• Pražská 7
  • Tréninky
  • Kontakt
  • Whose Baby
  • Reporty
  • Web
  • search
  • RSS PRAGUE SEVEN 
  • Olgoj Chorchoj Trophy, 10.–11.9.2011, Plzeň

    napsal , on 13. 9. 2011, under Reporty

    Napsal Domýš

    “Mamí, a co je to ten turnaj ve fryzbý?

    “To máš tak, Vašíčku.
    To se v pátek k večeru sebere velká parta lidí, třeba Zuzka, Márfy, Martí, Martí, Jirka, Pepík, Franta, Lesy, Domýš (a ještě Gabča a Áňa a Mari) nahází spoustu věcí do velikánských tašek a naskáčou do aut, která schválně naplní tak, aby tam nebyla ani trošička místa. Pak jezděj po Praze, aby se co nejrychleji vymotali ven, ale stejně se jim to nepovede, protože je pátek odpoledne a to, jak každý ví, po Praze dokolečka jezdí úpně všichni, kdo ještě mají na benzín. A pak jedou a jedou a dojedou třeba do … třeba do Plzně!

    V Plzni hrozně honem postaví stany a vytáhnou z těch velikých tašek flašky, aby honem mohli začít chlastat. Což pojmou mimořádně zodpovědně, nezabrzdí je ani drobné mrholení, naopak, ještě opilí jezdí na koloběžkách po bruslařském oválu furt dokola. A jsou hrozně hlasití a veselí a vůbec. Nejradši by nespali vůbec, ale nad ránem si přeci jenom dají říct a zalezou do stanů. Celou noc samozřejmě hraje nahlas muzika různé kvality. Naštěstí se statečná policie neodváží do areálu a tak jenom zavolá panu správci, aby to trochu ztlumil, takže se dál vesele tancuje.

    Ráno v takovém týmu bývá krušné. Krásně svítí sluníčko, ale skoro nikdo se z toho neraduje. Ze stanů se pomalu noří pomuchlané obličeje, více čaje končí na zemi, než ve chřtánech, všechny rohlíky jsou nakrájené nakřivo, rozprostření marmelády je taky jen tak hala bala a veškeré vtipkování se omezí … se omezí na nulu. Vlezou si do prosátého písku a už se mydlej s Kulatou šachovnicí. Naštěstí jsou po nedostatku spánku tak rozhození, že klidně běhají naplno a ve svižném tempu těsně zvítězí. Párkrát sebou plácnou do písku, aby to vypadalo akčně a pořád se přemlouvají, aby si říkali. To znamená, že na sebe hrozně nahlas křičí ‘Ne lajn!’ Nebo ‘Over! Dlouhá!’ Nebo ‘Kdo ubrání, je sněhovej král.’ Teda písečnej. Nebo ‘Skoč! Vstávej! Skoč! Vstávej! Skoč!’ A pak se vystřídají, aby je nebolely hlasivky.

    No a když se dohraje, tak se trousí ke stánku jako švábi na limonádu. Někteří pijí limonádu, ostatní pivo, občas to proloží něčím ostřejším, třeba polévkou a začnou se děsně nudit a vymýšlet kraviny, jakože třeba budou zase jezdit dokolečka. Naštěstí už brzy nastane druhý zápas, ovšem celková hladinka výrazně poklesla a skleslí jsou tím pádem i hráči. Po pár bodech znervózní, začnou spěchat a hážou sebou do písku ještě daleko víc, ovšem teď už to nedělají pro efekt, ale ve snaze bodovat. Naštěstí se nikomu nic nestane, děsivý a respekt budící soupeř Little Secret si vítězství zkušeně pohlídá a my jim ho přejeme. Obzvlášť když nám zazpívají, že jim zbylo jen to frisbee, to frisbee, to frisbee. Prohrát s budoucím vítězem není zase až taková ostuda.

    Pak vedro dosahuje lokálního maxima, okruh se plní bruslaři, kterým neustále někdo přebíhá přes cestu, limonáda teče proudem, asfalt hřeje a schyluje se ke třetímu zápasu. Už zase naskákali do písku a honí se tam jak splašení. Písek smíchaný s potem dělá na kůži moc pěknou krustičku. Ďáblové i Sedma jedou do Plzně, jako by si nemohli zahrát doma, Sedma vydařeně začne, ovšem následně odpadne a holt vyhráli Pražští Ďáblové.

    Následuje večeře, gulášek a smažák, k tomu třeba zmrzlina nebo hranolky anebo pívo a mezi tím poletuje Zuzka a odnáší talíře a ještě se stíhá z nějakých papírů učit o poruchách trávicí soustavy a podobně. Večer jsou všichni potišejší, než včera, ale to jenom abychom ukolébali soupeře, samozřejmě, že přípravu pojmeme zodpovědně. V lahvích se míchá kdeco s kdečím, poznat jsou z toho snad jen ty citróny a už to zase koluje a jezdí se na koloběžkách dokola a každý se povinně sráží s místním kolečkovým pirátem, který na okruh chodí jezdit potmě (aby mu pan správce nenabančil) v protisměru a hlavně hodně rychle. Navíc se objeví Terka, takže je zase hned o trochu veseleji.

    Máme tu nedělní ráno, zase zmuchlané obličeje, zase pražádné nadšení z mrkve, která položila život, aby se dostala na stůl. Po sobotě jsou třetí ve skupině, takže budou hrát o celkové páté místo. A už zase běhají i když už jsou docela unavení a o pár bodů vyhrajou s Východním blokem. Nebo s Chlupatou žábou? S chlupatým blokem. Nebo s chlupatou východní žábou. S východní žábou, co si zablokovala chlupy. Každopádně nebo tak nějak. A pak ještě jednou s pořádajícími Atruc, oboje to jsou krásné zápasy s velkým nasazením, napínavé, vyrovnané a stále v duchu fair play a bez rozhodčího, jak se na tenhle sport patří. Díky tomu se mimochodem ročně na turnajích ušetří spousta peněz za placení rozhodčích, podplácení rozhodčích a přeplácení podplacených rozhodčích. Akorát na Třeboňsku jsou smutní ze snížené poptávky.

    Celkově tedy skončí pátí a mají toho právě tak akorát dost, aby namísto sledování finále a radování se, že nemají bramborovou medaili vlezli do řeky smýt ze sebe písek. Schválně, do které z Plzeňských řek? Ano, do Radbuzy a zřejmě se to nepíše ani s čárkou, ani s kroužkem. Vyzvednou si diplom, se všemi se rozloučí, sbalí stany a zmizí do svých domovů. Po cestě tráví dojmy, odpočívají a těší, kam pojedou příště. V duchu ještě vzdají hold organizátorům, jak to měli všechno pěkně vymyšlené.”

    “A mamí, co je to, to pívo?”

    Napsal Domýš

    :, , ,

    1 Comment for this entry

    1 Trackback or Pingback for this entry

    Leave a Reply


    Notice: comments_rss_link is deprecated since version 2.5.0! Use post_comments_feed_link() instead. in /usr/share/wordpress/wp-includes/functions.php on line 3844
    RSS feed for this post (comments)
    TrackBack URI