PRAGUE SEVEN _{[ultimate frisbee team]}

Na letošní první ligový turnaj se náš open vydal v nepříliš početné jedenáctihlavé sestavě: Ondra, Zdeněk, Franta, Petr, Lesy, Luboš, Horst, Michal, Márfy, Aleš a Martin.

Jako první nás v sobotu čekal Yellow Block A (dravé Zimniční mládí doplněné o dravé nezimniční mládí. A o Čupíta 😉 ). Zápas byl celou dobu vyrovnaný – báli jsme se výprasku, ale dokázali se soupeřem držet krok až do poslední chvíle a prohráli jsme o pouhopouhé dva body. (12:10?).

Po téměř dvouhodinové pauze, nás čekal zápas proti PeaceEgg. Nějak se nám nedařilo pohlídat si jejich dlouhé a tak jsme brzo museli dotahovat dvou až tří bodové manko. Naštěstí se nám to podařilo a dokázali jsme srovnat na 9:9. Pak ale kluci z Písku opět nastoupili a bez většího odporu z naší strany naprosto v pohodě dovedi zápas do vítězného konce (12:9?).

Opět jeden zápas pauza a boj proti TreeMonkeys B. Asi nejhorší zápas dne – zatímco oba předchozí zápasy jsme (i přes výsledné skóre) hráli celkem pěkně a neměli jsme se zač stydět, tady jsme si vybrali perné chvilky. Nebyli jsme schopní s nimi držet krok a dostali jsme celkem nařezáno. Výsledná prohra o nějakých 4-5 bodů byla řekl bych až příliš lichotivá. Navíc jsem nám v tomhle zápase zmrzačil Zdeňka nepříliš vyvedenou dlouhou, kterou se pokusil zachránit v rybě a pohmoždil si zápěstí :(.

Po posledním sobotním zápase jsme se vydali na večeři do zamluvené pizzerie (pizza dobrá, ale to pivo snad ředili napůl vodou :-/) a po nepříliš dlouhé párty jsme se kolm půl jedné odebrali na kutě.

V neděli jsme zjistili že Zdeňkovi se ruka přes noc rozhýbat nepodařila a že jsme na zbytek turnaje jen v deseti. Jako první nás čekal Yellow Block B – to jako zkušení hráči ze Zimnice a spřátelených týmů. Když píšu „zkušení“ nemyslím tím „neběhaví“. Opět tým, se kterým jsme si nedovedli poradit a po zásluze jsme prohráli o +/- 4 body. Trochu to rozpoutalo debatu, jestli má cenu jezdit na takovéhle turnaje v menších počtech hráčů – někteří z nás už se po hřišti jen ploužili a o běhání si mohli nechat jen zdát.

Po pouze dvacetiminutové pauze jsme nastoupili proti Plzeňským Atruc. A předvedli jsme parádní nechuť hrát. Velice brzy jsme prohrávali 3:11 a působili jsme pěkně rezignovaně a odevzdaně. Nejsem si úplně jistý co se pak stalo, jestli Atruc začali být poněkud ukolébaní naším „výkonem“ nebo jestli někdo někde obětoval tele a krev mladé panny. Každopádně najednou se nám začalo dařit na co jsme sáhli a předvedli jsme neuvěřitelný obrat – zápas jsme nakonec vyhráli 12:11. Nějak jsme tomu nemohli uvěřit ani my, ani kluci z Atruc.

Do posledního turnajového zápasu proti Velké Moravě B, o deváté místo, jsme měli naskočit po předchozím obratu naprosto naspeedovaní a na koni, ale … Ale ne no. Začátek podobný jako s Atruc – najednou jsme prohrávali 3:9 a ani nevěděli jak k tomu došlo… Jenže i teď se nad námi slitoval nějaký černý mág a do cupu už jsme vletěli za stavu 11:9 pro nás a hrálo se do 12. Následovaly dva nepovedené útoky, kdy morava dorovnala na 11:11 (to aby to bylo zajímavé). V rozhodujícím bodě jsme ale víc štěstí měli my a z první ligy si tak přivážíme relativně dobré 9. místo.