• Pražská 7
  • Tréninky
  • Kontakt
  • Whose Baby
  • Reporty
  • Web
  • search
  • RSS PRAGUE SEVEN 
  • Tag: WhoseBaby

    Whose baby – už víme čí je?!

    napsal , on 6. 9. 2011, under Reporty

    Napsala Terka

    “Ještě nedorazily toi-toiky, Martin je nervózní, tak tu na něj buď hodná a milá, hlaď ho po vláskách….”, říká mi Ditka a přitom nasedá s oběma Petry do auta a společně vyrážejí na nákup do (naštěstí) blízkého Globusu.

    Týmová fotografie WB 2011

    Počasí si z nás evidentně tropí srandu a tak, zatímco Martin vyrábí ve své “kanceláři” cosi na počítači, já se za jedné suché chvilky vydávám k silnici pověsit směrovky, které mají navést přijíždějící teamy do areálu hřiště. A dál už to jde jak na drátkách, doráží kluci, staví velkej stan, přijíždí nákup s takovým množstvím masa, jaké jsem pohromadě ještě v životě neviděla, i toi-toiky už jsou na svém místě, lajnujeme hřiště a… KLEPEME MASO NA GRIL. V této souvislosti musím vyzdvihnout zásluhy všech klepačů, kořenářů a obalovačů sýru (zvláště pak ale mlátičky Marfyho).

    I byl večer a bylo jitro, den první. A POSLEDNÍ :-)

    Časné jitro obzvlášť pro všechny co připravují snídani. Zuzka blahořečí fóliový systém a s úsměvem rozkládá po stole plátky salámu a sýra téměř s geometrickou přesností. Hostina hotova, hráči se postupně budí, nebo, hlavně ti pražští, teprve přijíždějí. Chyběla naběračka na čaj, ale zachránil nás Pitrův hrníček.

    Jingle prozrazuje začátek prvního zápasu a my po krátkém rozběhání a rozházení nastupujeme poprvé na hřiště. Jako naprostý nováček podobných turnajů si pamatuju asi jen, co jsme vyhráli/nevyhráli, a v tu chvíli bych mohla napsat report z celé soboty téměř jednou větou, nicméně pokusím se být aspoň trochu obsáhlejší. Tož:

    Sedmero mých sobotních poznatků a dojmů:

    1. To, že počtem nohou a rukou zdaleka převyšujeme všechny ostatní teamy, nemusí být v přímé úměrnosti ke konečným výsledkům zápasů.
    2. Je dobré si na zahraniční turnaje vozit kartu pojištěnce. (první zápas, s Nine Hils)
    3. Je hezké dát aspoň jeden bod ve hře, kde soupeři zvítězí téměř o deset. (třetí zápas, Paradisco)Pozn.: Předtím jsme ochutnávali v šatně Jirkovy koktejly, možná nám to neprospělo…
    4. Legendy Endzonis nastupují na hřiště setrvale v lehce podnapilém stavu. Přesto, nebo právě proto, to byl krutý boj, obzvlášť s jejich dívčími posilami ze Zimnice. (čtvrtý zápas, Endzonis)
    5. Pozn.: Zřejmě na ně alkohol má opačný vliv než na nás. Nebo jsou prostě zvyklý.

    6. Když pořádáte turnaj, tak přestávky mezi zápasy rozhodně neslouží pouze k odpočinku. Je potřeba nakupovat, nosit toaleťák, občas vytřít na záchodě, počítat skóre právě-hrajícím-teamům, fotit, odpovídat na dotazy všeho druhu…
    7. Je báječný potkat se a hrát s lidmi, kteří psali historii Sedmy, a hlavně tu historii rádi vypráví. Za všechny vyzdvihuju hlavně Honzu, který byl nejenom nepostradatelnou posilou na hřišti, ale taky v kolečku vytrvale připomínal blížící se konec světa a probíhající testy DNA vedoucí k zjištění totožnosti “dítěte”.
    8. Je zážitek potkat ve sprše zpívající němce, s půllitrem piva v ruce.

    Na hřišti jsme se v sobotu potkali ještě se skákajícíma Opičkama a s teamem Hallunken.

    Z hřiště se kolem osmé večer všichni plynule přesunuli nejdřív ke grilu (vřelé díky Petrovi a ostatním grilujícím za trpělivost s neutuchající poptávkou po našem “all you can eat”) a potom na bar pro báječně-nenápadně-nebezpečný Jirkovy koktejly (zde zase díky Pítrovi a Pavle, že se s takovou grácií zhostili realizace Jirkových “Houbiček” a podobných specialitek). Počkali jsme, až se všichni trochu posilní (po všech stránkách) a pak přišel ideální čas na pivní závod. Pravda, že i s mikrofonem se hudba přeřvává dost špatně, takže Martin Kačer svolával závodníky asi natřikrát, než někoho napadlo to ztlumit. Ale teamy se sešli, pravidla vysvětlila, mumie “byly oblečeny” a vyrazily do pole bránit maminkám v cestě za záchranou jejich žíznících dětí na druhé straně hřiště, a byla na to všechno vážně báječná podívaná.

    O půl dvanácté mě přemohla únava a vyrazila jsem spát s tím, že v jednu vstanu. Vzbudila jsem se v půl třetí. A SVĚTE div se, ještě si nadobro neskončil, a dokonce jsi byl i celkem vzhůru :-). V rámci souboje o vítěze Párty nás navštívila dokonce i Policie, ale tihle ozbrojení kluci se naštěstí nezdrželi dlouho, takže zdaleka nemohli dosáhnout na prvenství Uweho z Endzonů, který měl doslova v patách pár jedinců z PD i od nás. Všem výhercům gratulujeme :-).

    I bylo jitro, den poté

    Vstávání bylo krušné a proto sláva všem ženám, které se pochlapily, a připravili snídani (a také Petrovi, který sednul za volant a dojel pro čerstvé pečivo). Na trávník jsme nastupovali v poněkud omezeném počtu – nejen díky zraněním z předchozího dne… Martin měl například utkvělou a ničím nepodloženou představu, že se mu všichni smějí za jeho obličejová stigmata. Tak se asi bál :-). Anebo Ráťa, ten prožíval konec světa natolik intenzivně, že nastoupil až na třetí zápas. Na druhou stranu Kulatá Šachovnice se na hřišti probouzela ještě o něco pomaleji než my, a tak jsme si z této ranní hry odnesli naše první vítězství.

    V poledním zápasu, opět proti Endzonům, nás podpořili i Silva s Petrem, o Janičce ani nemluvě. Na vítězství to ale nestačilo. Z tohoto zápasu mi utkvěl především víc než pevný stisk Uweho ruky, který cítila moje pochroumaná ruka ještě hodinu poté. V pauze před posledním zápasem jsme začali pomalu balit všechny naše stany a vůbec se připravovat na konec turnaje. Přesto bylo ještě potřeba nastoupit do posledního zápasu, tentokrát s RJP Squad, který jsme celkem s úsměvem vybojovali a došli si tak pro kulaté desáté místo z celkového počtu dvanácti zúčastněných teamů.

    Zvláštní pozornost si ještě zasluhují Endzonis, kteří do své poslední hry nastoupili stylově a rozloučili se s Čakovicemi v uctivých černých kalhotách, bílých košilích a smuteční páskou přes ruku.

    V celém turnaji pak zvítězila Žlutá Zimnice před druhými Drehst’n Deckel z Drážďan. Spirit of the game s přehledem získali Terrile Monkeys.

    Trvalo nám pak tak dvě hodinky, než jsme vyprovodili všechny teamy, dojedli asi 20 steaků, něco vypili, sbalili, uklidili, spočítali pytle s odpadky a odjeli. Jen ty pytle připomínali místnímu hřišti až do pondělka, že se tam celý víkend prohánělo vysoko přes sto udatných frisbeeáků.

    Vřelé díky Ondrovi za to, že se o odpad v pondělí postaral.)

    Pár postřehů z vyhlašování:

    1. V životě sem nedala pusu tolika mě-neznámým lidem :-)
    2. Před Endzonis je potřeba chránit všechny odměny, které jen trochu zavání pivem.
    3. DÍTĚ JE NAŠE

    Napsala Terka

    Fotogalerie

    Leave a Comment :, , more...