PRAGUE SEVEN _{[ultimate frisbee team]}

Napsala Julča.

Kvalifikace na MČŘ se pro mě stala prvním turnajem, který jsem se na doporučení svých spoluhráčů rozhodla absolvovat i s minimální zkušeností. Z turnaje jsem byla patřičně nesvá a nenechávala jsem tak v klidu žádného z účastníků týmu, který tvořili Lída, Klára, Lucka, Maruška, Martin, Luboš, Horst, Petr Z., Palo, Jirka a Oskar. Tímto Vám všem děkuji za skvělou průpravu po všech stránkách!

V horký pateční podvečer jsme vyrazili směr Hronov. Nechyběla pořádná svačina, která jak se později ukázalo, nebyla až tak nezbytná. Smetana a posedy zaměstnaly naši posádku až do Mnichovic, kde jsme nabrali další účastnici turnaje, Lucku. Debata po cestě z Mnichovic do Hronova se točila kolem klasifikace silnic a Kinedrylu. Na středně velké silnici došlo dokonce na zpěv a tolik oblíbenou hru, Kontakt.

Na místě jsme plni očekávání zaparkovali u hypermarketu Penny a rozmýšleli, kde bychom mohli zaparkovat lépe, čili u hřiště. Řešení? Auto zůstalo u Penny a my jsme se s krosnami vydali na hřiště hledat vhodné místo pro naše stany, potažmo spacáky. Myšlenka na dobře vychlazené pivo a její následná realizace nám udělala dobrou náladu. Vedro nás zkolilo a dali jsme si tak dobrou noc v relativně brzkých hodinách.

V sobotu ráno jsme se po vydatné snídani vrhli do boje. Našim prvním soupeřem byl tým Frkot, který nás po slibném začátku porazil 14:7. Ve 12:00 jsme již byli připraveni na silnější z týmů, Kulatou šachovnici, která nám dala na frak stylem 12:4. Bohužel jsme toto skóre zopakovali i v následujícím zápase s Chupacabras. Zmátořili jsme se až během odpolední pauzy na kebabu, po kterém jsme skoro, k velikému zklamání, porazili vyrovnaný tým, Trubky. Myslím, že za náš závěrečný neúspěch nemohlo nic jiného, než plné břicho kebabu, který se dral, kam neměl.

Sobotní večer jsme po příjemné procházce Hronovem zakončili v místní restauraci na večeři.

Nedělního rána byl start patrně krušnější nežli v sobotu. První zápas nás čekal již v 8:30. Brzké vstávání nám neprospělo a prohráli jsme s Dream teamem 8:9. Čekal nás tedy boj o deváté místo, které jsme s Trubkami úspěšně vybojovali s výsledkem 14:5.

I s pozicí na devátém místě jsme se dočkali odměny za nejlepší Spirit v podobě báječného dortu. Troufám si tvrdit, že víkendová kvalifikace se vydařila nejen ze společenského hlediska, ale i z toho sportovního, protože jak se říká: „ Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.“

Napsala Julča.