PRAGUE SEVEN _{[ultimate frisbee team]}

Napsal Zdeněk

Jako přípravný turnaj na halové Mistrovství Republiky, vyrazilo naše Áčko na turnaj do Drážďan. Přijelo nás tam devět: Ondřej, Martin, Pítr, Pavel a Zdeněk, Franta, Zuzka, Hanka a Helča. Původně měla jet i Pavla, nakonec ale kvůli nemoci s náma nepřijela. Do plné sestavy nám v Áčku chyběla jestě Lea a Iva.

Noc Dlouhé Štoly, jak se turnaj jmenuje, je myslím nejlepší halový turnaj, co znám. Má to několik důvodů:

• Hraje se ve dvou halách a nečeká se tedy tolik.
• Turnaj začíná v sobotu až v poledne. Sobotní odjezd z Prahy je tedy v rozumný čas.
• Štola. Mě teda moc chutná. A ceník vypadal následovně:
  • Štola – malý kus: 0 €
  • Štola – velký kus: 0 €
• Hraje se normálně. Ve dvou halách není nutné hrát s non-stop pravidlem.
• Vše je na jednom místě. Spaní, hraní i párty.

Oproti naší poslední návštěvě nás čekaly dvě novinky. Jedna hala byla kompletně přestavěna a hřiště v obou halách zkráceno. Delší hřiště mi původně vyhovovalo víc, ale nevadilo to. Zas tu vznikl prostor na rozhazování před hrou.

Úvodní skupinu, ve které s námi hráli jěště Spirit on Lemon, Kreuz+Quer a Goldfingers, jsme vyhráli. Tím jsme postoupili do horní poloviny, kde se zformovaly dvě skupiny po dvou prvních a dvou druhých. V té naší s námi byly týmy Saxy Divers, Endzonis a jeden tým pořadetelů Deckel. Druhou skupinu jsme také vyhráli a postoupili tedy do semifinále. Žádné vítězství v obou skupinách mi ale nepřišlo zadarmo.

Večer autobusem přijela Pája, která to nevydržela a nemoc ignorovala. Stihla si pak s náma ještě v sobotu i zahrát, v Drážďanech se totiž hraje až do půlnoci.

O párty vám moc nepovím, něco na mě lezlo a tak jsem šel hned chvíli po půlnoci spát. Zaslech jsem ale něco o kvízu z historie Českého frisbee v podání Ondřeje. Kdo vyhrál mi však ráno neprozradili.

V semifinále jsme se utkali s Hallunken. Byla to naše asi nejtěsnější výhra, myslím že jen o bod. Povedlo se nám sice vypracovat si několikabodový náskok, soupeři ho ale před koncem stáhli a skóre vyrovnali.

Před finále jsme se konečně dokopali k výrobě čepice. Každý tým jednu vyrobil a pak při vyhlášení si jednu vybral. Kupodivu se i nekdo přihlásil dobrovolně na šití. Helča. A šlo jí to, má tedy před sebou zářnou kariéru chirurga.

Turnaj měl pravidlo minimálně jedna žena na lajně. Většina ostatnách týmů ale hrála se dvěmi a tak si mysím i naše holky zahrály dost. Ve finále s Disc-O-Fever to ale neplatilo, soupeři hráli jen s jednou, a tak jsme byli poprvé za celý turnaj nuceni udělat totéž. K vítěztví nám především pomohlo držet disk hodně v pohybu a tím prolamovat jejich zónovou obranu. No a v obraně hodně makat, aby se báli házet ty jejich přesné dlouhé overy.

Pro hodně lidí v našem týmu to bylo první vítěztví na turnaji vůbec. Není to ale první naše výhra v Drážďanech, vyhráli jsem tu před několika lety ještě minimálně jednou a ve finále jsme byli vícekrát.

1. Prague 7
2. Disc-o-Fever
3. Hallunken
4. Deckel
5. Spirit on Lemon
6. Griffin’s Lehre
7. Saxy Divers
8. Endzonis
9. DJ Dahlem
10. Kreuz+Quer
11. Drehst’n
12. Yellow Fever
13. Schleudertrauma
14. Dresden Discount
15. Goldfingers
16. Stoneheads

Napsal Zdeněk

Napsala Lída.

Aby zahraničních turnajů nebylo málo, vyrazila naše posádka ve složení pánů Martina, Franty, Pítra, Márfyho, Petra Z a Zdeňka a dam Páji, Lídy, Kláry do bavorského Bayreuthu. Jako motivátor se k nám připojila Ditka.

Ač vyjela téměř hvězdná sestava, výsledky podle toho nevypadaly. Nebyli jsme sehraní, trénované taktiky nefungovaly, a tak nezřídka byl vidět na hřišti pěkný zmatek. Ani vylosování skupiny pro nás nebylo příznivé. Potkaly nás kvalitní týmy jako Gummibärchen nebo Unwucht Erlangen. Ani Disc-o-fever jsme nedokázali vrátit tu poslední porážku z Ilmenau. Po sobotě jsme tedy skončili na čtvrtém místě ve skupině a mohli jsme se vydat do spací haly, na večeři, a hlavně na vánoční trhy.

Večerní párty a tequilla za 0,5 eura byla na oslavu celého Nikolausturnieru, který Bayreuth Baybees pořádali již po 18.
V neděli jsme byli poněkud společensky unavení a hra nevypadala o moc lépe. Nakonec jsme přeci jen ukořistili jednu výhru, kdy nám soupeřem byli právě domácí Baybees a náš téměř hvězdný tým obsadil 10. místo.

Osobně si myslím, že naše hra v tomto složení mohla vypadat lépe a opět víme na čem pracovat. Doufejme, že do příštího roku natrénujeme a zopakujeme to legendární vítězství někdy před 4 roky.

Napsala Lída.

Pár fotek

Napsal Aleš.

Protože to nikdo jiný neudělal a vzpomínky se vytrácejí, alespoň krátký pozdní report z turnaje ve Wolkersdorfu, než to všechno zapomeneme. Informace jsou kusé, neb se turnaj konal skoro před měsícem, 24.-25.11.
Na tradiční turnaj pořádaný rakouskými SPIN ve vinařském městečku kousek od Vídně jsme vyrazili v sestavě: Zuzka, Hanka, Pítr, Franta, Marfy, Petr, Aleš a Hruška. Z Opic jsme si půjčili Káju, neb ostatní naše děvčata úspěšně reprezentovala na PD Hale (3. místo a výhra nad PD, report taky asi žádná nenapíše… 🙂 ). V sobotu večer přijel Martin, který byl ještě toho rána v Tallinu, aby si to cestování pořádně užil.

V sobotu jsme hráli ve skupině s Kreuz & Quer Regensburg, Upsadaisy a týmem Spezi, ze kterého se vyklubali mnichovští Tiefseetaucher. Hrálo se nonstop 22 minut easymix, nejméně dvě holky na lajně.

První zápas v sobotu ráno proti Kreuz & Quer Regensburg jsme vyhráli, to je všechno, co si pamatuju.
Druhý zápas proti Spezi už byl mnohem vyrovnanější, mnichovský tým méně kazil a porážka byla na světě. Ale o moc nebylo.
V třetím zápase s nejlepším týmem turnaje Upsadaisy jsme moc neměli šanci. Začali jsme ale bránit zónu, což je ukázalo být velice dobrým nápadem.

Výsledné 3. místo ve skupině nás poslalo do posledního sobotního zápasu proti Styrian High 5. Tým s jablkem na dresu měl v sestavě jen asi 3 kluky a pak ne moc zkušené holky. Hráli taky zónu, ale s tou naší měli velké problémy, takže bitva zón pro štýrský tým skončila značnou prohrou.

Následovala party ve sklípku s převleky ve stylu komixových hrdinů a naším týmovým převlekem za Simpsonovi.

V neděli nás rozpis poslal do dvou zápasů proti místním SPIN, rozděleným na Spin & Trink a Trink & Spin. Ukrutná kuřecí zóna s holkama v zámku fungovala čím dál líp, výsledkem byla dvě vítězství a zápas o 5. místo opět se Spezi. Čekal jsem velice těsný zápas, ale ani oni nevstoupili dvakrát do téže řeky, se zónou si poradit nedokázali a přesvědčivé vítězství bylo naše.

Takže 5. místo z 12. Kromě dvou zápasů ve skupině jsme všechno vyhráli a osobně se mi hra líbila, obrana byla super a v útoku jsme moc nekazili, hlavně v neděli jsme dokázali hrát slušně a vyhrávat proti relativně silným týmům. Fajn turnaj. A taky příjemné městečno Wolkersdorf s místním vínem, zámkem a svařákem. Pokud nás budou chtít, určitě pojedeme i za rok.

Napsal Aleš.

Napísal Bebe

V skorú rannú sobotnú hodinu sme sa stretli ako cast týmu Pražská 7B na železnicnej stanici v Prahe (cítaj: “hlavák” ) a vyštartovali smer Hradec Králové. Už v tom case sme svorne nadávali na ultimate a pýtali sa sami seba, preco to vlastne robíme. Obet v podobe budícka o 4. ráno bola pre mnohých z nás až príliš krutá. A to sme ešte netušili, aké nepríjemné prekvapenia nás pocas samotného turnaja cakajú. Ale všetko poporiadku…

Už spomenutú cestujúcu partiu v zložení Lesy (kapitán), Jana, Lída, Lucka, Martina, Bebe, Luboš, Michal doplnili na mieste Klára, Horst, Hruška, Petr Z. a z pozície nehrajúceho handlera a kameramana Aleš. Prvý zápas, zacínajúci o ôsmej ráno, sa teda mohol zacat.

Súperom nám boli 3SB a aj naša ranná nemohúcnost. Hra bola zbrklá a nakopili sme neuveritelné množstvo zbytocných dropov. Nadšenie, ktoré túto zbrklost vyvolávalo, vystriedal ku koncu útlm, co bol náš súper schopný využit, a tak sme si mohli pozriet kopu pekných obrán ;-). Konecný výsledok 4:15.

Druhý súper, FUJ A, bol z rangu najtažších, co výsledok 1:13 len smutne potvrdzuje. Úvod bol síce zlý z oboch strán a súper nervózny, ale potom sa rozbehol a my sme sa iba rezignovane prizerali. V tomto zápase sme casto skúšali dlhé prihrávky do zóny, žial, neúspešne.

Zaciatok zápasu proti PD B by sa nedal nazvat inak ako výstavným dropfestom. Za stavu 0:4 sme vstali z popola a zlepšenou hrou s peknými akciami dotiahli na 3:4. Následne nadšenie a vysoké tempo opadlo, prehrali sme 5:9, co nás posunulo do bojov v spodnej osmicke bez možnosti úcasti v prvej lige.

Po poslednom zápase sme smútok zahnali najrôznejším vianocným pecivom z domácej produkcie, mnam! Vecer prebiehal vo výbornej, priatelskej, atmosfére. Po spolocnej veceri a gulovacke sme sa presunuli spät do haly a bavili sa hraním spolocenských hier. Párty v podaní sedmy sa tentokrát nekonala, a tak poslední hráci zalahli už okolo jednej. Úcel svätí prostriedky, v nedelu sme totiž zacínali opät nechutne skoro.

Na zápas proti Žlutej Zimnici C sme nastupovali plný ocakávaní ukoristit naše prvé vítazstvo na turnaji. Súper nás ale vyviedol z omylu a rýchlo vyhrával 4:0. Následne sme zabrali aj my, ale náskok sme už stiahnut nedokázali. Výsledok 7:8 je však celkom príjemný.

Následne sme nastúpili proti Chupacabras a podali asi náš najslabší výkon na turnaji. Súper nám svojou “zónovou” obranou znemožnil hrat lajnu. Kedže flat ani vécka sme nemali velmi natrénované, výsledok 10:3 je až príliš zhovievavý vzhladom k predvedenej hre.

Zápas o posledné miesto sme zacali v porazeneckej nálade proti PD B. Na sedmácke pomery výborný vstup do zápasu a stav 2:0 nás velmi nabudili a motivovaní sme vydržali až do stavu 4:1. Naše nadšenie potom opadlo, prejavili sa skúsenosti súpera, takže sme prehrali 4:9 a obsadili konecné 16. miesto.

Je tažké zhodnotit takýto turnaj, v ktorom skoro nic, co sme trénovali, nefungovalo. Casté dropy, zlé, respektíve žiadne midlovské nábehy, bezradná hra handlerov. Ostáva sa nám teda iba striast z tejto facky, viac trénovat a verit, že do zápasov v druhej lige sa náš výkon zlepší. Ultimate zdar!

Napísal Bebe

Napsal Lesy.

O prvním listopadovém víkendu se skupinka statečných vydala do východního Německa sbírat cenné turnajové zkušenosti. Sedmu na turnaji v Ilmenau reprezentovali Aleš, Horst, lesy, Lída, Márfy, Martina, Petr Z. a na poslední chvíli naše řady rozšířil čestný host Bowman. Na pět zápasů se k nám na turnaji přidal také Michael z Ukrajiny, zapůjčený týmem Paradisco Jena. V Ilmenau se hraje systémem nonstop, s minimálně jednou dívkou na hřišti, v sobotu 21 a v neděli 25 minutové zápasy. Prostě zahráli jsme si všichni do sytosti.

Ilmenau je příjemné městečko uprostřed kopců a lesů Durynska, jehož největším lákadlem je místní technická univerzita. Pro nás je zase pozitivní, že univerzita oplývá krásnou moderní sportovní halou a místní komunita zde pořádá turnaje v ultimate. FreezeBee je turnaj spíš začátečnický, na tomto ročníku se sjela příjemná směs amatérských a masters týmů, prostě lidí, kteří se hrou především baví a nepotřebují vyhrát za každou cenu. Na hřišti proto občas chyběla kvalita přihrávek ale nikdy nadšení a spirit.

Na místo jsme dorazili v sobotu po jedné hodině ráno a vzhledem k tomu, že jsme figurovali v dopolední skupině, jsme se záhy odebrali do spacáků. Sobotní zápasy měly zvyšující se obtížnost, totéž by se snad dalo říct i o kvalitě naší hry. Začali jsme proti nejslabšímu týmu na turnaji, Endwurf z Weimaru, které jsme i přes poměrně rozespalý výkon porazili. Ve druhém zápase s Airguides Erfurt jsme teprve dostali tu správnou facku a porážka o bod od tohoto začátečnického týmu nás celkem probrala. Ve třetím zápase s mnichovskými WegWerfGesellschaft jsme sice také prohráli bodem v posledních třech přihrávkách ale předvedená hra už trošku začínala připomínat halový systém.

Zápas s pořadatelským týmem Forest Jump pak patřil mezi naše nejlepší na turnaji, a po pauze na oběd jsem na tuto jistou výhru navázali srdnatým výkonem (aspoň v první půlce) v souboji s o dvě třídy lepším týmem Disc-o-Fever z Würzburgu. Volný zbytek dne většina využila k návštěvě města, odehrálo se i pár intenzivních zápasů ve stolním fotbálku. Po příjemné večeři v místní grillstube následovala pirátská párty. I přes vidinu prvního ranního zápasu nás nejzdatnější jedinci reprezentovali až do čtyř do rána. Díky dobrému skóre jsme skončili ve skupině třetí a čekalo nás čtvrtfinále s týmem Gummibärchen 2. Borci z Karlsruhe nám názorně předvedli naše nedostatky ve fyzičce a ve vyrovnaném zápase nás prostě uběhali.

Zbyly na nás tedy boje o 5-8. místo a místní masters tým Forest Dive Back. V tomto utkání jsme po celkem koncentrovaném a taktickém výkonu uspěli, ale poslední zápas s WegWerfGesellschaft o konečné umístění už byl nad naše síly a skončil velkým bodovým rozdílem.

Celkově bych naše vystoupení na turnaji hodnotil spíš pozitivně. Na hře by se samozřejmě dalo najít mraky chyb, od váznoucí organizace hry a vlažné obrany přes nefungující middlovské návazné náběhy až po individuální házecí a chytací nedostatky jednotlivých hráčů. Podařilo se nám ale obhájit 6. místo z minulého ročníku a jako první setkání s halou v této sezoně turnaj posloužil perfektně.

Napsal Lesy.