• Pražská 7
  • Tréninky
  • Kontakt
  • Whose Baby
  • Reporty
  • Web
  • search
  • RSS PRAGUE SEVEN 
  • Tag: 2011

    Kvalifikace na halové mistrovství ČR kategorie MIX (17.12. Brandýs nad Labem) z pohledu B týmu

    napsal , on 29. 12. 2011, under Reporty

    Napsala MájaD

    Cestou domů, někde těsně za Plzní mi v pátek zvoní telefon: “Dobrý den slečno… víte co mají společného Avatar, Luke Skywalker, někdo a vy?” Odpovídám trochu zmateně, že nevím, a zatím mi nedochází, kdo to může volat. “Můžete zachránit svět.” Zní z telefonu. Co?? “Cukrouš si udělala něco s nohou a máme málo holek na zítřejší kvalifikaci.” “Hmmm, jenže já už jsem skoro doma.” Ještě se chvilku bavíme a pak hlas na druhé straně prohlásí, že mi předá Hanku a ta mi to vysvětlí. Hanka to vezme celkem jednoduše.. prostě ať nějak přijedu a nedělám drahoty. Rozhovor končím s tím, že teď už dojedu domů a tam se kouknu na možnosti. V kolik že je to ta kvalifikace? Doma zjišťuji, že dneska se už do Prahy nedostanu a zítra nejdříve na osmou. Domlouváme se, že to tak má smysl a že tedy přijedu. Ještě trochu porozprávět s rodiči při svíčkách, zařídit si, aby mi z koleje vzali dres a boty a užít si pár hodin spánku doma. Ráno vstávám v 4:16, taťka mě hází na vlak a v Praze na mě čeká Petr s dalšími z týmu.

    Kvalifikace se hraje v Brandýse ve dvou halách sportovního areálu PdFUK. Jedna je dost malá, tam začínáme. Tým B je ve složení PitrPi – kapitán, Aleš, Hruška, Jardáč, Domýš, Petr, Hanka, Mája, Martina, Lída a Bára. A velkou podporou na lavičce nám je Lesy a Markéta, kterou pustili z nemocnice.

    První zápas hrajeme proti Zimnici C. Dost využíváme malou halu a celkem rychle získáváme náskok a nakonec vítězíme. Naše taktika se jsou V-čka a pak se posunout rovnou do zóny.

    Druhý zápas hrajeme proti 3SB a do malé haly nás přišli podpořit kolegové z A-týmu. Zápas je to povedený, 3SB jsou nám těžším soupeřem, ale i tak je zápas celkem vyrovnaný, držíme se zuby nehty, ale nakonec prohráváme.

    Třetí zápas hrajeme již ve větší hale. Posíleni vidinou muffinů od Markety a vydatnou podporou od plyšáka Agáty, kterou ušila Lída, nastupujeme proti týmu PeaceEgg. Snažíme se, ale toto družstvo, které nakonec končí celkově druhé nás pomalu ale jistě převálcovává. Dost doplácíme na naše chyby a i přes zuřivou obranu prohráváme.

    Poslední zápas ve skupině hrajeme proti týmu Atruc A. Na obou stranách je celkem dost chyb. U nás víc, Atruc získá náskok a poráží nás.

    Ve skupině jsme skončili na čtvrté pozici a další soupeř byl Atruc B. Po delší pauze, kdy jsme si odpočinuli, jsme nastoupili plní nové síly do zápasu a postupně s rozdílem několika málo bodů jsme se dopracovali k vítězství.

    Poslední zápas jsme hráli s PD B. Myslím, že to byl velice vydařený zápas, vyrovnaný, k vítězství nám chyběl krůček. Možná nám chyběly trochu zkušenosti, ale nedali jsme se nijak lacino.

    Celkově jsem skončili na osmém místě. Skvěle si zahráli. Byla to čest hrát společně s dalšími, kteří do toho šli naplno a po hlavě. Turnaj jsme si chtěli hlavně užít a to se myslím povedlo. :)

    Leave a Comment :, , more...

    O vánoční trubku 2011

    napsal , on 24. 12. 2011, under Reporty

    Napsal Petr.

    O víkendu 10. – 11. prosince se po velkých zmatcích a přesunech opravdu konal turnaj zaměřený na začínající hráče a týmy. Nebyla to původně očekávaná Fujárna a nekonala se v sobotu. V ne úplně velké sestavě 7 a půl lidí (Neli, Marti, Aleš, Domýš, Jardáč, PitrPi, Petr a půlka Martina) náš B tým v neděli ráno vyrážel „někam k Hradci“, přesněji do Rtyně v Podkrkonoší, kde se konal turnaj s pracovním názvem Trubkárna (oficiálně se turnaj jmenoval o vánoční trubku).

    Po dojezdu na místo nás čekala velmi pěkná hala, kterou bych v malé vesnici v Podkrkonoší rozhodně nečekal. Do prvního zápasu nám zbývalo asi 45 minut a každý přípravu pojal po svém, někdo se vydal na nákupy, někdo se snažil probudit a kupodivu se většina z nás i stihla rozběhat a protáhnout. Martin si připravil kameru s tím, že první zápas bude natáčet a díky Lesymu si už můžete záznam stáhnout. Na rozházení moc času nebylo a už jsme nastupovali proti týmu TREE.

    Jelikož se na turnaj nakonec sjelo jen pět týmů, hrála se jednoduše skupina každý s každým, čekaly nás tedy celkem 4 zápasy o hezké délce 40 minut, což v sedmi a půl lidech dávalo vyhlídku na intenzivní a náročný den.

    Zápas proti TREE se nám myslím celkem vydařil, bohužel spíše individuální chyby náš výsledek srazily a tak jsme si připsali v prvním zápase sice ne drtivou, ale i tak porážku. Každopádně oproti přáteláku týden před tím jsme měli mnohem lepší herní projev i výsledek, což nám dodávalo optimismu do dalších zápasů.

    V dalším zápase jsme vyzvali organizátory turnaje, tým Trubky. Byl to náš nejvyrovnanější zápas, kdy jsme se přetahovali o každý bod a nebylo rozhodnuto až do samého konce. Bohužel jsme závěr zápasu nezvládli a těsně prohráli.

    Na turnaji se představil i reprezentační výběr juniorek podporovaný Márou, a právě s nimi jsme hráli další zápas. Asi jsme si mysleli, že se holky porazí samy nebo co, a do zápasu jsme vstoupili značně lehkovážně a vzápětí se nestačili divit. Ani po zlepšené druhé polovině zápasu jsme nebyli schopni vývoj srovnat a tak jsme se připsali další porážku.

    Poslední zápas a poslední porážka, tak by se to dalo velmi stručně popsat. Na tým Chlupatá žába jsme prostě neměli, ale i tak jsme si myslím hezky zahráli a neprohráli nijak strašně.
    Z turnaje jsme si tedy nakonec odvezli hezké páté místo :) a potvrdili si, že i B tým dokáže něco sehrát a semtam se na jeho hru dá koukat :).

    Napsal Petr.

    1 Comment :, , more...

    Kvalifikace na halové mistrovství ČR kategorie MIX (17.12. Brandýs nad Labem) z pohledu A týmu

    napsal , on 21. 12. 2011, under Reporty

    Napsala Pavla

    Pro nás zněl úkol jasně: Skončit do třetího místa a postoupit na únorové mistrovství ČR. Obtížným několikakolovým výběrovým řízením nakonec prošli a měli možnost hrát za A tým následující: Martin Ř. (kapitán), Ondra, František, Radek, Jirka S., Marfy, Iva, Lea, Pavla, Zuzka, Lucka a speciální kanadská posila Petr Škoda. Funkci demotivátora týmu si uhájil Luboš.

    Hra probíhala souběžně ve dvou halách, které byly téměř naproti sobě. My jsme první souboj svedli ve větší hale (velikost něco jako naše hala na Hamru :-)) a to s naším oblíbeným ranním soupeřem týmem FUJ B. Naštěstí jsme se rychle nastartovali a odehráli příjemný zahřívací zápas, po kterém jsme ten den poprvé stáli uvnitř v pozápasovém kolečku.

    Druhý zápas proti Atruc B patřil podle předpokladu ke snadnějším zápasům toho dne.

    Následoval přesun do menší tělocvičny, kde jsme nejdřív měli možnost v pauze shlédnout naše B neuvěřitelně bojující s 3SB. Byla to fakt radost se koukat (teda mimo vteřiny, kdy se Jardáč obětavě vrhal proti zdi, to jsem naopak oči radši zavírala)! Nás čekal proti nám vždy dobře hrající a velice namotivovaný tým TREE. Zápas byl od začátku dost v rychlém tempu, co útok to bod na obou stranách. Soupeř začínal útokem, takže my jsme vždy dorovnávali. Při posledním bodu za stavu 9:9 bylo slyšet více fanoušky P7 (plus Ondru a RybízkaJ) a výhru jsme si urvali.

    Čtvrtý zápas byl proti PD B. Tým sestavený z poměrně nových hráčů s dvěma velkými oporami Nahúrem a Maruškou. Prdi nás sice pořádně prohazovali, pak se nám ale podařilo pár breaků v obraně a tudíž jsme je poslali do pekel ;-).

    Obsadili jsme ve skupině první místo, vyhnuli jsme se tím křížovým zápasům mezi týmy na 2. a 3. místě mezi skupinami a měli jsme delší pauzu, abychom nabrali sílu na zápas proti Atruc A.

    Zápas o vše, kdo vyhraje má jistý postup na mistrovství. Sám tento fakt by měl vyvolat nějaké vyhrocené situace v zápase, ty se ale nekonaly a naopak to byl asi nejspiritovější zápas, který jsme ten den hráli. Vítěz P7.

    Finálový zápas se hrál dost pozdě, až v půl 8 večer. Soupeřem nám byl tým PeaceEgg. Podařil se nám vstup do zápasu a utekli jsme soupeři hned o několik bodů, vedení jsme si udrželi, i když ke konci začal soupeř trochu skóre srovnávat. Vybojovali jsme si první místo. V tomto zápase bych chtěla vyzvednout Radkovu krásnou rybu a Lucčin bod, kdy dala 2 obrany a na závěr ještě bod. A kdyby Vám někdy přišlo, že to Márfy fláká, stačí mu to říct a on pak hraje skvěle. ;-)

    Důležitá informace!!! Máme v týmu lidi, kteří jsou šikovní i na jiné věci, než jenom na frisbee, a proto máme nového člena týmu krásnou plyšovou Agátku. Děkujeme, Lído. A muffiny teda už bohužel nemámeJ, ale byly výborný. Děkujeme, Market. A taky velký dík celému fandícímu davu. Je to krásný pocit hrát v hale, která skanduje Pražskááá Sedmaaa;-). Tak ať nám ta forma vydrží i na MČR.

    Výsledné pořadí turnaje v Brandýse nad Labem:

    1. P7 A

    2. PeaceEgg

    3. Fuj B

    4. Atruc A

    5. 3SB

    6. TREE

    7. PD B

    8. P7 B

    9. ZZ C

    10. Atruc B

    Spirit: Atruc A

    Média

    Leave a Comment :, , more...

    První hala – Ženy (27.11.2011)

    napsal , on 30. 11. 2011, under Reporty

    V neděli den po openové první hale a pro některé ani ne pár hodin po párty v Koťátku nastala první hala pro ženy.

    Čekal nás ne první, ne třetí, ne čtvrtý, ne pátý, ne desátý NÝBRŽ DRUHÝ zápas dne – tedy zápas od 9:30 a sraz v převlečení v 9:00. Hned po ránu jsme ale zaznamenaly nemalé ztráty. Nela, která nás měla podpořit dopoledne a odpoledne se vystřídat s Malou bohužel nedorazila a dresy, pro které včera Martin jel poctivě domů, také (z velmi nešťastných, ale i zřejmých důvodů) nedorazily. Všechny ostatní poztrácené po Dejvicích jsme naštěstí našly a tak jsme se pod vedením nové kapitánky Pavly mohly připravit k prvnímu zápasu s Fujačkama (v sestavě: Pavla, Markéta, Lucka, Terka, Marťa, Hanka, Mája a Zuzka).

    Naše mladá, nadějná, nesehraná a o to víc veselá sestava sice nastoupila s velkým nadšením, které vydrželo až dokonce, ale stav ∞:1 to nezměnilo. To nás ale nezlomilo a skrz celý turnaj jsme postupovaly směrem vzhůru. Kolem jedné hodiny se k nám připojila Malá a podařilo se nám porazit TreeTruc, což nám zajistilo předposlední místo ve skupině.

    Nové taktiky pštros a sova nám bohužel na křížový zápas s Pískem nepomohly, ale TreeTruc jsme podruhé porazit zvládly a sedmé místo vybojovaly. Bohužel jsme se neobešly bez nutných obětí (tentokrát v podobě Hanky kotníku :-().

    Shrnuto a podtrženo – turnaj se z mého pohledu velmi povedl. Nikdo neklesl na mysli. Všechny se snažily o 107 (až z toho nemalá část lehla a nepřišla v pondělí na trénink) a bojovaly co to šlo. Všechny se doslova cpaly na hřiště a chtěly hrát. Postupné zlepšení bylo rozhodně znát!!!! Velký dík patří ale také našim klukům, kteří nás přišli podpořit, natáčet, motivovat a radit!!!!!!

    Konečné pořadí:

    1. Žlutá zimnice
    2. FUJ
    3. Terrible Monkeys
    4. Velká Morava
    5. Prague Devils
    6. PeaceEgg
    7. Pražská 7
    8. Atruc+Tree
    Spirit of the Game: PeaceEgg
    Leave a Comment :, , more...

    PD hala – open 26.11.2011

    napsal , on 29. 11. 2011, under Reporty

    Napsal Aleš

    Poslední listopadový víkend pořádali PD na Julisce První halu. V sobotu se hrálo open, v neděli women.

    Rozdělení na 2 skupiny, pražskou a mimopražskou, nám přisoudilo hru od 8:30 a velice silnou ranní skupinu v obsazení PD, TM, FS, FUJ a my. Ale nehráli jsme první zápas od 8, což se dalo hodnotit jako pozitivní.:)

    Sešli jsme se v sobotu ráno v Dejvicích v sestavě Ondra, František, Martin, Petr, Aleš, Jarda, Marfy, PitrPi, Lesy a Jirka.

    První zápas nás vyzvali PD a dopadlo to podle očekávání, asi 9:3 nebo tak nějak, tam se nedalo moc vzdorovat. Ostatní zápasy ve skupině by se daly shrnout tak, že jsme se s každým ze soupeřů vyrovnaně tahali až do stavu 5:5 nebo 6:6, ale pak jsme si nechali dát 3 body v kuse a o ty to pak nakonec skončilo.

    Takže ve skupině 5. místo. Velikým překvapením byl pro mě výkon Figurek, tenhle tým šel za poslední rok hodně nahoru. Asi se musíme zeptat Hrocha, jak to dělá…J

    Následovala odpolední pauza a pro část týmu oběd v dejvické hospodě U Veverky, která se vyznačovala velikou narvaností a pomalou obsluhou, ale taky moc dobrým gulášem.

    Vývoj v odpolední skupině a hlavně poslední zápas mezi Atrucem a Pískem nám přisoudil do zápasu o umístění za soupeře Atruc, kterému jsme spiritově kývli na prohození času začátku zápasu a hru hned po tom, co skončil jejich poslední zápas ve skupině. A to jsme neměli dělat, stalo se to samé, co na poslední fujárně, tj. rozehraný soupeř nám na začátku nasázel pár bodů a bylo po zápase. Kdybychom věděli, že si chtějí prohodit zápas ne proto, že spěchají do Plzně, ale aby mohli jít dřív do hospody, tak se jim na to vykašleme…

    Takže ve výsledku až 10. místo, což je proti loňskému roku dost propad, ale já osobně bych hodnotil výkon týmu docela pozitivně, chce to „jen“ víc makat v obraně a hrát inteligentněji v útoku.:) Vůbec není od věci si občas zahrát jako open a na dobře obsazeném turnaji…

    Turnaj vyhráli domácí PD, spirit získal TIOS.

    Večer pak někdo šel do Koťátka udělat Štěpánovi tržbu, aby z toho taky něco měl, když PD pořádají turnaj. Já osobně odešel po 1. pivu, ale kolují zvěsti, že to byl večírek velice vydařený…J

    Leave a Comment :, , more...

    Jilemnice Lowcost, 19.–20. 11. 2011

    napsal , on 24. 11. 2011, under Reporty

    Napsal lesy

    Hned úvodem bych chtěl případné pochybovače ujistit, že dvoudenní akci s náročným programem pro osmdesát lidí lze skutečně pořádat v pěti. Samozřejmě, účastníci musí být hráči ultimate známí pro svoji trpělivost, nekonfliktnost a ochotu přiložit ruku k dílu. Na turnaji sice chyběl pivní závod, neuděloval se spirit a organizátoři ze Žluté zimnice vypadali v neděli dost ztrhaně, jinak ale všechno proběhlo hladce a většina lidí odjížděla spokojená. Smekám.

    V sobotu ráno jsme něco po půl osmé vyrazili z Prahy a i přes menší komplikace s gumami jsme přistáli už před půl desátou u moderní jilemnické haly. Paní správcová nás uvítala, vidouc flašky vína, přáním “ať zas není všude nablito”. Sešli jsme se v poměrně silné sestavě, jednak jsme měli obhajovat loňské prvenství (s hosty), ale hlavně nás letos na podzim na žádný jiný turnaj nevzali, takže si daly říct i některé nad českými turnaji ofrňující posily. Do Jilemnice nakonec dorazili Zuzka, Iva, Pája, Lucka, Marti, Martí, František, Jirka, Marfy, Hruška, Petr, já a poněkud překvapivě i Steve.

    Turnaj se hrál systémem každý s každým, tedy při osmi týmech celkem 28 zápasů, každý po pětadvaceti minutách. V prvním zápase nás vyzvala pořádající Zimnice, která začala hodně rozespale a nesehraná s několika půjčenými hráči měla velké problémy proměňovat svoje útoky. Celkem snadno jsme tak přišli k výhře 6:5. Po nákupní přestávce jsme se potkali s FUJ, kteří odehráli celou sobotu v pěti (v neděli jim ještě někdo odjel). Nás nastoupilo všech třináct a hlavně díky tomu jsme urvali vítězství, snad o dva body.

    Hned za hodinu pokračoval sobotní nabitý program střetnutím s TREE. Ti nám velmi názorně předvedli, jakou roli může při ultimate sehrát motivace a podcenění soupeře. Než jsme se rozkoukali, prohrávali jsme 0:3. Nepomohl ani time-out, v bouřlivé atmosféře v hale i naši zkušenější hráči ztráceli klid a vyhecovanému soupeři zběsilé hody samozřejmě vycházely. Podařilo se nám skóre dotáhnout na 4:5, ubránit, ale po konci času jsme nebyli schopní bodovat a TREE nás tak zaslouženě porazilo 4:6.

    Ve večerních zápasech nás čekali ještě Pirátův cirkus pod krycím názvem Letící cihla a nakonec Chlupatý blok. Neprodali sice svoji kůži lacino, ale nám začal šlapat útok a po dvou výhrách zavládla nálada podezřele se podobající spokojenosti. Večeři jsme absolvovali v již téměř tradiční pizzerii Stará pošta na náměstí a zpestřili jsme si ji studiem úskalí přenosu informací při nedokonalém spojení (tichá pošta). Párty byla, detaily poskytnou na požádání osoby bez zásadních výpadků paměti při požití alkoholu.

    Na neděli nám zbyly zápasy proti Kulaté šachovnici a Figurkám slonů. Šachovnice dělala spoustu chyb a dovolila nám i přes ne zcela koncentrovaný výkon první výraznou výhru na turnaji. Před zápasem s Figurkami nastala neobvyklá situace, naše výhra by znamenala první místo, porážka by pak celkové vítězství přihrála Zimnici a my bychom skončili až třetí. Bohužel, Figurky byly v zápase daleko energičtější, trestaly naše chyby a podruhé během osmi dní nás vysoko porazily.

    Konečné pořadí:

    1. Žlutá zimnice
    2. Figurky slonů
    3. Pražská sedma
    4. Východní blok
    5. Kulatá šachovnice
    6. TREE
    7. Letící cihla
    8. FUJ

    Celkově se víkend povedl, nablito bylo jen na parkovišti a měl jsem pocit, že jedeme z turnaje všichni dobře naladění. Pár vymknutých kotníků a naražených kostí se snad brzo uzdraví. A-tým udělal první nesmělé krůčky k sehrání se, trenérům se vyjasnilo jeho složení. Čeká nás určitě ještě spousta práce, ale dokud to všechny baví, neměl by to být problém.

    Leave a Comment :, , more...

    FuJáRNa 12.11. 2011

    napsal , on 22. 11. 2011, under Reporty

    Napsala Marti.

    V sobotu 12.11. jsme časně vstali a sešli se na podzimní Fujárně. V dejvické hale na Kotlářce, která vyniká drsným povrchem a taky drsnou teplotou vzduchu, pokud nemáte dost kuráže na to trošku polaškovat s termostatem, se Sedma sešla více než v hojném počtu.

    První zápas, který jsme odehráli, byl se Žlutou Zimnicí, jejíž hráči na jednodenním turnaji výrazně zvyšovali věkový průměr. Na druhou stranu ho zase pěkně snižovaly zimniční ratolesti, na které byla radost pohledět. (Zřejmě nová energeticky nezničitelná frisbee gererace.) Zimnice na nás bohužel vyzrála vrhy horem, kterými věru nešetřila.

    Inu naše střídací sestavy obrana/útok, ve kterých se točily ještě další podsestavy, se vrhly do dalšího zápasu. Tentokrát s T.R.E.E. To už na nás dohlíželi oba věrní, krásní a trpěliví trenéři Zuzka s Martinem. Příliš nám to nepomohlo, zápas skončil remízou.

    Do třetice tu byly Figurky Slonů. Ačkoli byla snaha jejich elegantního kapitána trošičku porušit už od samotného pátku, nezadařilo se. Dlouhé jim jdou, jsou přesné a v chlapecké přesile je nepouštěli.
    Poslední ranní zápas jsme odehráli s podobně početnými, hrychtivými a mladými FUJ. Ten byl úúúúúplně nejjjlepšíí. Fandilo se o 106 a do hry se šlo s nasazením! Bylo to napínavé a my jsme nakonec Fuje těsně porazili! To mě bavilo.

    Skončilo dopolední hraní a my jsme měli několikahodinový prostor na to rozletět se do okolí, například prošmejdit sobotní trhy na Kulaťáku (vřele doporučuju) a taky naplnit žaludky (to už doporučuju méně (a pívo ještě méně)). Nicméně jsme si dali do nosu.

    Někdo se evidentně po těžkém jídle už nezmátořil na odpolední a taky poslední zápas s Kulatou Šachovnicí. Ale my, co jsme nastoupili do hry s velkou vervou i břichem, jsme si to o to víc užili!

    Nutno podotknout, že odešedše hráče nahradil další půvabný a přemilý trenér František.

    Asi si ho z hráčů nikdo nevšiml, protože jsme zase prohráli.

    Ale ti, co zůstali až úúplně do poslední chvíle a zůčastnili se vyhlášení, si mohli pochutnat na fantastických dortech z Klíštěcí výrobny. Naši frisbee závisláci MartíZuz, kteří se zase vloudili do nějakých trubek jeden vyhráli.

    Tákže: Fujárna parádní, příště ale v menším počtu, což…?
    A Martine, Zuzko, Františku: Děkujem za to, že jste pořád s námi.

    Výsledné pořadí

    1. 3SB
    2. TREE
    3. Náchodský Trubky
    4. Figurky Slonů
    5. Žlutá Zimnice
    6. Chlupatá Žába
    7. Kulatá Šachovnice
    8. P7
    9. FUJ
    10. PeaceEgg

    Napsala Marti.

    Leave a Comment :, , more...

    Mixové mistrovství republiky v Hluboké nad Vltavou 3. a 4. 9. 2011

    napsal , on 18. 9. 2011, under Reporty

    napsal Márfy

    Někdo o všem ví, ale nikomu nic neříká, vše úspěšně tají až do odjezdu. Naši posádku informuje až při cestě. Dozvídáme se, že toho ví více nejen o posilách, které mají přijet v sobotu, ale i o všech ostatních a spoustu dalších exkluzivních drbů ze světa Frisbee. Dokonce nahlížíme pod pokličku studnice informací a zjišťujeme, že existují informace typu veřejné a neveřejné. Informace kdo koho chce, kdo koho nechce, kdo by koho chtěl, ale ten ho/jí nechce. Prostě cesta utíká velmi rychle a jsme brzy na místě.

    Odjezd v devět z Prahy byl naplánován záměrně. Přijet na místo, dát si pivo, při druhém postavit stan a do půlnoci spát. Plán se nedaří a většina posádky je vzhůru ještě v jednu. O ostatních posádkách nemluvě. Naštěstí už ve tři jsou vzhůru pouze jedinci. Zvěsti hovoří o osobách, které bloudí nocí. Existence navigace mobilem a možnost nechat se do stanu dovést, je neproveditelná – mobil je již ve stanu. Vyčerpáním usínají mimo stany neznámo kde a kdy.

    Sobotní ráno je velmi těžké. Hraje se již od osmi. Na snídani jsme ještě před sedmou. Mnozí ani netušili, že na budíku takový čas mají. Mnozí pochybovali o existenci času před sedmou ranní úplně. Ani rohlíky se v tomto čase ještě nevyskytují a přijíždějí až ve čtvrt na osm. V půl osmé na hřišti je jen hrstka hráčů. Nakonec se celý tým sejde včas ještě před začátkem. I Ti co nenalezli stany a spali neznámo kde, jsou nalezeni a schopni jistého druhu pohybu.

    Zápas je to ukrutně těžký a soupeř nám v tom vůbec nepomáhá. V polovině zápasu prohráváme již o tři body. Naštěstí padla již půl devátá a tým se zahřívá do provozní teploty a náskok soupeře postupně stahuje. Po vyrovnání na 7:7 začíná dlouhá přetahovaná o osmý poločasový bod. Naneštěstí ho soupeř vyhrává a vzhledem k jeho prohranému flipu a obraně na začátku zápasu získává v poločase i další útok navíc, který se daří proměnit a rázem odskakuje o dva body. Poslední minuty do konce. Po konci času snižujeme na 10:11 a soupeř v capu dává rozhodující 12. bod. Nakonec se ukazuje, že to byl důležitý rozhodující zápas, který nás posílá do dolní skupiny právě na místo Kulaté Šachovnice. Druhý zápas má jasný průběh. Hrajeme na trávě, skoro ve stínu a neráno, což je ideální kombinace a zápas vyhráváme 15:2. Teoretická naděje ještě žije. Ve třetím zápase nám stačí tým PD porazit jakýmkoli rozdílem, nebo stačilo, aby svůj zápas vyhrál tým FUJ B. Oba zápasy se vyvíjejí velmi podobně. Více než dvě třetiny zápasu, je na obou hřištích stejné skóre. Jako by se po sobě zápasy opičily. Oboje je pro nás od stavů 2:3 nepříznivé. Brejk na našem hřišti znamená brejk i na druhém. Odskočení o čtyři body vedle je o chvíli později vidět i u nás. Stahujeme na rozdíl dvou bodů a FUJ B dělá to samé se Šachovnicí. Fuj B i my prohráváme své zápasy rozdílem pár bodů a definitivně zůstáváme v dolní skupině.

    Večer je vyhlášena skoroprohibice a pít se smí jen s Mírou (bohužel žádného nemáme, tak pije každý s každým). Příjemně se bavíme a těšíme se na posily. V průběhu soboty dostáváme nepěknou zprávu, že jedna posila nepřijede a večer další špatnou zprávu – druhá posila jede do Kolína. Naštěstí přichází lepší zpráva. Posila to nevzdává a vrací se prvním vlakem na Prahu (naštěstí nepotkává průvodčí) a nasedá do správného na jih. Vybíráme ze střízlivých jedinců řidiče, který pro posilu jede do Budějic. Výběrové řízení na řidiče zavánělo zrušením tendru, protože na výběr byl jen jeden řidič, ale nikdo z ostatních neprotestuje. Jedna skupina se vydává na Hlubokou a další se přidávají na párty. Posila přijela po desáté naprosto bez zkušeností z pátku. Kolem jedenácté jsou na párty téměř všichni a pěkně se to rozjíždí.

    Nedělní ráno je velmi těžké. Hraje se již od osmi. Na snídani jsme těsně po sedmé. Ti co netušili, že na budíku takový čas mají to, až na výjimky, vědí již od soboty. I rohlíky se již vyskytují. V půl osmé na hřišti je jen hrstka hráčů. Nakonec se celý tým sejde včas ještě před začátkem.

    Zápas je to ukrutně těžký a soupeř nám v tom vůbec nepomáhá. V polovině zápasu prohráváme již o tři body. Naštěstí padla již půl devátá a tým se zahřívá do provozní teploty a náskok soupeře postupně stahuje. Po vyrovnání na 7:7 začíná dlouhá přetahovaná o osmý poločasový bod. Naneštěstí ho soupeř vyhrává a vzhledem k jeho prohranému flipu a obraně na začátku zápasu získává v poločase i další útok navíc, který se daří proměnit a rázem odskakuje o dva body. Poslední minuty do konce. Po konci času snižujeme na 10:11 a soupeř v capu dává rozhodující 12. bod.

    Zdá se to jako přes kopírák, ale tentokrát se vše stalo po večeru se skoroprohibicí a zjišťujeme, že pravou příčinou ranních neúspěchů není únava a alkohol, ale ráno samotné. Je třeba na tomto zapracovat a zlepšit ranní projevy, nebo prostě ranní zápasy nehrát.

    Na zápas s T.R.E.E. se již naprosto koncentrujeme a vyhráváme 15:2. Výsledky v dolní skupině nás posílají do zápasu o 11. místo, kde na nás čekají Jihočeši z písku. Zápas jede v rychlém a velmi náročném stylu. Všude je horko. V sobotu bylo 30 a v neděli dokonce 34 stupňů. Nakonec prohráváme a jsme celkově 12. Umístění nijak oslnivé a po loňském šestém místě je jistě trochu zklamáním. V příští roce bude co zlepšovat.

    Dramaticky zajímavý zápas byl k vidění ve čtvrtfinále. Tým Terrible Mokeys nevyužil pátý mečbol a ze stavu 11:6 vzniklo za stavu 11:11 drama, které Monkeys nakonec zvládli a postoupili přes Velkou Moravu do semifinále.

    V semifinále přešli Terrible Monkeys přes obhájce Žlutou Zimnici a FUJ A přes PD A.

    V  zápasech o 1. i 3. místo bylo k vidění spoustu krásných soubojů i momentů.

    Konečné pořadí:

    1. FUJ A
    2. Terrible Monkeys
    3. Žlutá Zimnice
    4. Prague Devils A
    5. 3SB
    6. Velká Morava
    7. Kulatá Šachovnice
    8. Atruc
    9. Východní Blok
    10. Prague Devils B
    11. PeaceEgg
    12. Prague 7
    13. FUJ B
    14. T.R.E.E

    Spirit of the game: Terrible Monkeys

    Leave a Comment :, , more...

    Olgoj Chorchoj Trophy, 10.–11.9.2011, Plzeň

    napsal , on 13. 9. 2011, under Reporty

    Napsal Domýš

    “Mamí, a co je to ten turnaj ve fryzbý?

    “To máš tak, Vašíčku.
    To se v pátek k večeru sebere velká parta lidí, třeba Zuzka, Márfy, Martí, Martí, Jirka, Pepík, Franta, Lesy, Domýš (a ještě Gabča a Áňa a Mari) nahází spoustu věcí do velikánských tašek a naskáčou do aut, která schválně naplní tak, aby tam nebyla ani trošička místa. Pak jezděj po Praze, aby se co nejrychleji vymotali ven, ale stejně se jim to nepovede, protože je pátek odpoledne a to, jak každý ví, po Praze dokolečka jezdí úpně všichni, kdo ještě mají na benzín. A pak jedou a jedou a dojedou třeba do … třeba do Plzně!

    V Plzni hrozně honem postaví stany a vytáhnou z těch velikých tašek flašky, aby honem mohli začít chlastat. Což pojmou mimořádně zodpovědně, nezabrzdí je ani drobné mrholení, naopak, ještě opilí jezdí na koloběžkách po bruslařském oválu furt dokola. A jsou hrozně hlasití a veselí a vůbec. Nejradši by nespali vůbec, ale nad ránem si přeci jenom dají říct a zalezou do stanů. Celou noc samozřejmě hraje nahlas muzika různé kvality. Naštěstí se statečná policie neodváží do areálu a tak jenom zavolá panu správci, aby to trochu ztlumil, takže se dál vesele tancuje.

    Ráno v takovém týmu bývá krušné. Krásně svítí sluníčko, ale skoro nikdo se z toho neraduje. Ze stanů se pomalu noří pomuchlané obličeje, více čaje končí na zemi, než ve chřtánech, všechny rohlíky jsou nakrájené nakřivo, rozprostření marmelády je taky jen tak hala bala a veškeré vtipkování se omezí … se omezí na nulu. Vlezou si do prosátého písku a už se mydlej s Kulatou šachovnicí. Naštěstí jsou po nedostatku spánku tak rozhození, že klidně běhají naplno a ve svižném tempu těsně zvítězí. Párkrát sebou plácnou do písku, aby to vypadalo akčně a pořád se přemlouvají, aby si říkali. To znamená, že na sebe hrozně nahlas křičí ‘Ne lajn!’ Nebo ‘Over! Dlouhá!’ Nebo ‘Kdo ubrání, je sněhovej král.’ Teda písečnej. Nebo ‘Skoč! Vstávej! Skoč! Vstávej! Skoč!’ A pak se vystřídají, aby je nebolely hlasivky.

    No a když se dohraje, tak se trousí ke stánku jako švábi na limonádu. Někteří pijí limonádu, ostatní pivo, občas to proloží něčím ostřejším, třeba polévkou a začnou se děsně nudit a vymýšlet kraviny, jakože třeba budou zase jezdit dokolečka. Naštěstí už brzy nastane druhý zápas, ovšem celková hladinka výrazně poklesla a skleslí jsou tím pádem i hráči. Po pár bodech znervózní, začnou spěchat a hážou sebou do písku ještě daleko víc, ovšem teď už to nedělají pro efekt, ale ve snaze bodovat. Naštěstí se nikomu nic nestane, děsivý a respekt budící soupeř Little Secret si vítězství zkušeně pohlídá a my jim ho přejeme. Obzvlášť když nám zazpívají, že jim zbylo jen to frisbee, to frisbee, to frisbee. Prohrát s budoucím vítězem není zase až taková ostuda.

    Pak vedro dosahuje lokálního maxima, okruh se plní bruslaři, kterým neustále někdo přebíhá přes cestu, limonáda teče proudem, asfalt hřeje a schyluje se ke třetímu zápasu. Už zase naskákali do písku a honí se tam jak splašení. Písek smíchaný s potem dělá na kůži moc pěknou krustičku. Ďáblové i Sedma jedou do Plzně, jako by si nemohli zahrát doma, Sedma vydařeně začne, ovšem následně odpadne a holt vyhráli Pražští Ďáblové.

    Následuje večeře, gulášek a smažák, k tomu třeba zmrzlina nebo hranolky anebo pívo a mezi tím poletuje Zuzka a odnáší talíře a ještě se stíhá z nějakých papírů učit o poruchách trávicí soustavy a podobně. Večer jsou všichni potišejší, než včera, ale to jenom abychom ukolébali soupeře, samozřejmě, že přípravu pojmeme zodpovědně. V lahvích se míchá kdeco s kdečím, poznat jsou z toho snad jen ty citróny a už to zase koluje a jezdí se na koloběžkách dokola a každý se povinně sráží s místním kolečkovým pirátem, který na okruh chodí jezdit potmě (aby mu pan správce nenabančil) v protisměru a hlavně hodně rychle. Navíc se objeví Terka, takže je zase hned o trochu veseleji.

    Máme tu nedělní ráno, zase zmuchlané obličeje, zase pražádné nadšení z mrkve, která položila život, aby se dostala na stůl. Po sobotě jsou třetí ve skupině, takže budou hrát o celkové páté místo. A už zase běhají i když už jsou docela unavení a o pár bodů vyhrajou s Východním blokem. Nebo s Chlupatou žábou? S chlupatým blokem. Nebo s chlupatou východní žábou. S východní žábou, co si zablokovala chlupy. Každopádně nebo tak nějak. A pak ještě jednou s pořádajícími Atruc, oboje to jsou krásné zápasy s velkým nasazením, napínavé, vyrovnané a stále v duchu fair play a bez rozhodčího, jak se na tenhle sport patří. Díky tomu se mimochodem ročně na turnajích ušetří spousta peněz za placení rozhodčích, podplácení rozhodčích a přeplácení podplacených rozhodčích. Akorát na Třeboňsku jsou smutní ze snížené poptávky.

    Celkově tedy skončí pátí a mají toho právě tak akorát dost, aby namísto sledování finále a radování se, že nemají bramborovou medaili vlezli do řeky smýt ze sebe písek. Schválně, do které z Plzeňských řek? Ano, do Radbuzy a zřejmě se to nepíše ani s čárkou, ani s kroužkem. Vyzvednou si diplom, se všemi se rozloučí, sbalí stany a zmizí do svých domovů. Po cestě tráví dojmy, odpočívají a těší, kam pojedou příště. V duchu ještě vzdají hold organizátorům, jak to měli všechno pěkně vymyšlené.”

    “A mamí, co je to, to pívo?”

    Napsal Domýš

    2 Comments :, , , more...

    Whose baby – už víme čí je?!

    napsal , on 6. 9. 2011, under Reporty

    Napsala Terka

    “Ještě nedorazily toi-toiky, Martin je nervózní, tak tu na něj buď hodná a milá, hlaď ho po vláskách….”, říká mi Ditka a přitom nasedá s oběma Petry do auta a společně vyrážejí na nákup do (naštěstí) blízkého Globusu.

    Týmová fotografie WB 2011

    Počasí si z nás evidentně tropí srandu a tak, zatímco Martin vyrábí ve své “kanceláři” cosi na počítači, já se za jedné suché chvilky vydávám k silnici pověsit směrovky, které mají navést přijíždějící teamy do areálu hřiště. A dál už to jde jak na drátkách, doráží kluci, staví velkej stan, přijíždí nákup s takovým množstvím masa, jaké jsem pohromadě ještě v životě neviděla, i toi-toiky už jsou na svém místě, lajnujeme hřiště a… KLEPEME MASO NA GRIL. V této souvislosti musím vyzdvihnout zásluhy všech klepačů, kořenářů a obalovačů sýru (zvláště pak ale mlátičky Marfyho).

    I byl večer a bylo jitro, den první. A POSLEDNÍ :-)

    Časné jitro obzvlášť pro všechny co připravují snídani. Zuzka blahořečí fóliový systém a s úsměvem rozkládá po stole plátky salámu a sýra téměř s geometrickou přesností. Hostina hotova, hráči se postupně budí, nebo, hlavně ti pražští, teprve přijíždějí. Chyběla naběračka na čaj, ale zachránil nás Pitrův hrníček.

    Jingle prozrazuje začátek prvního zápasu a my po krátkém rozběhání a rozházení nastupujeme poprvé na hřiště. Jako naprostý nováček podobných turnajů si pamatuju asi jen, co jsme vyhráli/nevyhráli, a v tu chvíli bych mohla napsat report z celé soboty téměř jednou větou, nicméně pokusím se být aspoň trochu obsáhlejší. Tož:

    Sedmero mých sobotních poznatků a dojmů:

    1. To, že počtem nohou a rukou zdaleka převyšujeme všechny ostatní teamy, nemusí být v přímé úměrnosti ke konečným výsledkům zápasů.
    2. Je dobré si na zahraniční turnaje vozit kartu pojištěnce. (první zápas, s Nine Hils)
    3. Je hezké dát aspoň jeden bod ve hře, kde soupeři zvítězí téměř o deset. (třetí zápas, Paradisco)Pozn.: Předtím jsme ochutnávali v šatně Jirkovy koktejly, možná nám to neprospělo…
    4. Legendy Endzonis nastupují na hřiště setrvale v lehce podnapilém stavu. Přesto, nebo právě proto, to byl krutý boj, obzvlášť s jejich dívčími posilami ze Zimnice. (čtvrtý zápas, Endzonis)
    5. Pozn.: Zřejmě na ně alkohol má opačný vliv než na nás. Nebo jsou prostě zvyklý.

    6. Když pořádáte turnaj, tak přestávky mezi zápasy rozhodně neslouží pouze k odpočinku. Je potřeba nakupovat, nosit toaleťák, občas vytřít na záchodě, počítat skóre právě-hrajícím-teamům, fotit, odpovídat na dotazy všeho druhu…
    7. Je báječný potkat se a hrát s lidmi, kteří psali historii Sedmy, a hlavně tu historii rádi vypráví. Za všechny vyzdvihuju hlavně Honzu, který byl nejenom nepostradatelnou posilou na hřišti, ale taky v kolečku vytrvale připomínal blížící se konec světa a probíhající testy DNA vedoucí k zjištění totožnosti “dítěte”.
    8. Je zážitek potkat ve sprše zpívající němce, s půllitrem piva v ruce.

    Na hřišti jsme se v sobotu potkali ještě se skákajícíma Opičkama a s teamem Hallunken.

    Z hřiště se kolem osmé večer všichni plynule přesunuli nejdřív ke grilu (vřelé díky Petrovi a ostatním grilujícím za trpělivost s neutuchající poptávkou po našem “all you can eat”) a potom na bar pro báječně-nenápadně-nebezpečný Jirkovy koktejly (zde zase díky Pítrovi a Pavle, že se s takovou grácií zhostili realizace Jirkových “Houbiček” a podobných specialitek). Počkali jsme, až se všichni trochu posilní (po všech stránkách) a pak přišel ideální čas na pivní závod. Pravda, že i s mikrofonem se hudba přeřvává dost špatně, takže Martin Kačer svolával závodníky asi natřikrát, než někoho napadlo to ztlumit. Ale teamy se sešli, pravidla vysvětlila, mumie “byly oblečeny” a vyrazily do pole bránit maminkám v cestě za záchranou jejich žíznících dětí na druhé straně hřiště, a byla na to všechno vážně báječná podívaná.

    O půl dvanácté mě přemohla únava a vyrazila jsem spát s tím, že v jednu vstanu. Vzbudila jsem se v půl třetí. A SVĚTE div se, ještě si nadobro neskončil, a dokonce jsi byl i celkem vzhůru :-). V rámci souboje o vítěze Párty nás navštívila dokonce i Policie, ale tihle ozbrojení kluci se naštěstí nezdrželi dlouho, takže zdaleka nemohli dosáhnout na prvenství Uweho z Endzonů, který měl doslova v patách pár jedinců z PD i od nás. Všem výhercům gratulujeme :-).

    I bylo jitro, den poté

    Vstávání bylo krušné a proto sláva všem ženám, které se pochlapily, a připravili snídani (a také Petrovi, který sednul za volant a dojel pro čerstvé pečivo). Na trávník jsme nastupovali v poněkud omezeném počtu – nejen díky zraněním z předchozího dne… Martin měl například utkvělou a ničím nepodloženou představu, že se mu všichni smějí za jeho obličejová stigmata. Tak se asi bál :-). Anebo Ráťa, ten prožíval konec světa natolik intenzivně, že nastoupil až na třetí zápas. Na druhou stranu Kulatá Šachovnice se na hřišti probouzela ještě o něco pomaleji než my, a tak jsme si z této ranní hry odnesli naše první vítězství.

    V poledním zápasu, opět proti Endzonům, nás podpořili i Silva s Petrem, o Janičce ani nemluvě. Na vítězství to ale nestačilo. Z tohoto zápasu mi utkvěl především víc než pevný stisk Uweho ruky, který cítila moje pochroumaná ruka ještě hodinu poté. V pauze před posledním zápasem jsme začali pomalu balit všechny naše stany a vůbec se připravovat na konec turnaje. Přesto bylo ještě potřeba nastoupit do posledního zápasu, tentokrát s RJP Squad, který jsme celkem s úsměvem vybojovali a došli si tak pro kulaté desáté místo z celkového počtu dvanácti zúčastněných teamů.

    Zvláštní pozornost si ještě zasluhují Endzonis, kteří do své poslední hry nastoupili stylově a rozloučili se s Čakovicemi v uctivých černých kalhotách, bílých košilích a smuteční páskou přes ruku.

    V celém turnaji pak zvítězila Žlutá Zimnice před druhými Drehst’n Deckel z Drážďan. Spirit of the game s přehledem získali Terrile Monkeys.

    Trvalo nám pak tak dvě hodinky, než jsme vyprovodili všechny teamy, dojedli asi 20 steaků, něco vypili, sbalili, uklidili, spočítali pytle s odpadky a odjeli. Jen ty pytle připomínali místnímu hřišti až do pondělka, že se tam celý víkend prohánělo vysoko přes sto udatných frisbeeáků.

    Vřelé díky Ondrovi za to, že se o odpad v pondělí postaral.)

    Pár postřehů z vyhlašování:

    1. V životě sem nedala pusu tolika mě-neznámým lidem :-)
    2. Před Endzonis je potřeba chránit všechny odměny, které jen trochu zavání pivem.
    3. DÍTĚ JE NAŠE

    Napsala Terka

    Fotogalerie

    Leave a Comment :, , more...