PRAGUE SEVEN _{[ultimate frisbee team]}

Napsala MájaD

Cestou domů, někde těsně za Plzní mi v pátek zvoní telefon: “Dobrý den slečno… víte co mají společného Avatar, Luke Skywalker, někdo a vy?” Odpovídám trochu zmateně, že nevím, a zatím mi nedochází, kdo to může volat. “Můžete zachránit svět.” Zní z telefonu. Co?? “Cukrouš si udělala něco s nohou a máme málo holek na zítřejší kvalifikaci.” “Hmmm, jenže já už jsem skoro doma.” Ještě se chvilku bavíme a pak hlas na druhé straně prohlásí, že mi předá Hanku a ta mi to vysvětlí. Hanka to vezme celkem jednoduše.. prostě ať nějak přijedu a nedělám drahoty. Rozhovor končím s tím, že teď už dojedu domů a tam se kouknu na možnosti. V kolik že je to ta kvalifikace? Doma zjišťuji, že dneska se už do Prahy nedostanu a zítra nejdříve na osmou. Domlouváme se, že to tak má smysl a že tedy přijedu. Ještě trochu porozprávět s rodiči při svíčkách, zařídit si, aby mi z koleje vzali dres a boty a užít si pár hodin spánku doma. Ráno vstávám v 4:16, taťka mě hází na vlak a v Praze na mě čeká Petr s dalšími z týmu.

Kvalifikace se hraje v Brandýse ve dvou halách sportovního areálu PdFUK. Jedna je dost malá, tam začínáme. Tým B je ve složení PitrPi - kapitán, Aleš, Hruška, Jardáč, Domýš, Petr, Hanka, Mája, Martina, Lída a Bára. A velkou podporou na lavičce nám je Lesy a Markéta, kterou pustili z nemocnice.

První zápas hrajeme proti Zimnici C. Dost využíváme malou halu a celkem rychle získáváme náskok a nakonec vítězíme. Naše taktika se jsou V-čka a pak se posunout rovnou do zóny.

Druhý zápas hrajeme proti 3SB a do malé haly nás přišli podpořit kolegové z A-týmu. Zápas je to povedený, 3SB jsou nám těžším soupeřem, ale i tak je zápas celkem vyrovnaný, držíme se zuby nehty, ale nakonec prohráváme.

Třetí zápas hrajeme již ve větší hale. Posíleni vidinou muffinů od Markety a vydatnou podporou od plyšáka Agáty, kterou ušila Lída, nastupujeme proti týmu PeaceEgg. Snažíme se, ale toto družstvo, které nakonec končí celkově druhé nás pomalu ale jistě převálcovává. Dost doplácíme na naše chyby a i přes zuřivou obranu prohráváme.

Poslední zápas ve skupině hrajeme proti týmu Atruc A. Na obou stranách je celkem dost chyb. U nás víc, Atruc získá náskok a poráží nás.

Ve skupině jsme skončili na čtvrté pozici a další soupeř byl Atruc B. Po delší pauze, kdy jsme si odpočinuli, jsme nastoupili plní nové síly do zápasu a postupně s rozdílem několika málo bodů jsme se dopracovali k vítězství.

Poslední zápas jsme hráli s PD B. Myslím, že to byl velice vydařený zápas, vyrovnaný, k vítězství nám chyběl krůček. Možná nám chyběly trochu zkušenosti, ale nedali jsme se nijak lacino.

Celkově jsem skončili na osmém místě. Skvěle si zahráli. Byla to čest hrát společně s dalšími, kteří do toho šli naplno a po hlavě. Turnaj jsme si chtěli hlavně užít a to se myslím povedlo.

Napsala Pavla

Pro nás zněl úkol jasně: Skončit do třetího místa a postoupit na únorové mistrovství ČR. Obtížným několikakolovým výběrovým řízením nakonec prošli a měli možnost hrát za A tým následující: Martin Ř. (kapitán), Ondra, František, Radek, Jirka S., Marfy, Iva, Lea, Pavla, Zuzka, Lucka a speciální kanadská posila Petr Škoda. Funkci demotivátora týmu si uhájil Luboš.

Hra probíhala souběžně ve dvou halách, které byly téměř naproti sobě. My jsme první souboj svedli ve větší hale (velikost něco jako naše hala na Hamru ) a to s naším oblíbeným ranním soupeřem týmem FUJ B. Naštěstí jsme se rychle nastartovali a odehráli příjemný zahřívací zápas, po kterém jsme ten den poprvé stáli uvnitř v pozápasovém kolečku.

Druhý zápas proti Atruc B patřil podle předpokladu ke snadnějším zápasům toho dne.

Následoval přesun do menší tělocvičny, kde jsme nejdřív měli možnost v pauze shlédnout naše B neuvěřitelně bojující s 3SB. Byla to fakt radost se koukat (teda mimo vteřiny, kdy se Jardáč obětavě vrhal proti zdi, to jsem naopak oči radši zavírala)! Nás čekal proti nám vždy dobře hrající a velice namotivovaný tým TREE. Zápas byl od začátku dost v rychlém tempu, co útok to bod na obou stranách. Soupeř začínal útokem, takže my jsme vždy dorovnávali. Při posledním bodu za stavu 9:9 bylo slyšet více fanoušky P7 (plus Ondru a RybízkaJ) a výhru jsme si urvali.

Čtvrtý zápas byl proti PD B. Tým sestavený z poměrně nových hráčů s dvěma velkými oporami Nahúrem a Maruškou. Prdi nás sice pořádně prohazovali, pak se nám ale podařilo pár breaků v obraně a tudíž jsme je poslali do pekel .

Obsadili jsme ve skupině první místo, vyhnuli jsme se tím křížovým zápasům mezi týmy na 2. a 3. místě mezi skupinami a měli jsme delší pauzu, abychom nabrali sílu na zápas proti Atruc A.

Zápas o vše, kdo vyhraje má jistý postup na mistrovství. Sám tento fakt by měl vyvolat nějaké vyhrocené situace v zápase, ty se ale nekonaly a naopak to byl asi nejspiritovější zápas, který jsme ten den hráli. Vítěz P7.

Finálový zápas se hrál dost pozdě, až v půl 8 večer. Soupeřem nám byl tým PeaceEgg. Podařil se nám vstup do zápasu a utekli jsme soupeři hned o několik bodů, vedení jsme si udrželi, i když ke konci začal soupeř trochu skóre srovnávat. Vybojovali jsme si první místo. V tomto zápase bych chtěla vyzvednout Radkovu krásnou rybu a Lucčin bod, kdy dala 2 obrany a na závěr ještě bod. A kdyby Vám někdy přišlo, že to Márfy fláká, stačí mu to říct a on pak hraje skvěle. ;-)

Důležitá informace!!! Máme v týmu lidi, kteří jsou šikovní i na jiné věci, než jenom na frisbee, a proto máme nového člena týmu krásnou plyšovou Agátku. Děkujeme, Lído. A muffiny teda už bohužel nemámeJ, ale byly výborný. Děkujeme, Market. A taky velký dík celému fandícímu davu. Je to krásný pocit hrát v hale, která skanduje Pražskááá Sedmaaa;-). Tak ať nám ta forma vydrží i na MČR.

Výsledné pořadí turnaje v Brandýse nad Labem:

1. P7 A

2. PeaceEgg

3. Fuj B

4. Atruc A

5. 3SB

6. TREE

7. PD B

8. P7 B

9. ZZ C

10. Atruc B

Spirit: Atruc A

Média

• Fotky: Petr
• Videa:
  • P7B vs PeaceEgg
  • P7B vs Btruc (Atruc B)
  • P7A vs TREE (zápas ve skupině)
  • P7A vs Atruc A (semifinále)
  • P7A vs PeaceEgg (finále)

V neděli den po openové první hale a pro některé ani ne pár hodin po párty v Koťátku nastala první hala pro ženy.

Čekal nás ne první, ne třetí, ne čtvrtý, ne pátý, ne desátý NÝBRŽ DRUHÝ zápas dne - tedy zápas od 9:30 a sraz v převlečení v 9:00. Hned po ránu jsme ale zaznamenaly nemalé ztráty. Nela, která nás měla podpořit dopoledne a odpoledne se vystřídat s Malou bohužel nedorazila a dresy, pro které včera Martin jel poctivě domů, také (z velmi nešťastných, ale i zřejmých důvodů) nedorazily. Všechny ostatní poztrácené po Dejvicích jsme naštěstí našly a tak jsme se pod vedením nové kapitánky Pavly mohly připravit k prvnímu zápasu s Fujačkama (v sestavě: Pavla, Markéta, Lucka, Terka, Marťa, Hanka, Mája a Zuzka).

Naše mladá, nadějná, nesehraná a o to víc veselá sestava sice nastoupila s velkým nadšením, které vydrželo až dokonce, ale stav ∞:1 to nezměnilo. To nás ale nezlomilo a skrz celý turnaj jsme postupovaly směrem vzhůru. Kolem jedné hodiny se k nám připojila Malá a podařilo se nám porazit TreeTruc, což nám zajistilo předposlední místo ve skupině.

Nové taktiky pštros a sova nám bohužel na křížový zápas s Pískem nepomohly, ale TreeTruc jsme podruhé porazit zvládly a sedmé místo vybojovaly. Bohužel jsme se neobešly bez nutných obětí (tentokrát v podobě Hanky kotníku :-().

Shrnuto a podtrženo - turnaj se z mého pohledu velmi povedl. Nikdo neklesl na mysli. Všechny se snažily o 107 (až z toho nemalá část lehla a nepřišla v pondělí na trénink) a bojovaly co to šlo. Všechny se doslova cpaly na hřiště a chtěly hrát. Postupné zlepšení bylo rozhodně znát!!!! Velký dík patří ale také našim klukům, kteří nás přišli podpořit, natáčet, motivovat a radit!!!!!!

Konečné pořadí:

1. Žlutá zimnice
2. FUJ
3. Terrible Monkeys
4. Velká Morava
5. Prague Devils
6. PeaceEgg
7. Pražská 7
8. Atruc+Tree

Napsal Aleš

Poslední listopadový víkend pořádali PD na Julisce První halu. V sobotu se hrálo open, v neděli women.

Rozdělení na 2 skupiny, pražskou a mimopražskou, nám přisoudilo hru od 8:30 a velice silnou ranní skupinu v obsazení PD, TM, FS, FUJ a my. Ale nehráli jsme první zápas od 8, což se dalo hodnotit jako pozitivní.:)

Sešli jsme se v sobotu ráno v Dejvicích v sestavě Ondra, František, Martin, Petr, Aleš, Jarda, Marfy, PitrPi, Lesy a Jirka.

První zápas nás vyzvali PD a dopadlo to podle očekávání, asi 9:3 nebo tak nějak, tam se nedalo moc vzdorovat. Ostatní zápasy ve skupině by se daly shrnout tak, že jsme se s každým ze soupeřů vyrovnaně tahali až do stavu 5:5 nebo 6:6, ale pak jsme si nechali dát 3 body v kuse a o ty to pak nakonec skončilo.

Takže ve skupině 5. místo. Velikým překvapením byl pro mě výkon Figurek, tenhle tým šel za poslední rok hodně nahoru. Asi se musíme zeptat Hrocha, jak to dělá…J

Následovala odpolední pauza a pro část týmu oběd v dejvické hospodě U Veverky, která se vyznačovala velikou narvaností a pomalou obsluhou, ale taky moc dobrým gulášem.

Vývoj v odpolední skupině a hlavně poslední zápas mezi Atrucem a Pískem nám přisoudil do zápasu o umístění za soupeře Atruc, kterému jsme spiritově kývli na prohození času začátku zápasu a hru hned po tom, co skončil jejich poslední zápas ve skupině. A to jsme neměli dělat, stalo se to samé, co na poslední fujárně, tj. rozehraný soupeř nám na začátku nasázel pár bodů a bylo po zápase. Kdybychom věděli, že si chtějí prohodit zápas ne proto, že spěchají do Plzně, ale aby mohli jít dřív do hospody, tak se jim na to vykašleme…

Takže ve výsledku až 10. místo, což je proti loňskému roku dost propad, ale já osobně bych hodnotil výkon týmu docela pozitivně, chce to „jen“ víc makat v obraně a hrát inteligentněji v útoku.:) Vůbec není od věci si občas zahrát jako open a na dobře obsazeném turnaji…

Turnaj vyhráli domácí PD, spirit získal TIOS.

Večer pak někdo šel do Koťátka udělat Štěpánovi tržbu, aby z toho taky něco měl, když PD pořádají turnaj. Já osobně odešel po 1. pivu, ale kolují zvěsti, že to byl večírek velice vydařený…J

Napsal lesy

Hned úvodem bych chtěl případné pochybovače ujistit, že dvoudenní akci s náročným programem pro osmdesát lidí lze skutečně pořádat v pěti. Samozřejmě, účastníci musí být hráči ultimate známí pro svoji trpělivost, nekonfliktnost a ochotu přiložit ruku k dílu. Na turnaji sice chyběl pivní závod, neuděloval se spirit a organizátoři ze Žluté zimnice vypadali v neděli dost ztrhaně, jinak ale všechno proběhlo hladce a většina lidí odjížděla spokojená. Smekám.

V sobotu ráno jsme něco po půl osmé vyrazili z Prahy a i přes menší komplikace s gumami jsme přistáli už před půl desátou u moderní jilemnické haly. Paní správcová nás uvítala, vidouc flašky vína, přáním “ať zas není všude nablito”. Sešli jsme se v poměrně silné sestavě, jednak jsme měli obhajovat loňské prvenství (s hosty), ale hlavně nás letos na podzim na žádný jiný turnaj nevzali, takže si daly říct i některé nad českými turnaji ofrňující posily. Do Jilemnice nakonec dorazili Zuzka, Iva, Pája, Lucka, Marti, Martí, František, Jirka, Marfy, Hruška, Petr, já a poněkud překvapivě i Steve.

Turnaj se hrál systémem každý s každým, tedy při osmi týmech celkem 28 zápasů, každý po pětadvaceti minutách. V prvním zápase nás vyzvala pořádající Zimnice, která začala hodně rozespale a nesehraná s několika půjčenými hráči měla velké problémy proměňovat svoje útoky. Celkem snadno jsme tak přišli k výhře 6:5. Po nákupní přestávce jsme se potkali s FUJ, kteří odehráli celou sobotu v pěti (v neděli jim ještě někdo odjel). Nás nastoupilo všech třináct a hlavně díky tomu jsme urvali vítězství, snad o dva body.

Hned za hodinu pokračoval sobotní nabitý program střetnutím s TREE. Ti nám velmi názorně předvedli, jakou roli může při ultimate sehrát motivace a podcenění soupeře. Než jsme se rozkoukali, prohrávali jsme 0:3. Nepomohl ani time-out, v bouřlivé atmosféře v hale i naši zkušenější hráči ztráceli klid a vyhecovanému soupeři zběsilé hody samozřejmě vycházely. Podařilo se nám skóre dotáhnout na 4:5, ubránit, ale po konci času jsme nebyli schopní bodovat a TREE nás tak zaslouženě porazilo 4:6.

Ve večerních zápasech nás čekali ještě Pirátův cirkus pod krycím názvem Letící cihla a nakonec Chlupatý blok. Neprodali sice svoji kůži lacino, ale nám začal šlapat útok a po dvou výhrách zavládla nálada podezřele se podobající spokojenosti. Večeři jsme absolvovali v již téměř tradiční pizzerii Stará pošta na náměstí a zpestřili jsme si ji studiem úskalí přenosu informací při nedokonalém spojení (tichá pošta). Párty byla, detaily poskytnou na požádání osoby bez zásadních výpadků paměti při požití alkoholu.

Na neděli nám zbyly zápasy proti Kulaté šachovnici a Figurkám slonů. Šachovnice dělala spoustu chyb a dovolila nám i přes ne zcela koncentrovaný výkon první výraznou výhru na turnaji. Před zápasem s Figurkami nastala neobvyklá situace, naše výhra by znamenala první místo, porážka by pak celkové vítězství přihrála Zimnici a my bychom skončili až třetí. Bohužel, Figurky byly v zápase daleko energičtější, trestaly naše chyby a podruhé během osmi dní nás vysoko porazily.

Konečné pořadí:

1. Žlutá zimnice
2. Figurky slonů
3. Pražská sedma
4. Východní blok
5. Kulatá šachovnice
6. TREE
7. Letící cihla
8. FUJ

Celkově se víkend povedl, nablito bylo jen na parkovišti a měl jsem pocit, že jedeme z turnaje všichni dobře naladění. Pár vymknutých kotníků a naražených kostí se snad brzo uzdraví. A-tým udělal první nesmělé krůčky k sehrání se, trenérům se vyjasnilo jeho složení. Čeká nás určitě ještě spousta práce, ale dokud to všechny baví, neměl by to být problém.

napsal Márfy

Někdo o všem ví, ale nikomu nic neříká, vše úspěšně tají až do odjezdu. Naši posádku informuje až při cestě. Dozvídáme se, že toho ví více nejen o posilách, které mají přijet v sobotu, ale i o všech ostatních a spoustu dalších exkluzivních drbů ze světa Frisbee. Dokonce nahlížíme pod pokličku studnice informací a zjišťujeme, že existují informace typu veřejné a neveřejné. Informace kdo koho chce, kdo koho nechce, kdo by koho chtěl, ale ten ho/jí nechce. Prostě cesta utíká velmi rychle a jsme brzy na místě.

Odjezd v devět z Prahy byl naplánován záměrně. Přijet na místo, dát si pivo, při druhém postavit stan a do půlnoci spát. Plán se nedaří a většina posádky je vzhůru ještě v jednu. O ostatních posádkách nemluvě. Naštěstí už ve tři jsou vzhůru pouze jedinci. Zvěsti hovoří o osobách, které bloudí nocí. Existence navigace mobilem a možnost nechat se do stanu dovést, je neproveditelná - mobil je již ve stanu. Vyčerpáním usínají mimo stany neznámo kde a kdy.

Sobotní ráno je velmi těžké. Hraje se již od osmi. Na snídani jsme ještě před sedmou. Mnozí ani netušili, že na budíku takový čas mají. Mnozí pochybovali o existenci času před sedmou ranní úplně. Ani rohlíky se v tomto čase ještě nevyskytují a přijíždějí až ve čtvrt na osm. V půl osmé na hřišti je jen hrstka hráčů. Nakonec se celý tým sejde včas ještě před začátkem. I Ti co nenalezli stany a spali neznámo kde, jsou nalezeni a schopni jistého druhu pohybu.

Zápas je to ukrutně těžký a soupeř nám v tom vůbec nepomáhá. V polovině zápasu prohráváme již o tři body. Naštěstí padla již půl devátá a tým se zahřívá do provozní teploty a náskok soupeře postupně stahuje. Po vyrovnání na 7:7 začíná dlouhá přetahovaná o osmý poločasový bod. Naneštěstí ho soupeř vyhrává a vzhledem k jeho prohranému flipu a obraně na začátku zápasu získává v poločase i další útok navíc, který se daří proměnit a rázem odskakuje o dva body. Poslední minuty do konce. Po konci času snižujeme na 10:11 a soupeř v capu dává rozhodující 12. bod. Nakonec se ukazuje, že to byl důležitý rozhodující zápas, který nás posílá do dolní skupiny právě na místo Kulaté Šachovnice. Druhý zápas má jasný průběh. Hrajeme na trávě, skoro ve stínu a neráno, což je ideální kombinace a zápas vyhráváme 15:2. Teoretická naděje ještě žije. Ve třetím zápase nám stačí tým PD porazit jakýmkoli rozdílem, nebo stačilo, aby svůj zápas vyhrál tým FUJ B. Oba zápasy se vyvíjejí velmi podobně. Více než dvě třetiny zápasu, je na obou hřištích stejné skóre. Jako by se po sobě zápasy opičily. Oboje je pro nás od stavů 2:3 nepříznivé. Brejk na našem hřišti znamená brejk i na druhém. Odskočení o čtyři body vedle je o chvíli později vidět i u nás. Stahujeme na rozdíl dvou bodů a FUJ B dělá to samé se Šachovnicí. Fuj B i my prohráváme své zápasy rozdílem pár bodů a definitivně zůstáváme v dolní skupině.

Večer je vyhlášena skoroprohibice a pít se smí jen s Mírou (bohužel žádného nemáme, tak pije každý s každým). Příjemně se bavíme a těšíme se na posily. V průběhu soboty dostáváme nepěknou zprávu, že jedna posila nepřijede a večer další špatnou zprávu – druhá posila jede do Kolína. Naštěstí přichází lepší zpráva. Posila to nevzdává a vrací se prvním vlakem na Prahu (naštěstí nepotkává průvodčí) a nasedá do správného na jih. Vybíráme ze střízlivých jedinců řidiče, který pro posilu jede do Budějic. Výběrové řízení na řidiče zavánělo zrušením tendru, protože na výběr byl jen jeden řidič, ale nikdo z ostatních neprotestuje. Jedna skupina se vydává na Hlubokou a další se přidávají na párty. Posila přijela po desáté naprosto bez zkušeností z pátku. Kolem jedenácté jsou na párty téměř všichni a pěkně se to rozjíždí.

Nedělní ráno je velmi těžké. Hraje se již od osmi. Na snídani jsme těsně po sedmé. Ti co netušili, že na budíku takový čas mají to, až na výjimky, vědí již od soboty. I rohlíky se již vyskytují. V půl osmé na hřišti je jen hrstka hráčů. Nakonec se celý tým sejde včas ještě před začátkem.

Zápas je to ukrutně těžký a soupeř nám v tom vůbec nepomáhá. V polovině zápasu prohráváme již o tři body. Naštěstí padla již půl devátá a tým se zahřívá do provozní teploty a náskok soupeře postupně stahuje. Po vyrovnání na 7:7 začíná dlouhá přetahovaná o osmý poločasový bod. Naneštěstí ho soupeř vyhrává a vzhledem k jeho prohranému flipu a obraně na začátku zápasu získává v poločase i další útok navíc, který se daří proměnit a rázem odskakuje o dva body. Poslední minuty do konce. Po konci času snižujeme na 10:11 a soupeř v capu dává rozhodující 12. bod.

Zdá se to jako přes kopírák, ale tentokrát se vše stalo po večeru se skoroprohibicí a zjišťujeme, že pravou příčinou ranních neúspěchů není únava a alkohol, ale ráno samotné. Je třeba na tomto zapracovat a zlepšit ranní projevy, nebo prostě ranní zápasy nehrát.

Na zápas s T.R.E.E. se již naprosto koncentrujeme a vyhráváme 15:2. Výsledky v dolní skupině nás posílají do zápasu o 11. místo, kde na nás čekají Jihočeši z písku. Zápas jede v rychlém a velmi náročném stylu. Všude je horko. V sobotu bylo 30 a v neděli dokonce 34 stupňů. Nakonec prohráváme a jsme celkově 12. Umístění nijak oslnivé a po loňském šestém místě je jistě trochu zklamáním. V příští roce bude co zlepšovat.

Dramaticky zajímavý zápas byl k vidění ve čtvrtfinále. Tým Terrible Mokeys nevyužil pátý mečbol a ze stavu 11:6 vzniklo za stavu 11:11 drama, které Monkeys nakonec zvládli a postoupili přes Velkou Moravu do semifinále.

V semifinále přešli Terrible Monkeys přes obhájce Žlutou Zimnici a FUJ A přes PD A.

V  zápasech o 1. i 3. místo bylo k vidění spoustu krásných soubojů i momentů.

Konečné pořadí:

1. FUJ A
2. Terrible Monkeys
3. Žlutá Zimnice
4. Prague Devils A
5. 3SB
6. Velká Morava
7. Kulatá Šachovnice
8. Atruc
9. Východní Blok
10. Prague Devils B
11. PeaceEgg
12. Prague 7
13. FUJ B
14. T.R.E.E

Spirit of the game: Terrible Monkeys

Modro – žlutý stan vypráví:

Už tak 5 let jsem si ležel ve své poličce zabalen do svého obalu. Osud hrdiny, který jsem si vždycky přál naplnit, jsem už dávno vzdal. Minulé události mi ale opět daly naději.

Pěkně od začátku. Ležel jsem ve skříni. Byl jsem mladý, nezkušený. Proto jsem byl stále ve střehu, co se bude dít. Vydržel jsem rok, pak jsem usnul. Po čtyřech letech spánku – přesně v pátek 20. 5. 2011 (datum jsem stanovil podle vrstvy usazeného prachu na mém obalu) mě ale vzbudil divný šramot. Než jsem stačil pořádně rozlepit oči, už mě někdo vzal a nesl pryč z mého domova. Po probuzení jsem byl trochu zmatený – ani jsem se nestačil bránit.

Když jsem konečně pobral rozum, byl jsem už tak daleko od své poličky, že jakýkoli odpor by byl zbytečný. Rozhodl jsem se proto vyčkat, co se bude dít. Třeba se mi konečně splní sen a bude ze mě hrdina. Proč jinak by mě z mého příbytku tahali pryč?!

Ani jsem se nenadál a už mě zase někam pohodili. Ale nebylo to ani trochu podobné mé poličce. Tady byla další velká spousta věcí. Zkoušel jsem dát řeč - žádná se se mnou nechtěla bavit – odbyly mě tím, že se mám být zticha a spát dokud to jde. Nic jsem nechápal – tak jsem ani nemohl spát.

Místnost, ve které jsem se nacházel, se zdála, že se pohybuje – pomalu, rychle pak zas pomalu, rychle a nakonec se zastavila. Už mě zase někdo popadl a vláčel jinam. Dokonce mě vytáhli z obalu a vystavili v celé mé kráse. Kolem jsem viděl spousta dalších stanů – asi jsem součást výstavy – to bych se mohl stát hrdinou …

(příjezd do Havl. Brodu)

Bílá fotbalová branka z Mírovky vypravuje:

Tak to tady ještě nebylo. Za svůj život už jsem toho viděla fakt hodně, ale aby po mým hřišti běhali lidi a házeli po sobě talířema, to jsem teda ještě neviděla. Asi na sebe byli naštvaní, ale zase se k sobě chovali docela hezky, podávali si ruce, plácali si, stáli spolu v kolečku – tak já nevim.

Nejvíc se mi líbili ty, co byli oblečený do triček s nějakou příšerou. Nejdřív si házeli talířem s opičíma lidma. Jak říkám, nevím vo co se tady snažili, ale podle výrazů bych řekla, že opičí lidi to asi vyhráli. . .

Pak si hráli se slovensky mluvícíma – vypadalo to , jako by příšerákům bylo moje hřiště malé (zónová obrana). Ale když si pak hráli s těma třetíma (podle mluvy asi z Moravy), tak jim to začalo konečně jít. Najednou se na hřiště docela vešli a talířek si podávali, jako by se nechumelilo.

Průšvih byl, že s dalšíma červenejma dresama (3SB) zase měli problém vejít se na hřiště (zónová obrana) a moc jim to nešlo.

(Sobota, zápasy v Mírovce)

Měla jsem velkou radost, když mě příšeráci přišli navštívit i další den. Bohužel se jim zase moc nevedlo, ale už si s talířkem házeli mnohem lépe. Těsně před odjezdem si v kolečku zahučeli a odjeli, tentokrát už nadobro. (Steve improvizoval – velice zdařile, minimálně moji sousedé padli smíchy skoro až na zem - v kolečku na téma Whose Baby)

(Neděle, první zápas v Mírovce s FUJema)

Krabice od španělských melounů vypráví svůj příběh:

Probíráme si tahle s kamarádkou důležité holčičí věci, do toho nám hraje hudba z náměstí, to víte Majáles. Pak ale co nevidíme. Teda první je zahlédla Máňa (moje kamarádka) – skupinu nějakých lidí. Ten první v čele – asi jejich kapitán – se divně pohupuje – snad tančí (Františkův lehký taneční krok). Říkáme si, to bude zábava – budeme je pozorovat, když v tom ten druhý na nás ukázal. Snažili jsme se schovat, ale Máňa nebyla dost rychlá. Už se k ní přiřítili, tahali ven a mleli něco jako Pavlo vyskoč a Marco Pollo … Strachy jsem se chvěla a to byl možná taky důvod, proč mě za chvíli objevili a vyměnili mě za Máňu. Vůbec jsem nevěděla, co se děje. Říkali, že jsem lepší než Máňa, Máňu hodili zpátky a mě vlekli dál. Dokonce si mě i fotili. Pak se mě snažili narvat do auta, ale ne do toho velkého, v kterém jsem přijela, ale do takového prcka (Martinův Ford) a divili se, že se nevejdu. Nakonec mě strčili pod auto a nechali mě tam celou noc.

(Potřebovali jsme sehnat velkou krabici, do které by se vešla Pavla, na oslavu Ráťových – už několikátých po sobě jdoucích – 42. narozenin. Původně jsme měli domluvenou akci nazvanou Marco Pollo s Dominikem z TM, která nálezem krabic u Billy padla.)

Auto Petra a Ditky vypráví:

Nechali mě za bránou. Ale „suddenly“ si pro mě přišla (Dita), prý urgentní záležitost. Hned jsem vše pochopilo. Už zdálky vidím, jak jí nesou. Takovou vysokou, štíhlou – jako párátko. Naložili ji do mě a už jsme frčeli do místní „Hospital“. Zase si ji nahodili na záda … Čekalo jsem dost dlouho, napjaté, co se bude dít dál. A dělo – ta vysoká štíhlá přišla, ale tentokrát s berlemi a sádrou na noze. Musím jet teď „really“ opatrně!

(Poslední zápas v neděli o 11. místo jsme prohráli s Pískem. To ale není nic ve srovnání se zlomeným kotníkem Lucky při Angelu.)

Poznámky pod čarou

Ženy spojené se Zimnicí a ještě dalšími skončili první. Jediný tvrdý ořech byly Laydies ze Slovenska. Naštěstí se ho podařilo rozlousknout hned dvakrát. Poprvé jako poslední zápas ve skupině a podruhé ve finále – vždy o jeden jediný bod.

Úplně nakonec bych chtěla vyzdvihnout některé skutečnosti, díky kterým jsme neskončili na posledním místě. Někdo by totiž mohl říct, že jsme hráli špatně. Určitě máme co zlepšovat, ale i přesto jsme skvělý tým! A já doufám, že jste si turnaj užili aspoň tak jako já!!!

Skutečnosti:

Lucka – výrazné zlepšení oproti minulému turnaji, všimla si toho i Ája. Navíc skvěle zvládla situaci se zlomeným kotníkem.

Pavla – neuvěřitelný držák týmu. Skvěle se zhostila role vyskakování z krabice.

Ditka – nejlepší fotograf a nejlíp se postarala o Lucku v nesnázích.

František – držel tým svými stálými dobrými výkony a na párty nás bavil nejen svým lehkým tanečním krokem – viz foto. Navíc zvládl sám namarkovat nákup v Tescu.

Martin – nejdříve měl problém s cholerickými záchvaty, ale pak se dal do pořádku8-). Sehnal krabici a ledové klobásky.

Petr – se jako jediný – mimo jiných předností – nestydí běhat po hřišti v zeleném pyžamu, za to má můj velký obdiv.

Marfy – měl nejdřív trochu vroubek, protože nechytil moji dlouhou. Ale pak se zachoval jako gentleman a svedl chybu ne sebe, přitom to byla jednoznačná „shitka“.

Vašek – dokázal bořit zamčené zámky v zónových obranách a dostávat tak disk kupředu.

Jára – neuvěřitelným způsobem zvládal chrlit ze sebe ohromnou spoustu příběhů a historek. Navíc se mu dařily rychlé teleporty po hřišti.

Pešl – jako Jára teleport pro něj není cizí.

PitrPi – hrál s červeným potítkem, což samo o sobě zvedne například mně náladu.

Steve – hrál skvěle v zápase s Fujema, který zakončil hudebním pozváním na Whose Baby.

Pepík – zvládl turna,j i když pil víc čaj než pivo – klobouk dolů.

JirkaS. – se ukázal, jako zkušený hledač a nosič velkých barevných krabic.

Aleš – nakonec zvládl přijet na turna,j i když se jeho stav měnil každou vteřinou.

Foto Ditka, foto Zuzka

Ženské frisbee může oslavovat. Jestli je to událost spíš dobrá nebo špatná, můžeme směle polemizovat. Ale nikdo nemůže vyvrátit, že je to událost nová.

Nyní, když je čtenář již dostatečně napnutý – o co že se vlastně jedná – můžu prozradit, že na turnaji v Malšicích jste mohli poprvé vidět hrát venku ženské týmy na normálním hřišti v normálním počtu (7 na 7). Aby normálnosti nebylo moc, vyvážila ji jedna nenormálnost. Většina ženských týmů byla složena ze dvou (kvůli počtu). (Teď když o tom tak přemýšlím, možná jde o zatím největší jmenovanou normálnost 8-))

Na turnaji si zahrály týmy Yellow Fever (ŽZ + P7 – kterou reprezentovaly (musím to sem napsat, aby to Martin nedopsal za mě: Leuš, Lucka, Laura a Zuzka), Velká Morava (holky s Moravy a z Hradce), Komba ušatá (dříve byste je našli pod názvem Terrible Fuj, nyní zkusili zariskovat a upozornit na sebe názvem, který se velmi rád stává názvem jiným, dámy a pánové Opice + Fujky), Prague Devils (jediný tým, který má tolik žen, že se nepotřebuje s nikým spojovat), Atrofované Ruce +3SB (zde není nutný komentář), W_ANT (hosté z dalekého Rakouska si k nám přivezli rakouskou reprezentaci).

Na rozdíl od jiných spojených týmů, které se povětšinou sehrávaly, využil náš toho, že spolu (ve většině případů) již hrát umí. Jinými slovy – všechny týmy doslova praskaly ve švech, jak byly nabité kvalitními hráčkami, proto rozhodovala sehranost a té my jsme měly nejvíce.

Největší obtíže nám nachystala Velká Morava, jež umí procházet zónou, jako by nebyla. Jediný nespojený tým PD jsme přehrály zkušenostmi a proti Rakušankám jsme měly štěstí, že jsme je potkaly už v prvním zápase. Potkat je později by ještě mohlo znamenat zajímavý zvrat.

Ať už jsme hrály jakkoli, stačilo to na to, abychom porazily všechny soupeřky a zajistili si první místo. K mé velké radosti se nám podařilo získat i spirita. . . . Lov byl úspěšný, zábavný a velice přínosný. Takže příště doufám ve většího počtu stran Sedmy – Lovu zdar!

PS: Teď jsem si přečetla report, co napsat Martí z openu a cítím se zahanbena. Nejenže mě předběhl, a proto složení P7 pozbylo smyslu, ale ještě to napsal hrozně moc hezky. Pokusím se, abych ho příště do kapsy strčila já, ale nasadil laťku tak vysoko, že na ni ani já nedohlédnu

Právě máte tu možnost přečíst si první turnajový report letošního roku. Ale měli byste hned na začátku znát důležitou informaci – tento report v tomto znění vzniká pouze a jenom proto, že jsem se stala obětí velice násilného-brutálního-psychického vydírání od pana Františka Havlíka (tímto bych mu velmi NEchtěla poděkovat 8-)).

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Proto jsme se rozhodli navštívit turnaj určený hlavně pro začínající hráče s doufáčkem, že se nám podaří ukořistit nějaké to medailové místo, které nám zaručí stupně vítězů po celý rok. (Vzhledem k výsledku je moc dobře, že máme v týmu samé rozumné lidi, kteří nevěří na žádné hloupé pověry.)

Naše brutální sestava se až na malé výjimky (viď o nejméně 10 minut zpožděný Pepíku a o dalších nejméně 10 minut Jardo) sešla vzorně před půl osmou před nafukovací halou Koltářkou. Naši soupeři pro první zápas – Fujové – se také alespoň ve většinovém počtu vzorně sešli na stejném místě. Bohužel pan správce se na sraz dostavil (s doznívající nebo začínající – těžko říct – opicí) až pěkných pár minut po nás. Na rozcvičení nám tedy zbyly pěkné 3 minuty. Což nám zaručilo hned první prohru.

Tato skutečnost nás ale nikterak nezlomila a v nezměněné nabušené sestavě (ve složení: kapitán Martin Ř., zkušená hráčka z dalekých krajů Kamča, uměvavá Pavla, nováčkyně Lucka, ta co není mluvčí kapitána, což jsme si jasně vyjasnili Zuzka, Lesy s pochroumaných kotníkem, chytající brutální přihrávky Petr, rychle běhající a uvolňující se Marfy, no a výše zmínění zpoždění pánové) jsme nastoupili proti Stromaskám. Taktika dump – swing – do zóny nebo dump – swing – dump – swing – do zóny, krásně zafungovala a způsobila nám první vítězství. To nás sice posílilo na PDčka, ale když jsme si všimli, že s nimi hrajeme vyrovnaně a mohli bychom to zdárně dotáhnout do konce, radši jsme hrát přestali a nechali je, aby o 3 body vyhráli, neboť jsme nechtěli narušit místní ekosystém. Tým 88 jsme ale rozdrtili a tím jsme byli zařazeni do super kolečka, z kterého jsme vyšli jako 4. ve skupině.

Je ale naprosto zjevné, že jsme za tuto skutečnost nemohli a stejně tak jsme mohli být 2. ve skupině a tedy bojovat o 3. medailové místo, místo toho jsme si vybojovali místo 7. nad týmem z Brna. A ani toto místo nemůže zakrýt to, že jsme hráli hezky a po většinu času organizovaně. Přítomní si jistě vybaví podařenou akci, jak jsme oddumpovali hodili na swing a ten to poslal do zóny na bod (to, že si každý vybaví jinou situaci, je jedině dobře).

Turnaj nakonec ovládli Prdi a Spirit získal tým ze spodu tabulky (ale zato s naším zástupcem) Stromasky. První tři místa a spirit byli obdarováni pořádajícím týmem výbornými, jak mohu na vlastní chuť potvrdit, dorty.