PRAGUE SEVEN _{[ultimate frisbee team]}

V neděli den po openové první hale a pro některé ani ne pár hodin po párty v Koťátku nastala první hala pro ženy.

Čekal nás ne první, ne třetí, ne čtvrtý, ne pátý, ne desátý NÝBRŽ DRUHÝ zápas dne – tedy zápas od 9:30 a sraz v převlečení v 9:00. Hned po ránu jsme ale zaznamenaly nemalé ztráty. Nela, která nás měla podpořit dopoledne a odpoledne se vystřídat s Malou bohužel nedorazila a dresy, pro které včera Martin jel poctivě domů, také (z velmi nešťastných, ale i zřejmých důvodů) nedorazily. Všechny ostatní poztrácené po Dejvicích jsme naštěstí našly a tak jsme se pod vedením nové kapitánky Pavly mohly připravit k prvnímu zápasu s Fujačkama (v sestavě: Pavla, Markéta, Lucka, Terka, Marťa, Hanka, Mája a Zuzka).

Naše mladá, nadějná, nesehraná a o to víc veselá sestava sice nastoupila s velkým nadšením, které vydrželo až dokonce, ale stav ∞:1 to nezměnilo. To nás ale nezlomilo a skrz celý turnaj jsme postupovaly směrem vzhůru. Kolem jedné hodiny se k nám připojila Malá a podařilo se nám porazit TreeTruc, což nám zajistilo předposlední místo ve skupině.

Nové taktiky pštros a sova nám bohužel na křížový zápas s Pískem nepomohly, ale TreeTruc jsme podruhé porazit zvládly a sedmé místo vybojovaly. Bohužel jsme se neobešly bez nutných obětí (tentokrát v podobě Hanky kotníku :-().

Shrnuto a podtrženo – turnaj se z mého pohledu velmi povedl. Nikdo neklesl na mysli. Všechny se snažily o 107 (až z toho nemalá část lehla a nepřišla v pondělí na trénink) a bojovaly co to šlo. Všechny se doslova cpaly na hřiště a chtěly hrát. Postupné zlepšení bylo rozhodně znát!!!! Velký dík patří ale také našim klukům, kteří nás přišli podpořit, natáčet, motivovat a radit!!!!!!

Konečné pořadí:

1. Žlutá zimnice
2. FUJ
3. Terrible Monkeys
4. Velká Morava
5. Prague Devils
6. PeaceEgg
7. Pražská 7
8. Atruc+Tree

Napsal Aleš

Poslední listopadový víkend pořádali PD na Julisce První halu. V sobotu se hrálo open, v neděli women.

Rozdělení na 2 skupiny, pražskou a mimopražskou, nám přisoudilo hru od 8:30 a velice silnou ranní skupinu v obsazení PD, TM, FS, FUJ a my. Ale nehráli jsme první zápas od 8, což se dalo hodnotit jako pozitivní.:)

Sešli jsme se v sobotu ráno v Dejvicích v sestavě Ondra, František, Martin, Petr, Aleš, Jarda, Marfy, PitrPi, Lesy a Jirka.

První zápas nás vyzvali PD a dopadlo to podle očekávání, asi 9:3 nebo tak nějak, tam se nedalo moc vzdorovat. Ostatní zápasy ve skupině by se daly shrnout tak, že jsme se s každým ze soupeřů vyrovnaně tahali až do stavu 5:5 nebo 6:6, ale pak jsme si nechali dát 3 body v kuse a o ty to pak nakonec skončilo.

Takže ve skupině 5. místo. Velikým překvapením byl pro mě výkon Figurek, tenhle tým šel za poslední rok hodně nahoru. Asi se musíme zeptat Hrocha, jak to dělá…J

Následovala odpolední pauza a pro část týmu oběd v dejvické hospodě U Veverky, která se vyznačovala velikou narvaností a pomalou obsluhou, ale taky moc dobrým gulášem.

Vývoj v odpolední skupině a hlavně poslední zápas mezi Atrucem a Pískem nám přisoudil do zápasu o umístění za soupeře Atruc, kterému jsme spiritově kývli na prohození času začátku zápasu a hru hned po tom, co skončil jejich poslední zápas ve skupině. A to jsme neměli dělat, stalo se to samé, co na poslední fujárně, tj. rozehraný soupeř nám na začátku nasázel pár bodů a bylo po zápase. Kdybychom věděli, že si chtějí prohodit zápas ne proto, že spěchají do Plzně, ale aby mohli jít dřív do hospody, tak se jim na to vykašleme…

Takže ve výsledku až 10. místo, což je proti loňskému roku dost propad, ale já osobně bych hodnotil výkon týmu docela pozitivně, chce to „jen“ víc makat v obraně a hrát inteligentněji v útoku.:) Vůbec není od věci si občas zahrát jako open a na dobře obsazeném turnaji…

Turnaj vyhráli domácí PD, spirit získal TIOS.

Večer pak někdo šel do Koťátka udělat Štěpánovi tržbu, aby z toho taky něco měl, když PD pořádají turnaj. Já osobně odešel po 1. pivu, ale kolují zvěsti, že to byl večírek velice vydařený…J

Napsal lesy

Hned úvodem bych chtěl případné pochybovače ujistit, že dvoudenní akci s náročným programem pro osmdesát lidí lze skutečně pořádat v pěti. Samozřejmě, účastníci musí být hráči ultimate známí pro svoji trpělivost, nekonfliktnost a ochotu přiložit ruku k dílu. Na turnaji sice chyběl pivní závod, neuděloval se spirit a organizátoři ze Žluté zimnice vypadali v neděli dost ztrhaně, jinak ale všechno proběhlo hladce a většina lidí odjížděla spokojená. Smekám.

V sobotu ráno jsme něco po půl osmé vyrazili z Prahy a i přes menší komplikace s gumami jsme přistáli už před půl desátou u moderní jilemnické haly. Paní správcová nás uvítala, vidouc flašky vína, přáním “ať zas není všude nablito”. Sešli jsme se v poměrně silné sestavě, jednak jsme měli obhajovat loňské prvenství (s hosty), ale hlavně nás letos na podzim na žádný jiný turnaj nevzali, takže si daly říct i některé nad českými turnaji ofrňující posily. Do Jilemnice nakonec dorazili Zuzka, Iva, Pája, Lucka, Marti, Martí, František, Jirka, Marfy, Hruška, Petr, já a poněkud překvapivě i Steve.

Turnaj se hrál systémem každý s každým, tedy při osmi týmech celkem 28 zápasů, každý po pětadvaceti minutách. V prvním zápase nás vyzvala pořádající Zimnice, která začala hodně rozespale a nesehraná s několika půjčenými hráči měla velké problémy proměňovat svoje útoky. Celkem snadno jsme tak přišli k výhře 6:5. Po nákupní přestávce jsme se potkali s FUJ, kteří odehráli celou sobotu v pěti (v neděli jim ještě někdo odjel). Nás nastoupilo všech třináct a hlavně díky tomu jsme urvali vítězství, snad o dva body.

Hned za hodinu pokračoval sobotní nabitý program střetnutím s TREE. Ti nám velmi názorně předvedli, jakou roli může při ultimate sehrát motivace a podcenění soupeře. Než jsme se rozkoukali, prohrávali jsme 0:3. Nepomohl ani time-out, v bouřlivé atmosféře v hale i naši zkušenější hráči ztráceli klid a vyhecovanému soupeři zběsilé hody samozřejmě vycházely. Podařilo se nám skóre dotáhnout na 4:5, ubránit, ale po konci času jsme nebyli schopní bodovat a TREE nás tak zaslouženě porazilo 4:6.

Ve večerních zápasech nás čekali ještě Pirátův cirkus pod krycím názvem Letící cihla a nakonec Chlupatý blok. Neprodali sice svoji kůži lacino, ale nám začal šlapat útok a po dvou výhrách zavládla nálada podezřele se podobající spokojenosti. Večeři jsme absolvovali v již téměř tradiční pizzerii Stará pošta na náměstí a zpestřili jsme si ji studiem úskalí přenosu informací při nedokonalém spojení (tichá pošta). Párty byla, detaily poskytnou na požádání osoby bez zásadních výpadků paměti při požití alkoholu.

Na neděli nám zbyly zápasy proti Kulaté šachovnici a Figurkám slonů. Šachovnice dělala spoustu chyb a dovolila nám i přes ne zcela koncentrovaný výkon první výraznou výhru na turnaji. Před zápasem s Figurkami nastala neobvyklá situace, naše výhra by znamenala první místo, porážka by pak celkové vítězství přihrála Zimnici a my bychom skončili až třetí. Bohužel, Figurky byly v zápase daleko energičtější, trestaly naše chyby a podruhé během osmi dní nás vysoko porazily.

Konečné pořadí:

1. Žlutá zimnice
2. Figurky slonů
3. Pražská sedma
4. Východní blok
5. Kulatá šachovnice
6. TREE
7. Letící cihla
8. FUJ

Celkově se víkend povedl, nablito bylo jen na parkovišti a měl jsem pocit, že jedeme z turnaje všichni dobře naladění. Pár vymknutých kotníků a naražených kostí se snad brzo uzdraví. A-tým udělal první nesmělé krůčky k sehrání se, trenérům se vyjasnilo jeho složení. Čeká nás určitě ještě spousta práce, ale dokud to všechny baví, neměl by to být problém.

Napsala Marti.

V sobotu 12.11. jsme časně vstali a sešli se na podzimní Fujárně. V dejvické hale na Kotlářce, která vyniká drsným povrchem a taky drsnou teplotou vzduchu, pokud nemáte dost kuráže na to trošku polaškovat s termostatem, se Sedma sešla více než v hojném počtu.

První zápas, který jsme odehráli, byl se Žlutou Zimnicí, jejíž hráči na jednodenním turnaji výrazně zvyšovali věkový průměr. Na druhou stranu ho zase pěkně snižovaly zimniční ratolesti, na které byla radost pohledět. (Zřejmě nová energeticky nezničitelná frisbee gererace.) Zimnice na nás bohužel vyzrála vrhy horem, kterými věru nešetřila.

Inu naše střídací sestavy obrana/útok, ve kterých se točily ještě další podsestavy, se vrhly do dalšího zápasu. Tentokrát s T.R.E.E. To už na nás dohlíželi oba věrní, krásní a trpěliví trenéři Zuzka s Martinem. Příliš nám to nepomohlo, zápas skončil remízou.

Do třetice tu byly Figurky Slonů. Ačkoli byla snaha jejich elegantního kapitána trošičku porušit už od samotného pátku, nezadařilo se. Dlouhé jim jdou, jsou přesné a v chlapecké přesile je nepouštěli.
Poslední ranní zápas jsme odehráli s podobně početnými, hrychtivými a mladými FUJ. Ten byl úúúúúplně nejjjlepšíí. Fandilo se o 106 a do hry se šlo s nasazením! Bylo to napínavé a my jsme nakonec Fuje těsně porazili! To mě bavilo.

Skončilo dopolední hraní a my jsme měli několikahodinový prostor na to rozletět se do okolí, například prošmejdit sobotní trhy na Kulaťáku (vřele doporučuju) a taky naplnit žaludky (to už doporučuju méně (a pívo ještě méně)). Nicméně jsme si dali do nosu.

Někdo se evidentně po těžkém jídle už nezmátořil na odpolední a taky poslední zápas s Kulatou Šachovnicí. Ale my, co jsme nastoupili do hry s velkou vervou i břichem, jsme si to o to víc užili!

Nutno podotknout, že odešedše hráče nahradil další půvabný a přemilý trenér František.

Asi si ho z hráčů nikdo nevšiml, protože jsme zase prohráli.

Ale ti, co zůstali až úúplně do poslední chvíle a zůčastnili se vyhlášení, si mohli pochutnat na fantastických dortech z Klíštěcí výrobny. Naši frisbee závisláci MartíZuz, kteří se zase vloudili do nějakých trubek jeden vyhráli.

Tákže: Fujárna parádní, příště ale v menším počtu, což…?
A Martine, Zuzko, Františku: Děkujem za to, že jste pořád s námi.

Výsledné pořadí

1. 3SB
2. TREE
3. Náchodský Trubky
4. Figurky Slonů
5. Žlutá Zimnice
6. Chlupatá Žába
7. Kulatá Šachovnice
8. P7
9. FUJ
10. PeaceEgg

Napsala Marti.

napsal Márfy

Někdo o všem ví, ale nikomu nic neříká, vše úspěšně tají až do odjezdu. Naši posádku informuje až při cestě. Dozvídáme se, že toho ví více nejen o posilách, které mají přijet v sobotu, ale i o všech ostatních a spoustu dalších exkluzivních drbů ze světa Frisbee. Dokonce nahlížíme pod pokličku studnice informací a zjišťujeme, že existují informace typu veřejné a neveřejné. Informace kdo koho chce, kdo koho nechce, kdo by koho chtěl, ale ten ho/jí nechce. Prostě cesta utíká velmi rychle a jsme brzy na místě.

Odjezd v devět z Prahy byl naplánován záměrně. Přijet na místo, dát si pivo, při druhém postavit stan a do půlnoci spát. Plán se nedaří a většina posádky je vzhůru ještě v jednu. O ostatních posádkách nemluvě. Naštěstí už ve tři jsou vzhůru pouze jedinci. Zvěsti hovoří o osobách, které bloudí nocí. Existence navigace mobilem a možnost nechat se do stanu dovést, je neproveditelná – mobil je již ve stanu. Vyčerpáním usínají mimo stany neznámo kde a kdy.

Sobotní ráno je velmi těžké. Hraje se již od osmi. Na snídani jsme ještě před sedmou. Mnozí ani netušili, že na budíku takový čas mají. Mnozí pochybovali o existenci času před sedmou ranní úplně. Ani rohlíky se v tomto čase ještě nevyskytují a přijíždějí až ve čtvrt na osm. V půl osmé na hřišti je jen hrstka hráčů. Nakonec se celý tým sejde včas ještě před začátkem. I Ti co nenalezli stany a spali neznámo kde, jsou nalezeni a schopni jistého druhu pohybu.

Zápas je to ukrutně těžký a soupeř nám v tom vůbec nepomáhá. V polovině zápasu prohráváme již o tři body. Naštěstí padla již půl devátá a tým se zahřívá do provozní teploty a náskok soupeře postupně stahuje. Po vyrovnání na 7:7 začíná dlouhá přetahovaná o osmý poločasový bod. Naneštěstí ho soupeř vyhrává a vzhledem k jeho prohranému flipu a obraně na začátku zápasu získává v poločase i další útok navíc, který se daří proměnit a rázem odskakuje o dva body. Poslední minuty do konce. Po konci času snižujeme na 10:11 a soupeř v capu dává rozhodující 12. bod. Nakonec se ukazuje, že to byl důležitý rozhodující zápas, který nás posílá do dolní skupiny právě na místo Kulaté Šachovnice. Druhý zápas má jasný průběh. Hrajeme na trávě, skoro ve stínu a neráno, což je ideální kombinace a zápas vyhráváme 15:2. Teoretická naděje ještě žije. Ve třetím zápase nám stačí tým PD porazit jakýmkoli rozdílem, nebo stačilo, aby svůj zápas vyhrál tým FUJ B. Oba zápasy se vyvíjejí velmi podobně. Více než dvě třetiny zápasu, je na obou hřištích stejné skóre. Jako by se po sobě zápasy opičily. Oboje je pro nás od stavů 2:3 nepříznivé. Brejk na našem hřišti znamená brejk i na druhém. Odskočení o čtyři body vedle je o chvíli později vidět i u nás. Stahujeme na rozdíl dvou bodů a FUJ B dělá to samé se Šachovnicí. Fuj B i my prohráváme své zápasy rozdílem pár bodů a definitivně zůstáváme v dolní skupině.

Večer je vyhlášena skoroprohibice a pít se smí jen s Mírou (bohužel žádného nemáme, tak pije každý s každým). Příjemně se bavíme a těšíme se na posily. V průběhu soboty dostáváme nepěknou zprávu, že jedna posila nepřijede a večer další špatnou zprávu – druhá posila jede do Kolína. Naštěstí přichází lepší zpráva. Posila to nevzdává a vrací se prvním vlakem na Prahu (naštěstí nepotkává průvodčí) a nasedá do správného na jih. Vybíráme ze střízlivých jedinců řidiče, který pro posilu jede do Budějic. Výběrové řízení na řidiče zavánělo zrušením tendru, protože na výběr byl jen jeden řidič, ale nikdo z ostatních neprotestuje. Jedna skupina se vydává na Hlubokou a další se přidávají na párty. Posila přijela po desáté naprosto bez zkušeností z pátku. Kolem jedenácté jsou na párty téměř všichni a pěkně se to rozjíždí.

Nedělní ráno je velmi těžké. Hraje se již od osmi. Na snídani jsme těsně po sedmé. Ti co netušili, že na budíku takový čas mají to, až na výjimky, vědí již od soboty. I rohlíky se již vyskytují. V půl osmé na hřišti je jen hrstka hráčů. Nakonec se celý tým sejde včas ještě před začátkem.

Zápas je to ukrutně těžký a soupeř nám v tom vůbec nepomáhá. V polovině zápasu prohráváme již o tři body. Naštěstí padla již půl devátá a tým se zahřívá do provozní teploty a náskok soupeře postupně stahuje. Po vyrovnání na 7:7 začíná dlouhá přetahovaná o osmý poločasový bod. Naneštěstí ho soupeř vyhrává a vzhledem k jeho prohranému flipu a obraně na začátku zápasu získává v poločase i další útok navíc, který se daří proměnit a rázem odskakuje o dva body. Poslední minuty do konce. Po konci času snižujeme na 10:11 a soupeř v capu dává rozhodující 12. bod.

Zdá se to jako přes kopírák, ale tentokrát se vše stalo po večeru se skoroprohibicí a zjišťujeme, že pravou příčinou ranních neúspěchů není únava a alkohol, ale ráno samotné. Je třeba na tomto zapracovat a zlepšit ranní projevy, nebo prostě ranní zápasy nehrát.

Na zápas s T.R.E.E. se již naprosto koncentrujeme a vyhráváme 15:2. Výsledky v dolní skupině nás posílají do zápasu o 11. místo, kde na nás čekají Jihočeši z písku. Zápas jede v rychlém a velmi náročném stylu. Všude je horko. V sobotu bylo 30 a v neděli dokonce 34 stupňů. Nakonec prohráváme a jsme celkově 12. Umístění nijak oslnivé a po loňském šestém místě je jistě trochu zklamáním. V příští roce bude co zlepšovat.

Dramaticky zajímavý zápas byl k vidění ve čtvrtfinále. Tým Terrible Mokeys nevyužil pátý mečbol a ze stavu 11:6 vzniklo za stavu 11:11 drama, které Monkeys nakonec zvládli a postoupili přes Velkou Moravu do semifinále.

V semifinále přešli Terrible Monkeys přes obhájce Žlutou Zimnici a FUJ A přes PD A.

V  zápasech o 1. i 3. místo bylo k vidění spoustu krásných soubojů i momentů.

Konečné pořadí:

1. FUJ A
2. Terrible Monkeys
3. Žlutá Zimnice
4. Prague Devils A
5. 3SB
6. Velká Morava
7. Kulatá Šachovnice
8. Atruc
9. Východní Blok
10. Prague Devils B
11. PeaceEgg
12. Prague 7
13. FUJ B
14. T.R.E.E

Spirit of the game: Terrible Monkeys

Napsal Domýš

“Mamí, a co je to ten turnaj ve fryzbý?”

“To máš tak, Vašíčku.
To se v pátek k večeru sebere velká parta lidí, třeba Zuzka, Márfy, Martí, Martí, Jirka, Pepík, Franta, Lesy, Domýš (a ještě Gabča a Áňa a Mari) nahází spoustu věcí do velikánských tašek a naskáčou do aut, která schválně naplní tak, aby tam nebyla ani trošička místa. Pak jezděj po Praze, aby se co nejrychleji vymotali ven, ale stejně se jim to nepovede, protože je pátek odpoledne a to, jak každý ví, po Praze dokolečka jezdí úpně všichni, kdo ještě mají na benzín. A pak jedou a jedou a dojedou třeba do … třeba do Plzně!

V Plzni hrozně honem postaví stany a vytáhnou z těch velikých tašek flašky, aby honem mohli začít chlastat. Což pojmou mimořádně zodpovědně, nezabrzdí je ani drobné mrholení, naopak, ještě opilí jezdí na koloběžkách po bruslařském oválu furt dokola. A jsou hrozně hlasití a veselí a vůbec. Nejradši by nespali vůbec, ale nad ránem si přeci jenom dají říct a zalezou do stanů. Celou noc samozřejmě hraje nahlas muzika různé kvality. Naštěstí se statečná policie neodváží do areálu a tak jenom zavolá panu správci, aby to trochu ztlumil, takže se dál vesele tancuje.

Ráno v takovém týmu bývá krušné. Krásně svítí sluníčko, ale skoro nikdo se z toho neraduje. Ze stanů se pomalu noří pomuchlané obličeje, více čaje končí na zemi, než ve chřtánech, všechny rohlíky jsou nakrájené nakřivo, rozprostření marmelády je taky jen tak hala bala a veškeré vtipkování se omezí … se omezí na nulu. Vlezou si do prosátého písku a už se mydlej s Kulatou šachovnicí. Naštěstí jsou po nedostatku spánku tak rozhození, že klidně běhají naplno a ve svižném tempu těsně zvítězí. Párkrát sebou plácnou do písku, aby to vypadalo akčně a pořád se přemlouvají, aby si říkali. To znamená, že na sebe hrozně nahlas křičí ‘Ne lajn!’ Nebo ‘Over! Dlouhá!’ Nebo ‘Kdo ubrání, je sněhovej král.’ Teda písečnej. Nebo ‘Skoč! Vstávej! Skoč! Vstávej! Skoč!’ A pak se vystřídají, aby je nebolely hlasivky.

No a když se dohraje, tak se trousí ke stánku jako švábi na limonádu. Někteří pijí limonádu, ostatní pivo, občas to proloží něčím ostřejším, třeba polévkou a začnou se děsně nudit a vymýšlet kraviny, jakože třeba budou zase jezdit dokolečka. Naštěstí už brzy nastane druhý zápas, ovšem celková hladinka výrazně poklesla a skleslí jsou tím pádem i hráči. Po pár bodech znervózní, začnou spěchat a hážou sebou do písku ještě daleko víc, ovšem teď už to nedělají pro efekt, ale ve snaze bodovat. Naštěstí se nikomu nic nestane, děsivý a respekt budící soupeř Little Secret si vítězství zkušeně pohlídá a my jim ho přejeme. Obzvlášť když nám zazpívají, že jim zbylo jen to frisbee, to frisbee, to frisbee. Prohrát s budoucím vítězem není zase až taková ostuda.

Pak vedro dosahuje lokálního maxima, okruh se plní bruslaři, kterým neustále někdo přebíhá přes cestu, limonáda teče proudem, asfalt hřeje a schyluje se ke třetímu zápasu. Už zase naskákali do písku a honí se tam jak splašení. Písek smíchaný s potem dělá na kůži moc pěknou krustičku. Ďáblové i Sedma jedou do Plzně, jako by si nemohli zahrát doma, Sedma vydařeně začne, ovšem následně odpadne a holt vyhráli Pražští Ďáblové.

Následuje večeře, gulášek a smažák, k tomu třeba zmrzlina nebo hranolky anebo pívo a mezi tím poletuje Zuzka a odnáší talíře a ještě se stíhá z nějakých papírů učit o poruchách trávicí soustavy a podobně. Večer jsou všichni potišejší, než včera, ale to jenom abychom ukolébali soupeře, samozřejmě, že přípravu pojmeme zodpovědně. V lahvích se míchá kdeco s kdečím, poznat jsou z toho snad jen ty citróny a už to zase koluje a jezdí se na koloběžkách dokola a každý se povinně sráží s místním kolečkovým pirátem, který na okruh chodí jezdit potmě (aby mu pan správce nenabančil) v protisměru a hlavně hodně rychle. Navíc se objeví Terka, takže je zase hned o trochu veseleji.

Máme tu nedělní ráno, zase zmuchlané obličeje, zase pražádné nadšení z mrkve, která položila život, aby se dostala na stůl. Po sobotě jsou třetí ve skupině, takže budou hrát o celkové páté místo. A už zase běhají i když už jsou docela unavení a o pár bodů vyhrajou s Východním blokem. Nebo s Chlupatou žábou? S chlupatým blokem. Nebo s chlupatou východní žábou. S východní žábou, co si zablokovala chlupy. Každopádně nebo tak nějak. A pak ještě jednou s pořádajícími Atruc, oboje to jsou krásné zápasy s velkým nasazením, napínavé, vyrovnané a stále v duchu fair play a bez rozhodčího, jak se na tenhle sport patří. Díky tomu se mimochodem ročně na turnajích ušetří spousta peněz za placení rozhodčích, podplácení rozhodčích a přeplácení podplacených rozhodčích. Akorát na Třeboňsku jsou smutní ze snížené poptávky.

Celkově tedy skončí pátí a mají toho právě tak akorát dost, aby namísto sledování finále a radování se, že nemají bramborovou medaili vlezli do řeky smýt ze sebe písek. Schválně, do které z Plzeňských řek? Ano, do Radbuzy a zřejmě se to nepíše ani s čárkou, ani s kroužkem. Vyzvednou si diplom, se všemi se rozloučí, sbalí stany a zmizí do svých domovů. Po cestě tráví dojmy, odpočívají a těší, kam pojedou příště. V duchu ještě vzdají hold organizátorům, jak to měli všechno pěkně vymyšlené.”

“A mamí, co je to, to pívo?”

Napsal Domýš

Napsala Terka

“Ještě nedorazily toi-toiky, Martin je nervózní, tak tu na něj buď hodná a milá, hlaď ho po vláskách….”, říká mi Ditka a přitom nasedá s oběma Petry do auta a společně vyrážejí na nákup do (naštěstí) blízkého Globusu.

Počasí si z nás evidentně tropí srandu a tak, zatímco Martin vyrábí ve své “kanceláři” cosi na počítači, já se za jedné suché chvilky vydávám k silnici pověsit směrovky, které mají navést přijíždějící teamy do areálu hřiště. A dál už to jde jak na drátkách, doráží kluci, staví velkej stan, přijíždí nákup s takovým množstvím masa, jaké jsem pohromadě ještě v životě neviděla, i toi-toiky už jsou na svém místě, lajnujeme hřiště a… KLEPEME MASO NA GRIL. V této souvislosti musím vyzdvihnout zásluhy všech klepačů, kořenářů a obalovačů sýru (zvláště pak ale mlátičky Marfyho).

I byl večer a bylo jitro, den první. A POSLEDNÍ 🙂

Časné jitro obzvlášť pro všechny co připravují snídani. Zuzka blahořečí fóliový systém a s úsměvem rozkládá po stole plátky salámu a sýra téměř s geometrickou přesností. Hostina hotova, hráči se postupně budí, nebo, hlavně ti pražští, teprve přijíždějí. Chyběla naběračka na čaj, ale zachránil nás Pitrův hrníček.

Jingle prozrazuje začátek prvního zápasu a my po krátkém rozběhání a rozházení nastupujeme poprvé na hřiště. Jako naprostý nováček podobných turnajů si pamatuju asi jen, co jsme vyhráli/nevyhráli, a v tu chvíli bych mohla napsat report z celé soboty téměř jednou větou, nicméně pokusím se být aspoň trochu obsáhlejší. Tož:

Sedmero mých sobotních poznatků a dojmů:

1. To, že počtem nohou a rukou zdaleka převyšujeme všechny ostatní teamy, nemusí být v přímé úměrnosti ke konečným výsledkům zápasů.
2. Je dobré si na zahraniční turnaje vozit kartu pojištěnce. (první zápas, s Nine Hils)
3. Je hezké dát aspoň jeden bod ve hře, kde soupeři zvítězí téměř o deset. (třetí zápas, Paradisco)Pozn.: Předtím jsme ochutnávali v šatně Jirkovy koktejly, možná nám to neprospělo…
4. Legendy Endzonis nastupují na hřiště setrvale v lehce podnapilém stavu. Přesto, nebo právě proto, to byl krutý boj, obzvlášť s jejich dívčími posilami ze Zimnice. (čtvrtý zápas, Endzonis)

Pozn.: Zřejmě na ně alkohol má opačný vliv než na nás. Nebo jsou prostě zvyklý.

5. Když pořádáte turnaj, tak přestávky mezi zápasy rozhodně neslouží pouze k odpočinku. Je potřeba nakupovat, nosit toaleťák, občas vytřít na záchodě, počítat skóre právě-hrajícím-teamům, fotit, odpovídat na dotazy všeho druhu…
6. Je báječný potkat se a hrát s lidmi, kteří psali historii Sedmy, a hlavně tu historii rádi vypráví. Za všechny vyzdvihuju hlavně Honzu, který byl nejenom nepostradatelnou posilou na hřišti, ale taky v kolečku vytrvale připomínal blížící se konec světa a probíhající testy DNA vedoucí k zjištění totožnosti “dítěte”.
7. Je zážitek potkat ve sprše zpívající němce, s půllitrem piva v ruce.

Na hřišti jsme se v sobotu potkali ještě se skákajícíma Opičkama a s teamem Hallunken.

Z hřiště se kolem osmé večer všichni plynule přesunuli nejdřív ke grilu (vřelé díky Petrovi a ostatním grilujícím za trpělivost s neutuchající poptávkou po našem “all you can eat”) a potom na bar pro báječně-nenápadně-nebezpečný Jirkovy koktejly (zde zase díky Pítrovi a Pavle, že se s takovou grácií zhostili realizace Jirkových “Houbiček” a podobných specialitek). Počkali jsme, až se všichni trochu posilní (po všech stránkách) a pak přišel ideální čas na pivní závod. Pravda, že i s mikrofonem se hudba přeřvává dost špatně, takže Martin Kačer svolával závodníky asi natřikrát, než někoho napadlo to ztlumit. Ale teamy se sešli, pravidla vysvětlila, mumie “byly oblečeny” a vyrazily do pole bránit maminkám v cestě za záchranou jejich žíznících dětí na druhé straně hřiště, a byla na to všechno vážně báječná podívaná.

O půl dvanácté mě přemohla únava a vyrazila jsem spát s tím, že v jednu vstanu. Vzbudila jsem se v půl třetí. A SVĚTE div se, ještě si nadobro neskončil, a dokonce jsi byl i celkem vzhůru :-). V rámci souboje o vítěze Párty nás navštívila dokonce i Policie, ale tihle ozbrojení kluci se naštěstí nezdrželi dlouho, takže zdaleka nemohli dosáhnout na prvenství Uweho z Endzonů, který měl doslova v patách pár jedinců z PD i od nás. Všem výhercům gratulujeme :-).

I bylo jitro, den poté

Vstávání bylo krušné a proto sláva všem ženám, které se pochlapily, a připravili snídani (a také Petrovi, který sednul za volant a dojel pro čerstvé pečivo). Na trávník jsme nastupovali v poněkud omezeném počtu – nejen díky zraněním z předchozího dne… Martin měl například utkvělou a ničím nepodloženou představu, že se mu všichni smějí za jeho obličejová stigmata. Tak se asi bál :-). Anebo Ráťa, ten prožíval konec světa natolik intenzivně, že nastoupil až na třetí zápas. Na druhou stranu Kulatá Šachovnice se na hřišti probouzela ještě o něco pomaleji než my, a tak jsme si z této ranní hry odnesli naše první vítězství.

V poledním zápasu, opět proti Endzonům, nás podpořili i Silva s Petrem, o Janičce ani nemluvě. Na vítězství to ale nestačilo. Z tohoto zápasu mi utkvěl především víc než pevný stisk Uweho ruky, který cítila moje pochroumaná ruka ještě hodinu poté. V pauze před posledním zápasem jsme začali pomalu balit všechny naše stany a vůbec se připravovat na konec turnaje. Přesto bylo ještě potřeba nastoupit do posledního zápasu, tentokrát s RJP Squad, který jsme celkem s úsměvem vybojovali a došli si tak pro kulaté desáté místo z celkového počtu dvanácti zúčastněných teamů.

Zvláštní pozornost si ještě zasluhují Endzonis, kteří do své poslední hry nastoupili stylově a rozloučili se s Čakovicemi v uctivých černých kalhotách, bílých košilích a smuteční páskou přes ruku.

V celém turnaji pak zvítězila Žlutá Zimnice před druhými Drehst’n Deckel z Drážďan. Spirit of the game s přehledem získali Terrile Monkeys.

Trvalo nám pak tak dvě hodinky, než jsme vyprovodili všechny teamy, dojedli asi 20 steaků, něco vypili, sbalili, uklidili, spočítali pytle s odpadky a odjeli. Jen ty pytle připomínali místnímu hřišti až do pondělka, že se tam celý víkend prohánělo vysoko přes sto udatných frisbeeáků.

Vřelé díky Ondrovi za to, že se o odpad v pondělí postaral.)

Pár postřehů z vyhlašování:

1. V životě sem nedala pusu tolika mě-neznámým lidem 🙂
2. Před Endzonis je potřeba chránit všechny odměny, které jen trochu zavání pivem.
3. DÍTĚ JE NAŠE

Napsala Terka

Fotogalerie

• RJP Squad
• Terka (whole gallery)
• Ditka
• Marfy
• Martin

Modro – žlutý stan vypráví:

Už tak 5 let jsem si ležel ve své poličce zabalen do svého obalu. Osud hrdiny, který jsem si vždycky přál naplnit, jsem už dávno vzdal. Minulé události mi ale opět daly naději.

Pěkně od začátku. Ležel jsem ve skříni. Byl jsem mladý, nezkušený. Proto jsem byl stále ve střehu, co se bude dít. Vydržel jsem rok, pak jsem usnul. Po čtyřech letech spánku – přesně v pátek 20. 5. 2011 (datum jsem stanovil podle vrstvy usazeného prachu na mém obalu) mě ale vzbudil divný šramot. Než jsem stačil pořádně rozlepit oči, už mě někdo vzal a nesl pryč z mého domova. Po probuzení jsem byl trochu zmatený – ani jsem se nestačil bránit.

Když jsem konečně pobral rozum, byl jsem už tak daleko od své poličky, že jakýkoli odpor by byl zbytečný. Rozhodl jsem se proto vyčkat, co se bude dít. Třeba se mi konečně splní sen a bude ze mě hrdina. Proč jinak by mě z mého příbytku tahali pryč?!

Ani jsem se nenadál a už mě zase někam pohodili. Ale nebylo to ani trochu podobné mé poličce. Tady byla další velká spousta věcí. Zkoušel jsem dát řeč – žádná se se mnou nechtěla bavit – odbyly mě tím, že se mám být zticha a spát dokud to jde. Nic jsem nechápal – tak jsem ani nemohl spát.

Místnost, ve které jsem se nacházel, se zdála, že se pohybuje – pomalu, rychle pak zas pomalu, rychle a nakonec se zastavila. Už mě zase někdo popadl a vláčel jinam. Dokonce mě vytáhli z obalu a vystavili v celé mé kráse. Kolem jsem viděl spousta dalších stanů – asi jsem součást výstavy – to bych se mohl stát hrdinou …

(příjezd do Havl. Brodu)

Bílá fotbalová branka z Mírovky vypravuje:

Tak to tady ještě nebylo. Za svůj život už jsem toho viděla fakt hodně, ale aby po mým hřišti běhali lidi a házeli po sobě talířema, to jsem teda ještě neviděla. Asi na sebe byli naštvaní, ale zase se k sobě chovali docela hezky, podávali si ruce, plácali si, stáli spolu v kolečku – tak já nevim.

Nejvíc se mi líbili ty, co byli oblečený do triček s nějakou příšerou. Nejdřív si házeli talířem s opičíma lidma. Jak říkám, nevím vo co se tady snažili, ale podle výrazů bych řekla, že opičí lidi to asi vyhráli. . .

Pak si hráli se slovensky mluvícíma – vypadalo to , jako by příšerákům bylo moje hřiště malé (zónová obrana). Ale když si pak hráli s těma třetíma (podle mluvy asi z Moravy), tak jim to začalo konečně jít. Najednou se na hřiště docela vešli a talířek si podávali, jako by se nechumelilo.

Průšvih byl, že s dalšíma červenejma dresama (3SB) zase měli problém vejít se na hřiště (zónová obrana) a moc jim to nešlo.

(Sobota, zápasy v Mírovce)

Měla jsem velkou radost, když mě příšeráci přišli navštívit i další den. Bohužel se jim zase moc nevedlo, ale už si s talířkem házeli mnohem lépe. Těsně před odjezdem si v kolečku zahučeli a odjeli, tentokrát už nadobro. (Steve improvizoval – velice zdařile, minimálně moji sousedé padli smíchy skoro až na zem – v kolečku na téma Whose Baby)

(Neděle, první zápas v Mírovce s FUJema)

Krabice od španělských melounů vypráví svůj příběh:

Probíráme si tahle s kamarádkou důležité holčičí věci, do toho nám hraje hudba z náměstí, to víte Majáles. Pak ale co nevidíme. Teda první je zahlédla Máňa (moje kamarádka) – skupinu nějakých lidí. Ten první v čele – asi jejich kapitán – se divně pohupuje – snad tančí (Františkův lehký taneční krok). Říkáme si, to bude zábava – budeme je pozorovat, když v tom ten druhý na nás ukázal. Snažili jsme se schovat, ale Máňa nebyla dost rychlá. Už se k ní přiřítili, tahali ven a mleli něco jako Pavlo vyskoč a Marco Pollo … Strachy jsem se chvěla a to byl možná taky důvod, proč mě za chvíli objevili a vyměnili mě za Máňu. Vůbec jsem nevěděla, co se děje. Říkali, že jsem lepší než Máňa, Máňu hodili zpátky a mě vlekli dál. Dokonce si mě i fotili. Pak se mě snažili narvat do auta, ale ne do toho velkého, v kterém jsem přijela, ale do takového prcka (Martinův Ford) a divili se, že se nevejdu. Nakonec mě strčili pod auto a nechali mě tam celou noc.

(Potřebovali jsme sehnat velkou krabici, do které by se vešla Pavla, na oslavu Ráťových – už několikátých po sobě jdoucích – 42. narozenin. Původně jsme měli domluvenou akci nazvanou Marco Pollo s Dominikem z TM, která nálezem krabic u Billy padla.)

Auto Petra a Ditky vypráví:

Nechali mě za bránou. Ale „suddenly“ si pro mě přišla (Dita), prý urgentní záležitost. Hned jsem vše pochopilo. Už zdálky vidím, jak jí nesou. Takovou vysokou, štíhlou – jako párátko. Naložili ji do mě a už jsme frčeli do místní „Hospital“. Zase si ji nahodili na záda … Čekalo jsem dost dlouho, napjaté, co se bude dít dál. A dělo – ta vysoká štíhlá přišla, ale tentokrát s berlemi a sádrou na noze. Musím jet teď „really“ opatrně!

(Poslední zápas v neděli o 11. místo jsme prohráli s Pískem. To ale není nic ve srovnání se zlomeným kotníkem Lucky při Angelu.)

Poznámky pod čarou 😎

Ženy spojené se Zimnicí a ještě dalšími skončili první. Jediný tvrdý ořech byly Laydies ze Slovenska. Naštěstí se ho podařilo rozlousknout hned dvakrát. Poprvé jako poslední zápas ve skupině a podruhé ve finále – vždy o jeden jediný bod.

Úplně nakonec bych chtěla vyzdvihnout některé skutečnosti, díky kterým jsme neskončili na posledním místě. Někdo by totiž mohl říct, že jsme hráli špatně. Určitě máme co zlepšovat, ale i přesto jsme skvělý tým! A já doufám, že jste si turnaj užili aspoň tak jako já!!!

Skutečnosti:

Lucka – výrazné zlepšení oproti minulému turnaji, všimla si toho i Ája. Navíc skvěle zvládla situaci se zlomeným kotníkem.

Pavla – neuvěřitelný držák týmu. Skvěle se zhostila role vyskakování z krabice.

Ditka – nejlepší fotograf a nejlíp se postarala o Lucku v nesnázích.

František – držel tým svými stálými dobrými výkony a na párty nás bavil nejen svým lehkým tanečním krokem – viz foto. Navíc zvládl sám namarkovat nákup v Tescu.

Martin – nejdříve měl problém s cholerickými záchvaty, ale pak se dal do pořádku8-). Sehnal krabici a ledové klobásky.

Petr – se jako jediný – mimo jiných předností – nestydí běhat po hřišti v zeleném pyžamu, za to má můj velký obdiv.

Marfy – měl nejdřív trochu vroubek, protože nechytil moji dlouhou. Ale pak se zachoval jako gentleman a svedl chybu ne sebe, přitom to byla jednoznačná „shitka“.

Vašek – dokázal bořit zamčené zámky v zónových obranách a dostávat tak disk kupředu.

Jára – neuvěřitelným způsobem zvládal chrlit ze sebe ohromnou spoustu příběhů a historek. Navíc se mu dařily rychlé teleporty po hřišti.

Pešl – jako Jára teleport pro něj není cizí.

PitrPi – hrál s červeným potítkem, což samo o sobě zvedne například mně náladu.

Steve – hrál skvěle v zápase s Fujema, který zakončil hudebním pozváním na Whose Baby.

Pepík – zvládl turna,j i když pil víc čaj než pivo – klobouk dolů.

JirkaS. – se ukázal, jako zkušený hledač a nosič velkých barevných krabic.

Aleš – nakonec zvládl přijet na turna,j i když se jeho stav měnil každou vteřinou.

Foto Ditka, foto Zuzka

Ženské frisbee může oslavovat. Jestli je to událost spíš dobrá nebo špatná, můžeme směle polemizovat. Ale nikdo nemůže vyvrátit, že je to událost nová.

Nyní, když je čtenář již dostatečně napnutý – o co že se vlastně jedná – můžu prozradit, že na turnaji v Malšicích jste mohli poprvé vidět hrát venku ženské týmy na normálním hřišti v normálním počtu (7 na 7). Aby normálnosti nebylo moc, vyvážila ji jedna nenormálnost. Většina ženských týmů byla složena ze dvou (kvůli počtu). (Teď když o tom tak přemýšlím, možná jde o zatím největší jmenovanou normálnost 8-))

Na turnaji si zahrály týmy Yellow Fever (ŽZ + P7 – kterou reprezentovaly (musím to sem napsat, aby to Martin nedopsal za mě: Leuš, Lucka, Laura a Zuzka), Velká Morava (holky s Moravy a z Hradce), Komba ušatá (dříve byste je našli pod názvem Terrible Fuj, nyní zkusili zariskovat a upozornit na sebe názvem, který se velmi rád stává názvem jiným, dámy a pánové Opice + Fujky), Prague Devils (jediný tým, který má tolik žen, že se nepotřebuje s nikým spojovat), Atrofované Ruce +3SB (zde není nutný komentář), W_ANT (hosté z dalekého Rakouska si k nám přivezli rakouskou reprezentaci).

Na rozdíl od jiných spojených týmů, které se povětšinou sehrávaly, využil náš toho, že spolu (ve většině případů) již hrát umí. Jinými slovy – všechny týmy doslova praskaly ve švech, jak byly nabité kvalitními hráčkami, proto rozhodovala sehranost a té my jsme měly nejvíce.

Největší obtíže nám nachystala Velká Morava, jež umí procházet zónou, jako by nebyla. Jediný nespojený tým PD jsme přehrály zkušenostmi a proti Rakušankám jsme měly štěstí, že jsme je potkaly už v prvním zápase. Potkat je později by ještě mohlo znamenat zajímavý zvrat.

Ať už jsme hrály jakkoli, stačilo to na to, abychom porazily všechny soupeřky a zajistili si první místo. K mé velké radosti se nám podařilo získat i spirita. . . . Lov byl úspěšný, zábavný a velice přínosný. Takže příště doufám ve většího počtu stran Sedmy – Lovu zdar!

PS: Teď jsem si přečetla report, co napsat Martí z openu a cítím se zahanbena. Nejenže mě předběhl, a proto složení P7 pozbylo smyslu, ale ještě to napsal hrozně moc hezky. Pokusím se, abych ho příště do kapsy strčila já, ale nasadil laťku tak vysoko, že na ni ani já nedohlédnu 😎

Do Malšic, na kvalifikační turnaj open divize, jsme vyrazili v celkovém počtu 12 hráčů: Ondra, František, Jirka, Hruška, Petr, PetrPi, Aleš, Michal, Sláva, Lesy, Márfy, Martin, na sobotu nám ještě dorazily posily – Steve a kluci z T.R.E.E. (aka The route 88) Jarda a Pešl. Jako morální podpora nám v sobotu sloužil Luboš.

Ze Sedma holek si na turnaji zahrály Lucka, Laura, Zuzka a Leuš – společně s holkami ze Žluté Zimnice přivezly krásné první místo a cenu Spirit of the game k tomu. (Podrobnější info o průběhu ženské divize snad přibude časem. Přibylo. 🙂 )

Rozdělili jsme se na párty chtivé a spánku chtivé – ti první dorazili do Malšic už v pátek po tréninku, druhá skupina dala přednost rannímu cestování. Po příjezdu na místo jsme byli překvapeni několika skutečnostmi. Jednak rozpis ještě není finální a kluci z ČALDu se nějak nemůžou rozhodnout kdo ho vlastně bude dělat :), tudíž nevíme kdy vlastně zítra hrajeme a druhak PD bar nabízí podivné kombinace alkoholických nápojů (cpt. Morgan + Absinth??). Obojí se naštěstí velmi rychle vyjasnilo – rozpis se sestavil a Morgan s Absinthem je výrazně lepší než Morgan bez Absinthu.

V sobotu nás první zápas čekal až těsně před jednou hodinou odpolední, v sousední vesničce s poetickým jménem „Lom“ a postavil nás před favority turnaje, tým Prague Devils A. Zpočátku jsme zvládli držet krok, proměňovali své body a obranou jsme méně početné PD vyčerpávali. Tato situace bohužel neměla dlouhého trvání. Po pár bodech na nás soupeř nasadil zónovou obranu, se kterou jsme si naprosto nevěděli rady a nepodařilo se nám přes ni pronést snad ani jeden bod. Zápas skončil poměrně potupným výsledkem 15:4 3 .

Po hodinové pauze jsme nastoupili proti Plzeňskému týmu Atrofované ruce. Věděli jsme, že tentokrát máme na to své soupeře porazit, ale že zadarmo to nebude. A nebylo. Atruc si vzali poločas s poměrně solidním náskokem asi tří bodů. V druhé půli zápasu jsme ale zvládli zatlačit a koncová siréna zazněla za stavu 11:10 pro Plzeňský tým – dohrával se bod. Podařilo se nám proměnit útok na 11:11 – následoval cap 1 (po konci času se k vyššímu skóre přičte 1 a hra pokračuje dokud jeden z týmů tohoto skóre nedosáhne). Bohužel se nám nepodařilo nasadit natolik těsnou obranu, abychom soupeři cestu k výhře nějak výrazněji zkomplikovali – prohráli jsme 12:11.

Následoval přesun zpět do Malšic a baráž proti týmu Žlutá Zimnice – další z favoritů turnaje, který ale překvapivě podlehl běhavým FUJ A 15:2. Na tomto zápase jsem bohužel chyběl, tak jen stručně – poločas si vzala Zimnice bodem na 8:5 a v druhé půli zápasu se nám nepodařilo dát už ani jeden bod. Prohráli jsme 15:5, což nás poslalo do skupiny bojující o 9. až 12. místo.

Díky rozpisu jsme měli i během nedělního dopoledne spoustu času na potrénování DDC. První zápas nás čekal opět až během brzkého odpoledne a opět proti Prague Devils (tentokrát ale Prague Devils B). Zde se nám podařilo nastoupit pěkně už od začátku a mladým PD jsme moc šancí nedali. Zhruba v půlce jsme zničehonic polevili a tak nějak očekávali že soupeř si bude dávat body sám, což se ukázalo býti mylným předpokladem. Naštěstí jsme se včas probrali z letargie a zápas dovedli do vítězného konce (přesný výsledek si bohužel nepamatuji, ale podle Lesyho to bylo 15:6).

Necelou hodinu nato jsme nastoupili k našemu poslednímu zápasu na turnaji. FUJ B. Po poměrně snadném začátku, kdy jsme rychle šli do vedení 4:0 jsme znovu upadli do mírné letargie a nechali FUJe dotáhnout. Zápas se slibně dramatizoval a na obou stranách bylo několik povedených turnoverů. Ke konci času jsme dospěli se tří bodovým náskokem, ale věděli jsme, že stačí málo aby se mladší a rychlejší FUJové hecli a přejeli nás. Naštěstí jsme udrželi koncentraci a zápas dovedli do vítězného konce 14:10.

Po nevydařené sobotě a o něco úspěšnější neděli jsme tedy z prvního kvalifikačního turnaje přivezli 9. místo ze 14 týmů.

Na turnaji fotili: Zuzka, Hruška, Márfy a Petr