním zápase dne jsme vybojovali výhru proti Lokomotiv Stolichnaya a spokojeně se mohli vydat na večeři, která byla výborná stejně jako loni.

    Protože nám ale z minulého roku zbyl rest pokoření místní zříceniny, nacpaní jsme vyrazili do kopců, jen Nela s Ráťou a Marfym se vydali do města.

    Výhled zeshora stál za to, po pořízení povinné skupinové fotky (dodá Aleš) jsme se vydali zase dolů, tentokrát jinou cestou v čele se Zdeňkem.

    Po návratu do spací haly si část z nás dala zase Dominion (závisláci) a vcelku brzy jsme odpadli.

    V neděli ráno nás již přivítalo na hřišti sluníčko, ale první zápas dne jsme opět prohráli, tentokrát se slovinským týmem Vertigo.

    Pořádně dařit se nám začalo až proti pořádajícím Spinům a v posledním zápase, který jsme hráli znovu s Lokomotiv Stolichnaya. Výhry nebyly nijak výrazné, ale výhry to byly a to se počítá. Skončili jsme stejně jako loni na pěkném 9. místě, do příštího roku máme jistě co zlepšovat (např. zdravotní stav týmu) ale taky motivaci přijet zase!

    napsala Lída.

    Leave a Comment :, , , more...

    OLGOJ CHORCHOJ TROPHY VII. aneb Turnaj za odměnu

    napsal , on 1. 10. 2012, under Reporty

    Napsala Marťa.

    „Olgoj je nejlepší turnaj, pojeďte, je to turnaj za odměnu“. Kdo poslechl, nelitoval, kdo nejel, přišel o víkend plný písku, srandy, sluníčka, koupání, bruslení a i trochu toho ultimate. I přes předpověď počasí se v pátek kvečeru roztrhly mraky, sluníčko lákalo na cestu a Sedma vyjela dvěma auty směr Plzeň. Jelo nás jen devět, Jirka S., Márfy, věčně zraněný Hruška, Pítr, Lesy, Lída, Lucka, Klára s bolavým kolenem a Martina. Naštěstí se na písku hraje jen v pěti, takže poté co jsme si vyžádali pomoc Ondry z Opic a občasnou výpomoc Ivy s Leou, jsme mohli v pohodě hrát.

    Do ranního zápasu jsme nastoupili plni radosti a síly, dvakrát jsme přeběhli hřiště a sil začalo ubývat, ale co nestačily nohy doběhnout, rybička zachránila, později už někteří padali do písku jen tak. Bohužel jsme hned první zápas, tak jako všechny ostatní, prohráli. Naštěstí jsme si mohli zahrát s tradičním olgojovským týmem Little Secret. Hezky nám po zápase zazpívali písničku a dostali jsme od nich i maličkého nafukovacího krokodýlka na památku. V neděli poslední zápas o sedmé místo s Chlupatou žábou byl velmi vyrovnaný, prohráli jsme jen o jeden bod.

    Mezi zápasy ti aktivnější z nás vytáhli brusle, většina se šla koupat do řeky a odpočívat, někteří dokonce hráli Agricolu nebo Bago.

    Večerní párty nezklamala, a hlavně ani P7 nezklamala, Pítr s Klárou vyhráli párty a domů si odnesli krásný diplom. Patří jim velké uznání, neboť ráno vstali a nastoupili hned do prvního zápasu.

    Pivní závod byl netradiční, velmi zábavný a i zde si Sedma vedla celkem dobře. Dvě dvojice musely ve dvou „překotrmelcovat“ šířku hřiště a na druhé straně pátého člena zahrabat do písku.

    I když jsme skončili 8., hra nás bavila, každý si skočil rybu a přece jen jsme nějaké to první místo také urvali! Ještě několik dní potom jsme všichni nacházeli zrnka písku, která nám připomínala pohodový víkend.

    Pořadí:

    1. Prague Devils
    2. 3SB
    3. SOFT
    4. Žlutá Zimnice
    5. Little Secret
    6. Atruc
    7. Chlupatá Žába
    8. Pražská 7

    Fotky

    Hruškova galerie
    Napsala Marťa.

    Leave a Comment :, , , more...

    Sandsplash 2012, Baden

    napsal , on 9. 5. 2012, under Reporty

    napsala Lída.

    Jaká je správná odpověď na otázku „jet či nejet na Sandsplash?“

    Po tomhle víkendu je odpověď naprosto jasná, samozřejmě, že jet! Byla by totiž věčná škoda přijít o dva dny plné frisbee, fajn lidí, bazénu a sluníčka.

    První hrací den pro nás začal v 9:30, kdy jsme plni energie naklusali na lajnu abychom poměřili síly s rakouským týmem TV Gleisdorf. Po 25ti minutách jsme skončili remízou, což není špatné, protože většina z nás se s hrou na písku teprve seznamovala. Seznamovali jsme se ale příliš dlouho, v dalším zápase proti amPullen jsme zvládli dát jen jeden bod a konečné skóre bylo něco jako hodně:1. Po tomto zápase jsme měli dlouhou pauzu, kterou jsme využili pečlivou přípravou na zbytek dne. Válení u bazénu a hraní hazardních her (Bang!) jsme zakončili Team drinkem a po hlavě se vrhli do zápasu s pořádajícími Spin&Trink. Drink pomohl a výhra byla naše. V další hře s plzeňskými Atruc se rozhodovali, jestli spadnem do dolní skupiny. Aby se tak nestalo, potřebovali bychom vyhrát alespoň o dva body a zároveň se muselo stát něco na druhém hřišti. Jenže alespoň o dva body nakonec vyhráli Atruc a po dohrání na vedlejším hřišti spadli do dolní skupiny i oni. Pro zábavu ostatních týmu Atruc z Plzně přivezli i zábavnou hru, párové chytání na čápa a chytání mezi těla ;) (fotky zde)

    Abychom nebyli dlouho smutní z prohry, porazili jsme v dalším zápase rakouské Lokomotive Stoli a den zakončili opět remízou se Spin&Trink.

    Po výborné večeři jsme se odebrali do blízkého parku, jako partička týnejdžrů obsadili lavičky a nad lahví vína jsme povídali a povídali.

    Do spací haly jsme dorazili poměrně brzy a proto, abychom nevěnovali příliš času spaní, jsme hráli další hazardní hry ;), Přece jsme do Vídně nepřijeli spát!

    V neděli jsme si mohli o něco přispat, některým to ale nedopřál jakýsi tým, který vstával už asi v 7 hodin. Den jsme začli výhrou nad Atruc a v kolečku Dr.Úd trefně poznamenal, že turnaji dvakrát stejný tým neporazíš. S úsměvem jsme rozpustili pozápasové kolečko zakončené další hrou, tentokrát to byly buldozery.

    Po delší pauze strávené opět v bazénu jsme opět vyhráli, tentokrát nad týmem Soimii Patrei z Rumunska.

    Jít do bazénu byla tentokrát víc než povinnost, protože vyzkoušet tobogán jsme prostě museli ;) a dali si ještě jeden Team drink, abychom využili nabídky místního báru.

    Poslední zápas před námi a Nela nám přišla říct, že tohle jsou ti, kteří nás ráno budili. To nás teď povzbudilo, v kolečku si pořádně zakřičeli Zagato, soupeře jsme trochu vyděsili a šli jsme na to. Přetahovali jsme se o každý bod, zadarmo ho dát nechtěli, ale nakonec jsme tým s jabkem na zádech Styrian5 udolali 6:4.

    Dolní skupinu jsme tedy vyhráli a skončili na 9. místě ze 14ti týmů. Cenu Spirita si zaslouženě odvezli Atruc.

    Zdeněk, Aleš, Jardáč, Petr, Hruška, Ráťa, Helča, Hanka, Danka a Aswee si zaslouží poděkování za skvělej víkend, za krásný akce a pěkně chycený body.

    A speciální dík patří i Ditce která s námi jela jen tak, protože nás určitě má hrozně ráda ;)

    napsala Lída.

    Leave a Comment :, , , more...

    Olgoj Chorchoj Trophy, 10.–11.9.2011, Plzeň

    napsal , on 13. 9. 2011, under Reporty

    Napsal Domýš

    “Mamí, a co je to ten turnaj ve fryzbý?

    “To máš tak, Vašíčku.
    To se v pátek k večeru sebere velká parta lidí, třeba Zuzka, Márfy, Martí, Martí, Jirka, Pepík, Franta, Lesy, Domýš (a ještě Gabča a Áňa a Mari) nahází spoustu věcí do velikánských tašek a naskáčou do aut, která schválně naplní tak, aby tam nebyla ani trošička místa. Pak jezděj po Praze, aby se co nejrychleji vymotali ven, ale stejně se jim to nepovede, protože je pátek odpoledne a to, jak každý ví, po Praze dokolečka jezdí úpně všichni, kdo ještě mají na benzín. A pak jedou a jedou a dojedou třeba do … třeba do Plzně!

    V Plzni hrozně honem postaví stany a vytáhnou z těch velikých tašek flašky, aby honem mohli začít chlastat. Což pojmou mimořádně zodpovědně, nezabrzdí je ani drobné mrholení, naopak, ještě opilí jezdí na koloběžkách po bruslařském oválu furt dokola. A jsou hrozně hlasití a veselí a vůbec. Nejradši by nespali vůbec, ale nad ránem si přeci jenom dají říct a zalezou do stanů. Celou noc samozřejmě hraje nahlas muzika různé kvality. Naštěstí se statečná policie neodváží do areálu a tak jenom zavolá panu správci, aby to trochu ztlumil, takže se dál vesele tancuje.

    Ráno v takovém týmu bývá krušné. Krásně svítí sluníčko, ale skoro nikdo se z toho neraduje. Ze stanů se pomalu noří pomuchlané obličeje, více čaje končí na zemi, než ve chřtánech, všechny rohlíky jsou nakrájené nakřivo, rozprostření marmelády je taky jen tak hala bala a veškeré vtipkování se omezí … se omezí na nulu. Vlezou si do prosátého písku a už se mydlej s Kulatou šachovnicí. Naštěstí jsou po nedostatku spánku tak rozhození, že klidně běhají naplno a ve svižném tempu těsně zvítězí. Párkrát sebou plácnou do písku, aby to vypadalo akčně a pořád se přemlouvají, aby si říkali. To znamená, že na sebe hrozně nahlas křičí ‘Ne lajn!’ Nebo ‘Over! Dlouhá!’ Nebo ‘Kdo ubrání, je sněhovej král.’ Teda písečnej. Nebo ‘Skoč! Vstávej! Skoč! Vstávej! Skoč!’ A pak se vystřídají, aby je nebolely hlasivky.

    No a když se dohraje, tak se trousí ke stánku jako švábi na limonádu. Někteří pijí limonádu, ostatní pivo, občas to proloží něčím ostřejším, třeba polévkou a začnou se děsně nudit a vymýšlet kraviny, jakože třeba budou zase jezdit dokolečka. Naštěstí už brzy nastane druhý zápas, ovšem celková hladinka výrazně poklesla a skleslí jsou tím pádem i hráči. Po pár bodech znervózní, začnou spěchat a hážou sebou do písku ještě daleko víc, ovšem teď už to nedělají pro efekt, ale ve snaze bodovat. Naštěstí se nikomu nic nestane, děsivý a respekt budící soupeř Little Secret si vítězství zkušeně pohlídá a my jim ho přejeme. Obzvlášť když nám zazpívají, že jim zbylo jen to frisbee, to frisbee, to frisbee. Prohrát s budoucím vítězem není zase až taková ostuda.

    Pak vedro dosahuje lokálního maxima, okruh se plní bruslaři, kterým neustále někdo přebíhá přes cestu, limonáda teče proudem, asfalt hřeje a schyluje se ke třetímu zápasu. Už zase naskákali do písku a honí se tam jak splašení. Písek smíchaný s potem dělá na kůži moc pěknou krustičku. Ďáblové i Sedma jedou do Plzně, jako by si nemohli zahrát doma, Sedma vydařeně začne, ovšem následně odpadne a holt vyhráli Pražští Ďáblové.

    Následuje večeře, gulášek a smažák, k tomu třeba zmrzlina nebo hranolky anebo pívo a mezi tím poletuje Zuzka a odnáší talíře a ještě se stíhá z nějakých papírů učit o poruchách trávicí soustavy a podobně. Večer jsou všichni potišejší, než včera, ale to jenom abychom ukolébali soupeře, samozřejmě, že přípravu pojmeme zodpovědně. V lahvích se míchá kdeco s kdečím, poznat jsou z toho snad jen ty citróny a už to zase koluje a jezdí se na koloběžkách dokola a každý se povinně sráží s místním kolečkovým pirátem, který na okruh chodí jezdit potmě (aby mu pan správce nenabančil) v protisměru a hlavně hodně rychle. Navíc se objeví Terka, takže je zase hned o trochu veseleji.

    Máme tu nedělní ráno, zase zmuchlané obličeje, zase pražádné nadšení z mrkve, která položila život, aby se dostala na stůl. Po sobotě jsou třetí ve skupině, takže budou hrát o celkové páté místo. A už zase běhají i když už jsou docela unavení a o pár bodů vyhrajou s Východním blokem. Nebo s Chlupatou žábou? S chlupatým blokem. Nebo s chlupatou východní žábou. S východní žábou, co si zablokovala chlupy. Každopádně nebo tak nějak. A pak ještě jednou s pořádajícími Atruc, oboje to jsou krásné zápasy s velkým nasazením, napínavé, vyrovnané a stále v duchu fair play a bez rozhodčího, jak se na tenhle sport patří. Díky tomu se mimochodem ročně na turnajích ušetří spousta peněz za placení rozhodčích, podplácení rozhodčích a přeplácení podplacených rozhodčích. Akorát na Třeboňsku jsou smutní ze snížené poptávky.

    Celkově tedy skončí pátí a mají toho právě tak akorát dost, aby namísto sledování finále a radování se, že nemají bramborovou medaili vlezli do řeky smýt ze sebe písek. Schválně, do které z Plzeňských řek? Ano, do Radbuzy a zřejmě se to nepíše ani s čárkou, ani s kroužkem. Vyzvednou si diplom, se všemi se rozloučí, sbalí stany a zmizí do svých domovů. Po cestě tráví dojmy, odpočívají a těší, kam pojedou příště. V duchu ještě vzdají hold organizátorům, jak to měli všechno pěkně vymyšlené.”

    “A mamí, co je to, to pívo?”

    Napsal Domýš

    2 Comments :, , , more...