PRAGUE SEVEN _{[ultimate frisbee team]}

Napsal Lesy.

Druhý lednový víkend se Pražská sedma účastnila druhého vydání Fujárny. O tom, že halová sezona je v plném proudu svědčí i fakt, že pro část týmu šlo již o druhý turnaj v roce 2012. Na oficiálně open akci jsme se sešli v příjemně namixované sestavě: Hanka, Lucka, Martina, Zdeněk, Pepík, Marfy, Martin plus zkušení handleři Steve a Martí. Na večerní zápas nahradil kulturního Zdeňka studující Jardáč.

Jako tradičně nás čekala pětičlenná dopolední skupina a jeden zápas o umístění. Přestože turnaj měl o něco slabší obsazení než minulá edice a měli jsme dva měsíce na sehrání, na konečném výsledku se to příliš neprojevilo. Po odevzdané porážce s favoritem Žlutou zimnicí (notně posílenou Chlupatou žábou), sympatickém nástupu proti Tree A, povinné výhře proti začátečníkům DND a napínavé porážce v posledním bodu od FUJů nás opět čekal souboj o celkové 7. místo. Tentokrát se nám podařilo se včas a v dostatečném počtu sejít, a přestože žďárské Pecky bojovaly a podařilo se jim pár úžasných chytů v zóně, nakonec jsme si nejtěsnější vítězství uhájili.

Celý den nám celkem pěkně pracoval útok, dařilo se nám udržet počet nevynucených chyb v rozumných mezích. Hráli jsme hodně a úspěšně dlouhou, což bylo asi částečně způsobeno nedostatkem handlerů a tím, že často nebylo komu oddumpovat. Obrana byla spíš vlažná, občas jsme zkoušeli nasadit i zónu, zkušenějším týmům ale příliš problémů nedělala.

Konečné pořadí

1. Žlutá zimnice
2. Kulatá šachovnice
3. TREE B
4. FUJ
5. TREE A
6. Dreamteam
7. Pražská sedma
8. Pecky (Spirit of the game)
9. DND
10. Juniorky

Uvidíme, jestli se nám podaří na stoupající trend v umístění i v kvalitě hry navázat za měsíc, na Fujárně III.

Napsal Lesy.

Napsal Jardáč.

Na open kvalifikaci do Cerekve se náš tým sešel ve vynikajícím složení, z tahounů týmů snad nechyběl nikdo (Ondra, Martin, Radek, Franta, Ráťa, Jirka, Hruška, Márfy, Aleš, Jardáč, Petr a Lesy), a tak cíl nemohl být jiný, než postoupit. Ovšem soupeři si nejsíš usmysleli totéž…

Začátek slibný, první sobotní utkání proti růžovým TREE rozhodují soupeři svými záhozy a konečný stav 9:6 nás katapultuje mezi favority naší tříčlenné skupiny. Naše sebvědomí však dokonale zkrouhl druhý zápas s Figurkama Slonů. Přesněji řečeno oni běhali a my se povětšinou dívali, takže debakl 6:9.

Tedy druzí ve skupině a v mnohými obdivovaném pavoukovi zápas navíc se Žlutou Zimnicí B. Jejich zónová obrana nám seděla, takže jsme si ze začátku vytvořili náskok, což se při našem stylu hry na konci hodilo. Do posledního sobotního zápas s ATRUC jsme vstupovali jako outsideři, čemuž nasvědčuje i úvodních pět atrucích bodů v řadě. Avšak pak se naštval Ondra, čímž hecl i zbytek týmu, a nakonec ze stavu 7:8, při posledním bodu a obraně, jsme vytěžili malý zázrak v podobě 9:8. Následný karban ve vesnické hospodě byl jen příjemným zpestřením nastalé atmosféry.

V neděli nám ke kvalifikování stačil vyhrát jediný zápas (z nejvýše tří). Nepříjemný budíček pod větráky nás probral už v 7, to ale nepodlomilo naše tvrdé odhodlání a do prvního zápzsu s 3SB jsme vlítli jak tajfun do Krkonoš. Za odměnu nám byl výsledek 11:5, jistota nejhůř druhého místa a finálový zápas s FUJ B, který Ondra zkušeně (možná za cenu bonboniéry a kytky) přesunul z 15:00 na pravé poledne. V něm šlo hlavně o to se nezranit, čemuž napovídal rychlý spád hry, a naše prohra o tři turnovery.

Cíl splněn, uvidíme se v Brně!

Napsal Jardáč.

Napsal Petr.

O víkendu 10. – 11. prosince se po velkých zmatcích a přesunech opravdu konal turnaj zaměřený na začínající hráče a týmy. Nebyla to původně očekávaná Fujárna a nekonala se v sobotu. V ne úplně velké sestavě 7 a půl lidí (Neli, Marti, Aleš, Domýš, Jardáč, PitrPi, Petr a půlka Martina) náš B tým v neděli ráno vyrážel „někam k Hradci“, přesněji do Rtyně v Podkrkonoší, kde se konal turnaj s pracovním názvem Trubkárna (oficiálně se turnaj jmenoval o vánoční trubku).

Po dojezdu na místo nás čekala velmi pěkná hala, kterou bych v malé vesnici v Podkrkonoší rozhodně nečekal. Do prvního zápasu nám zbývalo asi 45 minut a každý přípravu pojal po svém, někdo se vydal na nákupy, někdo se snažil probudit a kupodivu se většina z nás i stihla rozběhat a protáhnout. Martin si připravil kameru s tím, že první zápas bude natáčet a díky Lesymu si už můžete záznam stáhnout. Na rozházení moc času nebylo a už jsme nastupovali proti týmu TREE.

Jelikož se na turnaj nakonec sjelo jen pět týmů, hrála se jednoduše skupina každý s každým, čekaly nás tedy celkem 4 zápasy o hezké délce 40 minut, což v sedmi a půl lidech dávalo vyhlídku na intenzivní a náročný den.

Zápas proti TREE se nám myslím celkem vydařil, bohužel spíše individuální chyby náš výsledek srazily a tak jsme si připsali v prvním zápase sice ne drtivou, ale i tak porážku. Každopádně oproti přáteláku týden před tím jsme měli mnohem lepší herní projev i výsledek, což nám dodávalo optimismu do dalších zápasů.

V dalším zápase jsme vyzvali organizátory turnaje, tým Trubky. Byl to náš nejvyrovnanější zápas, kdy jsme se přetahovali o každý bod a nebylo rozhodnuto až do samého konce. Bohužel jsme závěr zápasu nezvládli a těsně prohráli.

Na turnaji se představil i reprezentační výběr juniorek podporovaný Márou, a právě s nimi jsme hráli další zápas. Asi jsme si mysleli, že se holky porazí samy nebo co, a do zápasu jsme vstoupili značně lehkovážně a vzápětí se nestačili divit. Ani po zlepšené druhé polovině zápasu jsme nebyli schopni vývoj srovnat a tak jsme se připsali další porážku.

Poslední zápas a poslední porážka, tak by se to dalo velmi stručně popsat. Na tým Chlupatá žába jsme prostě neměli, ale i tak jsme si myslím hezky zahráli a neprohráli nijak strašně.
Z turnaje jsme si tedy nakonec odvezli hezké páté místo 🙂 a potvrdili si, že i B tým dokáže něco sehrát a semtam se na jeho hru dá koukat :).

Napsal Petr.

Napsala Marti.

V sobotu 12.11. jsme časně vstali a sešli se na podzimní Fujárně. V dejvické hale na Kotlářce, která vyniká drsným povrchem a taky drsnou teplotou vzduchu, pokud nemáte dost kuráže na to trošku polaškovat s termostatem, se Sedma sešla více než v hojném počtu.

První zápas, který jsme odehráli, byl se Žlutou Zimnicí, jejíž hráči na jednodenním turnaji výrazně zvyšovali věkový průměr. Na druhou stranu ho zase pěkně snižovaly zimniční ratolesti, na které byla radost pohledět. (Zřejmě nová energeticky nezničitelná frisbee gererace.) Zimnice na nás bohužel vyzrála vrhy horem, kterými věru nešetřila.

Inu naše střídací sestavy obrana/útok, ve kterých se točily ještě další podsestavy, se vrhly do dalšího zápasu. Tentokrát s T.R.E.E. To už na nás dohlíželi oba věrní, krásní a trpěliví trenéři Zuzka s Martinem. Příliš nám to nepomohlo, zápas skončil remízou.

Do třetice tu byly Figurky Slonů. Ačkoli byla snaha jejich elegantního kapitána trošičku porušit už od samotného pátku, nezadařilo se. Dlouhé jim jdou, jsou přesné a v chlapecké přesile je nepouštěli.
Poslední ranní zápas jsme odehráli s podobně početnými, hrychtivými a mladými FUJ. Ten byl úúúúúplně nejjjlepšíí. Fandilo se o 106 a do hry se šlo s nasazením! Bylo to napínavé a my jsme nakonec Fuje těsně porazili! To mě bavilo.

Skončilo dopolední hraní a my jsme měli několikahodinový prostor na to rozletět se do okolí, například prošmejdit sobotní trhy na Kulaťáku (vřele doporučuju) a taky naplnit žaludky (to už doporučuju méně (a pívo ještě méně)). Nicméně jsme si dali do nosu.

Někdo se evidentně po těžkém jídle už nezmátořil na odpolední a taky poslední zápas s Kulatou Šachovnicí. Ale my, co jsme nastoupili do hry s velkou vervou i břichem, jsme si to o to víc užili!

Nutno podotknout, že odešedše hráče nahradil další půvabný a přemilý trenér František.

Asi si ho z hráčů nikdo nevšiml, protože jsme zase prohráli.

Ale ti, co zůstali až úúplně do poslední chvíle a zůčastnili se vyhlášení, si mohli pochutnat na fantastických dortech z Klíštěcí výrobny. Naši frisbee závisláci MartíZuz, kteří se zase vloudili do nějakých trubek jeden vyhráli.

Tákže: Fujárna parádní, příště ale v menším počtu, což…?
A Martine, Zuzko, Františku: Děkujem za to, že jste pořád s námi.

Výsledné pořadí

1. 3SB
2. TREE
3. Náchodský Trubky
4. Figurky Slonů
5. Žlutá Zimnice
6. Chlupatá Žába
7. Kulatá Šachovnice
8. P7
9. FUJ
10. PeaceEgg

Napsala Marti.

Napsal Domýš

“Mamí, a co je to ten turnaj ve fryzbý?”

“To máš tak, Vašíčku.
To se v pátek k večeru sebere velká parta lidí, třeba Zuzka, Márfy, Martí, Martí, Jirka, Pepík, Franta, Lesy, Domýš (a ještě Gabča a Áňa a Mari) nahází spoustu věcí do velikánských tašek a naskáčou do aut, která schválně naplní tak, aby tam nebyla ani trošička místa. Pak jezděj po Praze, aby se co nejrychleji vymotali ven, ale stejně se jim to nepovede, protože je pátek odpoledne a to, jak každý ví, po Praze dokolečka jezdí úpně všichni, kdo ještě mají na benzín. A pak jedou a jedou a dojedou třeba do … třeba do Plzně!

V Plzni hrozně honem postaví stany a vytáhnou z těch velikých tašek flašky, aby honem mohli začít chlastat. Což pojmou mimořádně zodpovědně, nezabrzdí je ani drobné mrholení, naopak, ještě opilí jezdí na koloběžkách po bruslařském oválu furt dokola. A jsou hrozně hlasití a veselí a vůbec. Nejradši by nespali vůbec, ale nad ránem si přeci jenom dají říct a zalezou do stanů. Celou noc samozřejmě hraje nahlas muzika různé kvality. Naštěstí se statečná policie neodváží do areálu a tak jenom zavolá panu správci, aby to trochu ztlumil, takže se dál vesele tancuje.

Ráno v takovém týmu bývá krušné. Krásně svítí sluníčko, ale skoro nikdo se z toho neraduje. Ze stanů se pomalu noří pomuchlané obličeje, více čaje končí na zemi, než ve chřtánech, všechny rohlíky jsou nakrájené nakřivo, rozprostření marmelády je taky jen tak hala bala a veškeré vtipkování se omezí … se omezí na nulu. Vlezou si do prosátého písku a už se mydlej s Kulatou šachovnicí. Naštěstí jsou po nedostatku spánku tak rozhození, že klidně běhají naplno a ve svižném tempu těsně zvítězí. Párkrát sebou plácnou do písku, aby to vypadalo akčně a pořád se přemlouvají, aby si říkali. To znamená, že na sebe hrozně nahlas křičí ‘Ne lajn!’ Nebo ‘Over! Dlouhá!’ Nebo ‘Kdo ubrání, je sněhovej král.’ Teda písečnej. Nebo ‘Skoč! Vstávej! Skoč! Vstávej! Skoč!’ A pak se vystřídají, aby je nebolely hlasivky.

No a když se dohraje, tak se trousí ke stánku jako švábi na limonádu. Někteří pijí limonádu, ostatní pivo, občas to proloží něčím ostřejším, třeba polévkou a začnou se děsně nudit a vymýšlet kraviny, jakože třeba budou zase jezdit dokolečka. Naštěstí už brzy nastane druhý zápas, ovšem celková hladinka výrazně poklesla a skleslí jsou tím pádem i hráči. Po pár bodech znervózní, začnou spěchat a hážou sebou do písku ještě daleko víc, ovšem teď už to nedělají pro efekt, ale ve snaze bodovat. Naštěstí se nikomu nic nestane, děsivý a respekt budící soupeř Little Secret si vítězství zkušeně pohlídá a my jim ho přejeme. Obzvlášť když nám zazpívají, že jim zbylo jen to frisbee, to frisbee, to frisbee. Prohrát s budoucím vítězem není zase až taková ostuda.

Pak vedro dosahuje lokálního maxima, okruh se plní bruslaři, kterým neustále někdo přebíhá přes cestu, limonáda teče proudem, asfalt hřeje a schyluje se ke třetímu zápasu. Už zase naskákali do písku a honí se tam jak splašení. Písek smíchaný s potem dělá na kůži moc pěknou krustičku. Ďáblové i Sedma jedou do Plzně, jako by si nemohli zahrát doma, Sedma vydařeně začne, ovšem následně odpadne a holt vyhráli Pražští Ďáblové.

Následuje večeře, gulášek a smažák, k tomu třeba zmrzlina nebo hranolky anebo pívo a mezi tím poletuje Zuzka a odnáší talíře a ještě se stíhá z nějakých papírů učit o poruchách trávicí soustavy a podobně. Večer jsou všichni potišejší, než včera, ale to jenom abychom ukolébali soupeře, samozřejmě, že přípravu pojmeme zodpovědně. V lahvích se míchá kdeco s kdečím, poznat jsou z toho snad jen ty citróny a už to zase koluje a jezdí se na koloběžkách dokola a každý se povinně sráží s místním kolečkovým pirátem, který na okruh chodí jezdit potmě (aby mu pan správce nenabančil) v protisměru a hlavně hodně rychle. Navíc se objeví Terka, takže je zase hned o trochu veseleji.

Máme tu nedělní ráno, zase zmuchlané obličeje, zase pražádné nadšení z mrkve, která položila život, aby se dostala na stůl. Po sobotě jsou třetí ve skupině, takže budou hrát o celkové páté místo. A už zase běhají i když už jsou docela unavení a o pár bodů vyhrajou s Východním blokem. Nebo s Chlupatou žábou? S chlupatým blokem. Nebo s chlupatou východní žábou. S východní žábou, co si zablokovala chlupy. Každopádně nebo tak nějak. A pak ještě jednou s pořádajícími Atruc, oboje to jsou krásné zápasy s velkým nasazením, napínavé, vyrovnané a stále v duchu fair play a bez rozhodčího, jak se na tenhle sport patří. Díky tomu se mimochodem ročně na turnajích ušetří spousta peněz za placení rozhodčích, podplácení rozhodčích a přeplácení podplacených rozhodčích. Akorát na Třeboňsku jsou smutní ze snížené poptávky.

Celkově tedy skončí pátí a mají toho právě tak akorát dost, aby namísto sledování finále a radování se, že nemají bramborovou medaili vlezli do řeky smýt ze sebe písek. Schválně, do které z Plzeňských řek? Ano, do Radbuzy a zřejmě se to nepíše ani s čárkou, ani s kroužkem. Vyzvednou si diplom, se všemi se rozloučí, sbalí stany a zmizí do svých domovů. Po cestě tráví dojmy, odpočívají a těší, kam pojedou příště. V duchu ještě vzdají hold organizátorům, jak to měli všechno pěkně vymyšlené.”

“A mamí, co je to, to pívo?”

Napsal Domýš

Napsala Terka

“Ještě nedorazily toi-toiky, Martin je nervózní, tak tu na něj buď hodná a milá, hlaď ho po vláskách….”, říká mi Ditka a přitom nasedá s oběma Petry do auta a společně vyrážejí na nákup do (naštěstí) blízkého Globusu.

Počasí si z nás evidentně tropí srandu a tak, zatímco Martin vyrábí ve své “kanceláři” cosi na počítači, já se za jedné suché chvilky vydávám k silnici pověsit směrovky, které mají navést přijíždějící teamy do areálu hřiště. A dál už to jde jak na drátkách, doráží kluci, staví velkej stan, přijíždí nákup s takovým množstvím masa, jaké jsem pohromadě ještě v životě neviděla, i toi-toiky už jsou na svém místě, lajnujeme hřiště a… KLEPEME MASO NA GRIL. V této souvislosti musím vyzdvihnout zásluhy všech klepačů, kořenářů a obalovačů sýru (zvláště pak ale mlátičky Marfyho).

I byl večer a bylo jitro, den první. A POSLEDNÍ 🙂

Časné jitro obzvlášť pro všechny co připravují snídani. Zuzka blahořečí fóliový systém a s úsměvem rozkládá po stole plátky salámu a sýra téměř s geometrickou přesností. Hostina hotova, hráči se postupně budí, nebo, hlavně ti pražští, teprve přijíždějí. Chyběla naběračka na čaj, ale zachránil nás Pitrův hrníček.

Jingle prozrazuje začátek prvního zápasu a my po krátkém rozběhání a rozházení nastupujeme poprvé na hřiště. Jako naprostý nováček podobných turnajů si pamatuju asi jen, co jsme vyhráli/nevyhráli, a v tu chvíli bych mohla napsat report z celé soboty téměř jednou větou, nicméně pokusím se být aspoň trochu obsáhlejší. Tož:

Sedmero mých sobotních poznatků a dojmů:

1. To, že počtem nohou a rukou zdaleka převyšujeme všechny ostatní teamy, nemusí být v přímé úměrnosti ke konečným výsledkům zápasů.
2. Je dobré si na zahraniční turnaje vozit kartu pojištěnce. (první zápas, s Nine Hils)
3. Je hezké dát aspoň jeden bod ve hře, kde soupeři zvítězí téměř o deset. (třetí zápas, Paradisco)Pozn.: Předtím jsme ochutnávali v šatně Jirkovy koktejly, možná nám to neprospělo…
4. Legendy Endzonis nastupují na hřiště setrvale v lehce podnapilém stavu. Přesto, nebo právě proto, to byl krutý boj, obzvlášť s jejich dívčími posilami ze Zimnice. (čtvrtý zápas, Endzonis)

Pozn.: Zřejmě na ně alkohol má opačný vliv než na nás. Nebo jsou prostě zvyklý.

5. Když pořádáte turnaj, tak přestávky mezi zápasy rozhodně neslouží pouze k odpočinku. Je potřeba nakupovat, nosit toaleťák, občas vytřít na záchodě, počítat skóre právě-hrajícím-teamům, fotit, odpovídat na dotazy všeho druhu…
6. Je báječný potkat se a hrát s lidmi, kteří psali historii Sedmy, a hlavně tu historii rádi vypráví. Za všechny vyzdvihuju hlavně Honzu, který byl nejenom nepostradatelnou posilou na hřišti, ale taky v kolečku vytrvale připomínal blížící se konec světa a probíhající testy DNA vedoucí k zjištění totožnosti “dítěte”.
7. Je zážitek potkat ve sprše zpívající němce, s půllitrem piva v ruce.

Na hřišti jsme se v sobotu potkali ještě se skákajícíma Opičkama a s teamem Hallunken.

Z hřiště se kolem osmé večer všichni plynule přesunuli nejdřív ke grilu (vřelé díky Petrovi a ostatním grilujícím za trpělivost s neutuchající poptávkou po našem “all you can eat”) a potom na bar pro báječně-nenápadně-nebezpečný Jirkovy koktejly (zde zase díky Pítrovi a Pavle, že se s takovou grácií zhostili realizace Jirkových “Houbiček” a podobných specialitek). Počkali jsme, až se všichni trochu posilní (po všech stránkách) a pak přišel ideální čas na pivní závod. Pravda, že i s mikrofonem se hudba přeřvává dost špatně, takže Martin Kačer svolával závodníky asi natřikrát, než někoho napadlo to ztlumit. Ale teamy se sešli, pravidla vysvětlila, mumie “byly oblečeny” a vyrazily do pole bránit maminkám v cestě za záchranou jejich žíznících dětí na druhé straně hřiště, a byla na to všechno vážně báječná podívaná.

O půl dvanácté mě přemohla únava a vyrazila jsem spát s tím, že v jednu vstanu. Vzbudila jsem se v půl třetí. A SVĚTE div se, ještě si nadobro neskončil, a dokonce jsi byl i celkem vzhůru :-). V rámci souboje o vítěze Párty nás navštívila dokonce i Policie, ale tihle ozbrojení kluci se naštěstí nezdrželi dlouho, takže zdaleka nemohli dosáhnout na prvenství Uweho z Endzonů, který měl doslova v patách pár jedinců z PD i od nás. Všem výhercům gratulujeme :-).

I bylo jitro, den poté

Vstávání bylo krušné a proto sláva všem ženám, které se pochlapily, a připravili snídani (a také Petrovi, který sednul za volant a dojel pro čerstvé pečivo). Na trávník jsme nastupovali v poněkud omezeném počtu – nejen díky zraněním z předchozího dne… Martin měl například utkvělou a ničím nepodloženou představu, že se mu všichni smějí za jeho obličejová stigmata. Tak se asi bál :-). Anebo Ráťa, ten prožíval konec světa natolik intenzivně, že nastoupil až na třetí zápas. Na druhou stranu Kulatá Šachovnice se na hřišti probouzela ještě o něco pomaleji než my, a tak jsme si z této ranní hry odnesli naše první vítězství.

V poledním zápasu, opět proti Endzonům, nás podpořili i Silva s Petrem, o Janičce ani nemluvě. Na vítězství to ale nestačilo. Z tohoto zápasu mi utkvěl především víc než pevný stisk Uweho ruky, který cítila moje pochroumaná ruka ještě hodinu poté. V pauze před posledním zápasem jsme začali pomalu balit všechny naše stany a vůbec se připravovat na konec turnaje. Přesto bylo ještě potřeba nastoupit do posledního zápasu, tentokrát s RJP Squad, který jsme celkem s úsměvem vybojovali a došli si tak pro kulaté desáté místo z celkového počtu dvanácti zúčastněných teamů.

Zvláštní pozornost si ještě zasluhují Endzonis, kteří do své poslední hry nastoupili stylově a rozloučili se s Čakovicemi v uctivých černých kalhotách, bílých košilích a smuteční páskou přes ruku.

V celém turnaji pak zvítězila Žlutá Zimnice před druhými Drehst’n Deckel z Drážďan. Spirit of the game s přehledem získali Terrile Monkeys.

Trvalo nám pak tak dvě hodinky, než jsme vyprovodili všechny teamy, dojedli asi 20 steaků, něco vypili, sbalili, uklidili, spočítali pytle s odpadky a odjeli. Jen ty pytle připomínali místnímu hřišti až do pondělka, že se tam celý víkend prohánělo vysoko přes sto udatných frisbeeáků.

Vřelé díky Ondrovi za to, že se o odpad v pondělí postaral.)

Pár postřehů z vyhlašování:

1. V životě sem nedala pusu tolika mě-neznámým lidem 🙂
2. Před Endzonis je potřeba chránit všechny odměny, které jen trochu zavání pivem.
3. DÍTĚ JE NAŠE

Napsala Terka

Fotogalerie

• RJP Squad
• Terka (whole gallery)
• Ditka
• Marfy
• Martin

Do Malšic, na kvalifikační turnaj open divize, jsme vyrazili v celkovém počtu 12 hráčů: Ondra, František, Jirka, Hruška, Petr, PetrPi, Aleš, Michal, Sláva, Lesy, Márfy, Martin, na sobotu nám ještě dorazily posily – Steve a kluci z T.R.E.E. (aka The route 88) Jarda a Pešl. Jako morální podpora nám v sobotu sloužil Luboš.

Ze Sedma holek si na turnaji zahrály Lucka, Laura, Zuzka a Leuš – společně s holkami ze Žluté Zimnice přivezly krásné první místo a cenu Spirit of the game k tomu. (Podrobnější info o průběhu ženské divize snad přibude časem. Přibylo. 🙂 )

Rozdělili jsme se na párty chtivé a spánku chtivé – ti první dorazili do Malšic už v pátek po tréninku, druhá skupina dala přednost rannímu cestování. Po příjezdu na místo jsme byli překvapeni několika skutečnostmi. Jednak rozpis ještě není finální a kluci z ČALDu se nějak nemůžou rozhodnout kdo ho vlastně bude dělat :), tudíž nevíme kdy vlastně zítra hrajeme a druhak PD bar nabízí podivné kombinace alkoholických nápojů (cpt. Morgan + Absinth??). Obojí se naštěstí velmi rychle vyjasnilo – rozpis se sestavil a Morgan s Absinthem je výrazně lepší než Morgan bez Absinthu.

V sobotu nás první zápas čekal až těsně před jednou hodinou odpolední, v sousední vesničce s poetickým jménem „Lom“ a postavil nás před favority turnaje, tým Prague Devils A. Zpočátku jsme zvládli držet krok, proměňovali své body a obranou jsme méně početné PD vyčerpávali. Tato situace bohužel neměla dlouhého trvání. Po pár bodech na nás soupeř nasadil zónovou obranu, se kterou jsme si naprosto nevěděli rady a nepodařilo se nám přes ni pronést snad ani jeden bod. Zápas skončil poměrně potupným výsledkem 15:4 3 .

Po hodinové pauze jsme nastoupili proti Plzeňskému týmu Atrofované ruce. Věděli jsme, že tentokrát máme na to své soupeře porazit, ale že zadarmo to nebude. A nebylo. Atruc si vzali poločas s poměrně solidním náskokem asi tří bodů. V druhé půli zápasu jsme ale zvládli zatlačit a koncová siréna zazněla za stavu 11:10 pro Plzeňský tým – dohrával se bod. Podařilo se nám proměnit útok na 11:11 – následoval cap 1 (po konci času se k vyššímu skóre přičte 1 a hra pokračuje dokud jeden z týmů tohoto skóre nedosáhne). Bohužel se nám nepodařilo nasadit natolik těsnou obranu, abychom soupeři cestu k výhře nějak výrazněji zkomplikovali – prohráli jsme 12:11.

Následoval přesun zpět do Malšic a baráž proti týmu Žlutá Zimnice – další z favoritů turnaje, který ale překvapivě podlehl běhavým FUJ A 15:2. Na tomto zápase jsem bohužel chyběl, tak jen stručně – poločas si vzala Zimnice bodem na 8:5 a v druhé půli zápasu se nám nepodařilo dát už ani jeden bod. Prohráli jsme 15:5, což nás poslalo do skupiny bojující o 9. až 12. místo.

Díky rozpisu jsme měli i během nedělního dopoledne spoustu času na potrénování DDC. První zápas nás čekal opět až během brzkého odpoledne a opět proti Prague Devils (tentokrát ale Prague Devils B). Zde se nám podařilo nastoupit pěkně už od začátku a mladým PD jsme moc šancí nedali. Zhruba v půlce jsme zničehonic polevili a tak nějak očekávali že soupeř si bude dávat body sám, což se ukázalo býti mylným předpokladem. Naštěstí jsme se včas probrali z letargie a zápas dovedli do vítězného konce (přesný výsledek si bohužel nepamatuji, ale podle Lesyho to bylo 15:6).

Necelou hodinu nato jsme nastoupili k našemu poslednímu zápasu na turnaji. FUJ B. Po poměrně snadném začátku, kdy jsme rychle šli do vedení 4:0 jsme znovu upadli do mírné letargie a nechali FUJe dotáhnout. Zápas se slibně dramatizoval a na obou stranách bylo několik povedených turnoverů. Ke konci času jsme dospěli se tří bodovým náskokem, ale věděli jsme, že stačí málo aby se mladší a rychlejší FUJové hecli a přejeli nás. Naštěstí jsme udrželi koncentraci a zápas dovedli do vítězného konce 14:10.

Po nevydařené sobotě a o něco úspěšnější neděli jsme tedy z prvního kvalifikačního turnaje přivezli 9. místo ze 14 týmů.

Na turnaji fotili: Zuzka, Hruška, Márfy a Petr

Minulý víkend byl turnajově bohatší než ten předešlý – sešly se nám dva turnaje, jeden v Jilemnici a druhý, pro sedmu tradiční, v německém Bayreuthu.

Nejsme žádná Béčka a tak jsme se rozhodli vypravit na každou akci jeden tým. Ani tentokrát jsme se neobešli bez výpomoci zvenčí a na cestu s námi vyrazila Zuzka z FUJů.

Do Bayreuthu jsme jeli abychom dokázali, že kromě ultimate umíme i pořádně pařit. Už v sobotu bylo celkem jasné, že hrou na tomto turnaji patrně neoslníme. Ze tří zápasů ve skupině jsme na kontě měli dvě prohry a jednu remízu. Na vině byla především naše nesehranost a zbrklost. Nicméně nenechali jsme si zkazit radost ze hry a z turnaje. Navíc jsme se těšili na večerní párty a legendární (jak jsem tak pochopil) tequillu za 0,50€. Já to teda normálně nepiju, ale…

Pártyování nám šlo o poznání lépe – sehráli jsme se prakticky okamžitě. Milník jednoho sta tequill jsme pokořili kolem druhé hodiny ranní a kolem čtvrté se i poslední zbytky našeho týmu začaly trousit z párty do spacího bytu. Půlhodinová cesta v desetistupňovém mrazu nás pěkně probrala a garážový kánon bude Bayreuthem znít minimálně do příštího mikulášského turnaje :).

Nedělní část turnaje nás zastihla v o něco lepší formě – podařilo se nám vyhrát jeden zápas, což nás posunulo do boje o deváté místo. Zde se nám uspět nepodařilo (především díky tomu, že jsme několikrát těsně po sobě ztratili disk ve vlastní zóně, což soupeři bez zaváhání potrestali). Výsledné desáté místo ze dvanácti týmů bohužel odpovídalo hře, kterou jsme během víkendu předváděli.

Sestava: Zuzka (FUJ), Kamča, Nela, Aleš, Honza, Ráťa, Jirka S., Zdeněk, Martin

Fotky: http://martinova.galerie.cz/4986536-2010-12-04-bayreuth

Další z turnajů zimní sezóny 2010 se konal ve Wolkersdorfu, malém městečku poblíž Vídně. Hráli jsme v sestavě posílené o dvě hráčky týmu Prague Devils, Ivču a Evču (díky moc za podporu, holky!).

Zhruba tří a půl hodinová cesta uběhla bez větších komplikací – do haly jsme dorazili po půlnoci a po krátké meditaci nad partičkou Bangu jsme se odebrali na lůžka.

První zápas nás čekal v sobotu lehce po desáté. Po rozběhání, protažení a v rámci možností i rozházení jsme nastoupili proti Cheek2Cheek. Ve hře plné chyb, nepřesností a záhozů měli Cheek2Cheek zcela jasně navrch a přehráli nás 13:3. K následujícímu zápasu proti pořadatelskému týmu Spin jsme nastoupili odhodlaní předvést že máme na víc. Zlepšení bylo sice znatelné, ale k vítězství nám nestačilo – prohráli jsme 12:8. Poslední sobotní zápas, proti růžovým Chuck Bronson, jsme po vyrovnaném začátku v půli povolili a nástup soupeře jsme nezvládli zachytit – prohráli jsme 16:9.

V neděli jsme měli odehrát celkem čtyři zápasy. První, proti Tiefseetaucher, opět jsme s nimi ze začátku drželi krok, ale v průběhu zápasu jsme odpadli a prohráli 14:8. Následující zápas proti B-Bears byl na začátku poznamenán poněkud nešťastnou obranou, kdy jsem loktem nechtě rozsekl útočníkovi tvář. Naštěstí se brzy vzpamatoval. B-Bears jsme byli vyrovnaným soupeřem, ale v samotném závěru jsme vyrobili několik hrubek, které soupeř potrestal a prohráli jsme 13:9. Tato prohra nás poslala do křížového zápasu proti našim přemožitelům ze sobotního odpoledne – týmu Chuck Bronson. To už to začínalo vypadat, že skončíme bez jediné výhry poslední. Naštěstí se začalo projevovat, že už jsme přeci jen sehranější a že se zlepšila naše sebekontrola – chyb jsme dělali podstatně méně než v předchozích zápasech. Konec času nás zastihl za stavu 9:9. Naštěstí jsme udrželi nervy na uzdě lépe než naši protivníci a mohli jsme si tak na turnaji připsat první výhru – 10:9. Nyní nás čekal už jen boj o umístění – v našem případě o deváté místo. Tentokrát proti našemu dopolednímu soupeři – týmu Tiefseetaucher. To že jsme působili sehraněji a klidněji než po celý předchozí průběh turnaje byl patrně fakt, protože i v tomto zápase se nám dařilo držet s protihráči krok. A opět jsme ke konci času dospěli se skóre 9:9. A v napínavém finiši se podařilo donést disk do zóny našemu týmu – takže druhé vítězstí na turnaji – 10:9.

Kromě nás jela na turnaj i Žlutá zimnice, která se dostala až do finále, kde v napínavém boji podlehla týmu Upsadaisy 13:16.

Na turnaj jsme jeli v této sestavě:
Ivča (PD), Evča (PD), Zuzka, Nela, Marfy, Jirka „Hruška“ Tomášek, Petr Záloha, Zdeněk a Martin Řezník.

Fotky z turnaje:
http://baxteros.profitux.cz/Foto/frisbee/20101119-21_Wolkersdorf/
http://marfy78.rajce.idnes.cz/2010_11_Wolkersdorf_Frisbee/
http://martinova.galerie.cz/4960542-2010-11-20-wolkersdorf
http://rakdar.galerie.cz/4969739-wolkersdorf-2010

Detailní výsledky turnaje naleznete na jeho webových stránkách.

Přivezli jsme nádherné a zasloužené 2. místo (u nejtěžších zápasů jsme vždy stíhali dvoubodový náskok, který jsem předehnali až v cupu:), na párty jsme krom masírování na tančícím place žádnou ostudu neudělali a celkově si turnaj užili jak se jen dalo.