PRAGUE SEVEN _{[ultimate frisbee team]}

napsal Márfy

Někdo o všem ví, ale nikomu nic neříká, vše úspěšně tají až do odjezdu. Naši posádku informuje až při cestě. Dozvídáme se, že toho ví více nejen o posilách, které mají přijet v sobotu, ale i o všech ostatních a spoustu dalších exkluzivních drbů ze světa Frisbee. Dokonce nahlížíme pod pokličku studnice informací a zjišťujeme, že existují informace typu veřejné a neveřejné. Informace kdo koho chce, kdo koho nechce, kdo by koho chtěl, ale ten ho/jí nechce. Prostě cesta utíká velmi rychle a jsme brzy na místě.

Odjezd v devět z Prahy byl naplánován záměrně. Přijet na místo, dát si pivo, při druhém postavit stan a do půlnoci spát. Plán se nedaří a většina posádky je vzhůru ještě v jednu. O ostatních posádkách nemluvě. Naštěstí už ve tři jsou vzhůru pouze jedinci. Zvěsti hovoří o osobách, které bloudí nocí. Existence navigace mobilem a možnost nechat se do stanu dovést, je neproveditelná – mobil je již ve stanu. Vyčerpáním usínají mimo stany neznámo kde a kdy.

Sobotní ráno je velmi těžké. Hraje se již od osmi. Na snídani jsme ještě před sedmou. Mnozí ani netušili, že na budíku takový čas mají. Mnozí pochybovali o existenci času před sedmou ranní úplně. Ani rohlíky se v tomto čase ještě nevyskytují a přijíždějí až ve čtvrt na osm. V půl osmé na hřišti je jen hrstka hráčů. Nakonec se celý tým sejde včas ještě před začátkem. I Ti co nenalezli stany a spali neznámo kde, jsou nalezeni a schopni jistého druhu pohybu.

Zápas je to ukrutně těžký a soupeř nám v tom vůbec nepomáhá. V polovině zápasu prohráváme již o tři body. Naštěstí padla již půl devátá a tým se zahřívá do provozní teploty a náskok soupeře postupně stahuje. Po vyrovnání na 7:7 začíná dlouhá přetahovaná o osmý poločasový bod. Naneštěstí ho soupeř vyhrává a vzhledem k jeho prohranému flipu a obraně na začátku zápasu získává v poločase i další útok navíc, který se daří proměnit a rázem odskakuje o dva body. Poslední minuty do konce. Po konci času snižujeme na 10:11 a soupeř v capu dává rozhodující 12. bod. Nakonec se ukazuje, že to byl důležitý rozhodující zápas, který nás posílá do dolní skupiny právě na místo Kulaté Šachovnice. Druhý zápas má jasný průběh. Hrajeme na trávě, skoro ve stínu a neráno, což je ideální kombinace a zápas vyhráváme 15:2. Teoretická naděje ještě žije. Ve třetím zápase nám stačí tým PD porazit jakýmkoli rozdílem, nebo stačilo, aby svůj zápas vyhrál tým FUJ B. Oba zápasy se vyvíjejí velmi podobně. Více než dvě třetiny zápasu, je na obou hřištích stejné skóre. Jako by se po sobě zápasy opičily. Oboje je pro nás od stavů 2:3 nepříznivé. Brejk na našem hřišti znamená brejk i na druhém. Odskočení o čtyři body vedle je o chvíli později vidět i u nás. Stahujeme na rozdíl dvou bodů a FUJ B dělá to samé se Šachovnicí. Fuj B i my prohráváme své zápasy rozdílem pár bodů a definitivně zůstáváme v dolní skupině.

Večer je vyhlášena skoroprohibice a pít se smí jen s Mírou (bohužel žádného nemáme, tak pije každý s každým). Příjemně se bavíme a těšíme se na posily. V průběhu soboty dostáváme nepěknou zprávu, že jedna posila nepřijede a večer další špatnou zprávu – druhá posila jede do Kolína. Naštěstí přichází lepší zpráva. Posila to nevzdává a vrací se prvním vlakem na Prahu (naštěstí nepotkává průvodčí) a nasedá do správného na jih. Vybíráme ze střízlivých jedinců řidiče, který pro posilu jede do Budějic. Výběrové řízení na řidiče zavánělo zrušením tendru, protože na výběr byl jen jeden řidič, ale nikdo z ostatních neprotestuje. Jedna skupina se vydává na Hlubokou a další se přidávají na párty. Posila přijela po desáté naprosto bez zkušeností z pátku. Kolem jedenácté jsou na párty téměř všichni a pěkně se to rozjíždí.

Nedělní ráno je velmi těžké. Hraje se již od osmi. Na snídani jsme těsně po sedmé. Ti co netušili, že na budíku takový čas mají to, až na výjimky, vědí již od soboty. I rohlíky se již vyskytují. V půl osmé na hřišti je jen hrstka hráčů. Nakonec se celý tým sejde včas ještě před začátkem.

Zápas je to ukrutně těžký a soupeř nám v tom vůbec nepomáhá. V polovině zápasu prohráváme již o tři body. Naštěstí padla již půl devátá a tým se zahřívá do provozní teploty a náskok soupeře postupně stahuje. Po vyrovnání na 7:7 začíná dlouhá přetahovaná o osmý poločasový bod. Naneštěstí ho soupeř vyhrává a vzhledem k jeho prohranému flipu a obraně na začátku zápasu získává v poločase i další útok navíc, který se daří proměnit a rázem odskakuje o dva body. Poslední minuty do konce. Po konci času snižujeme na 10:11 a soupeř v capu dává rozhodující 12. bod.

Zdá se to jako přes kopírák, ale tentokrát se vše stalo po večeru se skoroprohibicí a zjišťujeme, že pravou příčinou ranních neúspěchů není únava a alkohol, ale ráno samotné. Je třeba na tomto zapracovat a zlepšit ranní projevy, nebo prostě ranní zápasy nehrát.

Na zápas s T.R.E.E. se již naprosto koncentrujeme a vyhráváme 15:2. Výsledky v dolní skupině nás posílají do zápasu o 11. místo, kde na nás čekají Jihočeši z písku. Zápas jede v rychlém a velmi náročném stylu. Všude je horko. V sobotu bylo 30 a v neděli dokonce 34 stupňů. Nakonec prohráváme a jsme celkově 12. Umístění nijak oslnivé a po loňském šestém místě je jistě trochu zklamáním. V příští roce bude co zlepšovat.

Dramaticky zajímavý zápas byl k vidění ve čtvrtfinále. Tým Terrible Mokeys nevyužil pátý mečbol a ze stavu 11:6 vzniklo za stavu 11:11 drama, které Monkeys nakonec zvládli a postoupili přes Velkou Moravu do semifinále.

V semifinále přešli Terrible Monkeys přes obhájce Žlutou Zimnici a FUJ A přes PD A.

V  zápasech o 1. i 3. místo bylo k vidění spoustu krásných soubojů i momentů.

Konečné pořadí:

1. FUJ A
2. Terrible Monkeys
3. Žlutá Zimnice
4. Prague Devils A
5. 3SB
6. Velká Morava
7. Kulatá Šachovnice
8. Atruc
9. Východní Blok
10. Prague Devils B
11. PeaceEgg
12. Prague 7
13. FUJ B
14. T.R.E.E

Spirit of the game: Terrible Monkeys

Napsal Domýš

“Mamí, a co je to ten turnaj ve fryzbý?”

“To máš tak, Vašíčku.
To se v pátek k večeru sebere velká parta lidí, třeba Zuzka, Márfy, Martí, Martí, Jirka, Pepík, Franta, Lesy, Domýš (a ještě Gabča a Áňa a Mari) nahází spoustu věcí do velikánských tašek a naskáčou do aut, která schválně naplní tak, aby tam nebyla ani trošička místa. Pak jezděj po Praze, aby se co nejrychleji vymotali ven, ale stejně se jim to nepovede, protože je pátek odpoledne a to, jak každý ví, po Praze dokolečka jezdí úpně všichni, kdo ještě mají na benzín. A pak jedou a jedou a dojedou třeba do … třeba do Plzně!

V Plzni hrozně honem postaví stany a vytáhnou z těch velikých tašek flašky, aby honem mohli začít chlastat. Což pojmou mimořádně zodpovědně, nezabrzdí je ani drobné mrholení, naopak, ještě opilí jezdí na koloběžkách po bruslařském oválu furt dokola. A jsou hrozně hlasití a veselí a vůbec. Nejradši by nespali vůbec, ale nad ránem si přeci jenom dají říct a zalezou do stanů. Celou noc samozřejmě hraje nahlas muzika různé kvality. Naštěstí se statečná policie neodváží do areálu a tak jenom zavolá panu správci, aby to trochu ztlumil, takže se dál vesele tancuje.

Ráno v takovém týmu bývá krušné. Krásně svítí sluníčko, ale skoro nikdo se z toho neraduje. Ze stanů se pomalu noří pomuchlané obličeje, více čaje končí na zemi, než ve chřtánech, všechny rohlíky jsou nakrájené nakřivo, rozprostření marmelády je taky jen tak hala bala a veškeré vtipkování se omezí … se omezí na nulu. Vlezou si do prosátého písku a už se mydlej s Kulatou šachovnicí. Naštěstí jsou po nedostatku spánku tak rozhození, že klidně běhají naplno a ve svižném tempu těsně zvítězí. Párkrát sebou plácnou do písku, aby to vypadalo akčně a pořád se přemlouvají, aby si říkali. To znamená, že na sebe hrozně nahlas křičí ‘Ne lajn!’ Nebo ‘Over! Dlouhá!’ Nebo ‘Kdo ubrání, je sněhovej král.’ Teda písečnej. Nebo ‘Skoč! Vstávej! Skoč! Vstávej! Skoč!’ A pak se vystřídají, aby je nebolely hlasivky.

No a když se dohraje, tak se trousí ke stánku jako švábi na limonádu. Někteří pijí limonádu, ostatní pivo, občas to proloží něčím ostřejším, třeba polévkou a začnou se děsně nudit a vymýšlet kraviny, jakože třeba budou zase jezdit dokolečka. Naštěstí už brzy nastane druhý zápas, ovšem celková hladinka výrazně poklesla a skleslí jsou tím pádem i hráči. Po pár bodech znervózní, začnou spěchat a hážou sebou do písku ještě daleko víc, ovšem teď už to nedělají pro efekt, ale ve snaze bodovat. Naštěstí se nikomu nic nestane, děsivý a respekt budící soupeř Little Secret si vítězství zkušeně pohlídá a my jim ho přejeme. Obzvlášť když nám zazpívají, že jim zbylo jen to frisbee, to frisbee, to frisbee. Prohrát s budoucím vítězem není zase až taková ostuda.

Pak vedro dosahuje lokálního maxima, okruh se plní bruslaři, kterým neustále někdo přebíhá přes cestu, limonáda teče proudem, asfalt hřeje a schyluje se ke třetímu zápasu. Už zase naskákali do písku a honí se tam jak splašení. Písek smíchaný s potem dělá na kůži moc pěknou krustičku. Ďáblové i Sedma jedou do Plzně, jako by si nemohli zahrát doma, Sedma vydařeně začne, ovšem následně odpadne a holt vyhráli Pražští Ďáblové.

Následuje večeře, gulášek a smažák, k tomu třeba zmrzlina nebo hranolky anebo pívo a mezi tím poletuje Zuzka a odnáší talíře a ještě se stíhá z nějakých papírů učit o poruchách trávicí soustavy a podobně. Večer jsou všichni potišejší, než včera, ale to jenom abychom ukolébali soupeře, samozřejmě, že přípravu pojmeme zodpovědně. V lahvích se míchá kdeco s kdečím, poznat jsou z toho snad jen ty citróny a už to zase koluje a jezdí se na koloběžkách dokola a každý se povinně sráží s místním kolečkovým pirátem, který na okruh chodí jezdit potmě (aby mu pan správce nenabančil) v protisměru a hlavně hodně rychle. Navíc se objeví Terka, takže je zase hned o trochu veseleji.

Máme tu nedělní ráno, zase zmuchlané obličeje, zase pražádné nadšení z mrkve, která položila život, aby se dostala na stůl. Po sobotě jsou třetí ve skupině, takže budou hrát o celkové páté místo. A už zase běhají i když už jsou docela unavení a o pár bodů vyhrajou s Východním blokem. Nebo s Chlupatou žábou? S chlupatým blokem. Nebo s chlupatou východní žábou. S východní žábou, co si zablokovala chlupy. Každopádně nebo tak nějak. A pak ještě jednou s pořádajícími Atruc, oboje to jsou krásné zápasy s velkým nasazením, napínavé, vyrovnané a stále v duchu fair play a bez rozhodčího, jak se na tenhle sport patří. Díky tomu se mimochodem ročně na turnajích ušetří spousta peněz za placení rozhodčích, podplácení rozhodčích a přeplácení podplacených rozhodčích. Akorát na Třeboňsku jsou smutní ze snížené poptávky.

Celkově tedy skončí pátí a mají toho právě tak akorát dost, aby namísto sledování finále a radování se, že nemají bramborovou medaili vlezli do řeky smýt ze sebe písek. Schválně, do které z Plzeňských řek? Ano, do Radbuzy a zřejmě se to nepíše ani s čárkou, ani s kroužkem. Vyzvednou si diplom, se všemi se rozloučí, sbalí stany a zmizí do svých domovů. Po cestě tráví dojmy, odpočívají a těší, kam pojedou příště. V duchu ještě vzdají hold organizátorům, jak to měli všechno pěkně vymyšlené.”

“A mamí, co je to, to pívo?”

Napsal Domýš

Napsala Terka

“Ještě nedorazily toi-toiky, Martin je nervózní, tak tu na něj buď hodná a milá, hlaď ho po vláskách….”, říká mi Ditka a přitom nasedá s oběma Petry do auta a společně vyrážejí na nákup do (naštěstí) blízkého Globusu.

Počasí si z nás evidentně tropí srandu a tak, zatímco Martin vyrábí ve své “kanceláři” cosi na počítači, já se za jedné suché chvilky vydávám k silnici pověsit směrovky, které mají navést přijíždějící teamy do areálu hřiště. A dál už to jde jak na drátkách, doráží kluci, staví velkej stan, přijíždí nákup s takovým množstvím masa, jaké jsem pohromadě ještě v životě neviděla, i toi-toiky už jsou na svém místě, lajnujeme hřiště a… KLEPEME MASO NA GRIL. V této souvislosti musím vyzdvihnout zásluhy všech klepačů, kořenářů a obalovačů sýru (zvláště pak ale mlátičky Marfyho).

I byl večer a bylo jitro, den první. A POSLEDNÍ 🙂

Časné jitro obzvlášť pro všechny co připravují snídani. Zuzka blahořečí fóliový systém a s úsměvem rozkládá po stole plátky salámu a sýra téměř s geometrickou přesností. Hostina hotova, hráči se postupně budí, nebo, hlavně ti pražští, teprve přijíždějí. Chyběla naběračka na čaj, ale zachránil nás Pitrův hrníček.

Jingle prozrazuje začátek prvního zápasu a my po krátkém rozběhání a rozházení nastupujeme poprvé na hřiště. Jako naprostý nováček podobných turnajů si pamatuju asi jen, co jsme vyhráli/nevyhráli, a v tu chvíli bych mohla napsat report z celé soboty téměř jednou větou, nicméně pokusím se být aspoň trochu obsáhlejší. Tož:

Sedmero mých sobotních poznatků a dojmů:

1. To, že počtem nohou a rukou zdaleka převyšujeme všechny ostatní teamy, nemusí být v přímé úměrnosti ke konečným výsledkům zápasů.
2. Je dobré si na zahraniční turnaje vozit kartu pojištěnce. (první zápas, s Nine Hils)
3. Je hezké dát aspoň jeden bod ve hře, kde soupeři zvítězí téměř o deset. (třetí zápas, Paradisco)Pozn.: Předtím jsme ochutnávali v šatně Jirkovy koktejly, možná nám to neprospělo…
4. Legendy Endzonis nastupují na hřiště setrvale v lehce podnapilém stavu. Přesto, nebo právě proto, to byl krutý boj, obzvlášť s jejich dívčími posilami ze Zimnice. (čtvrtý zápas, Endzonis)

Pozn.: Zřejmě na ně alkohol má opačný vliv než na nás. Nebo jsou prostě zvyklý.

5. Když pořádáte turnaj, tak přestávky mezi zápasy rozhodně neslouží pouze k odpočinku. Je potřeba nakupovat, nosit toaleťák, občas vytřít na záchodě, počítat skóre právě-hrajícím-teamům, fotit, odpovídat na dotazy všeho druhu…
6. Je báječný potkat se a hrát s lidmi, kteří psali historii Sedmy, a hlavně tu historii rádi vypráví. Za všechny vyzdvihuju hlavně Honzu, který byl nejenom nepostradatelnou posilou na hřišti, ale taky v kolečku vytrvale připomínal blížící se konec světa a probíhající testy DNA vedoucí k zjištění totožnosti “dítěte”.
7. Je zážitek potkat ve sprše zpívající němce, s půllitrem piva v ruce.

Na hřišti jsme se v sobotu potkali ještě se skákajícíma Opičkama a s teamem Hallunken.

Z hřiště se kolem osmé večer všichni plynule přesunuli nejdřív ke grilu (vřelé díky Petrovi a ostatním grilujícím za trpělivost s neutuchající poptávkou po našem “all you can eat”) a potom na bar pro báječně-nenápadně-nebezpečný Jirkovy koktejly (zde zase díky Pítrovi a Pavle, že se s takovou grácií zhostili realizace Jirkových “Houbiček” a podobných specialitek). Počkali jsme, až se všichni trochu posilní (po všech stránkách) a pak přišel ideální čas na pivní závod. Pravda, že i s mikrofonem se hudba přeřvává dost špatně, takže Martin Kačer svolával závodníky asi natřikrát, než někoho napadlo to ztlumit. Ale teamy se sešli, pravidla vysvětlila, mumie “byly oblečeny” a vyrazily do pole bránit maminkám v cestě za záchranou jejich žíznících dětí na druhé straně hřiště, a byla na to všechno vážně báječná podívaná.

O půl dvanácté mě přemohla únava a vyrazila jsem spát s tím, že v jednu vstanu. Vzbudila jsem se v půl třetí. A SVĚTE div se, ještě si nadobro neskončil, a dokonce jsi byl i celkem vzhůru :-). V rámci souboje o vítěze Párty nás navštívila dokonce i Policie, ale tihle ozbrojení kluci se naštěstí nezdrželi dlouho, takže zdaleka nemohli dosáhnout na prvenství Uweho z Endzonů, který měl doslova v patách pár jedinců z PD i od nás. Všem výhercům gratulujeme :-).

I bylo jitro, den poté

Vstávání bylo krušné a proto sláva všem ženám, které se pochlapily, a připravili snídani (a také Petrovi, který sednul za volant a dojel pro čerstvé pečivo). Na trávník jsme nastupovali v poněkud omezeném počtu – nejen díky zraněním z předchozího dne… Martin měl například utkvělou a ničím nepodloženou představu, že se mu všichni smějí za jeho obličejová stigmata. Tak se asi bál :-). Anebo Ráťa, ten prožíval konec světa natolik intenzivně, že nastoupil až na třetí zápas. Na druhou stranu Kulatá Šachovnice se na hřišti probouzela ještě o něco pomaleji než my, a tak jsme si z této ranní hry odnesli naše první vítězství.

V poledním zápasu, opět proti Endzonům, nás podpořili i Silva s Petrem, o Janičce ani nemluvě. Na vítězství to ale nestačilo. Z tohoto zápasu mi utkvěl především víc než pevný stisk Uweho ruky, který cítila moje pochroumaná ruka ještě hodinu poté. V pauze před posledním zápasem jsme začali pomalu balit všechny naše stany a vůbec se připravovat na konec turnaje. Přesto bylo ještě potřeba nastoupit do posledního zápasu, tentokrát s RJP Squad, který jsme celkem s úsměvem vybojovali a došli si tak pro kulaté desáté místo z celkového počtu dvanácti zúčastněných teamů.

Zvláštní pozornost si ještě zasluhují Endzonis, kteří do své poslední hry nastoupili stylově a rozloučili se s Čakovicemi v uctivých černých kalhotách, bílých košilích a smuteční páskou přes ruku.

V celém turnaji pak zvítězila Žlutá Zimnice před druhými Drehst’n Deckel z Drážďan. Spirit of the game s přehledem získali Terrile Monkeys.

Trvalo nám pak tak dvě hodinky, než jsme vyprovodili všechny teamy, dojedli asi 20 steaků, něco vypili, sbalili, uklidili, spočítali pytle s odpadky a odjeli. Jen ty pytle připomínali místnímu hřišti až do pondělka, že se tam celý víkend prohánělo vysoko přes sto udatných frisbeeáků.

Vřelé díky Ondrovi za to, že se o odpad v pondělí postaral.)

Pár postřehů z vyhlašování:

1. V životě sem nedala pusu tolika mě-neznámým lidem 🙂
2. Před Endzonis je potřeba chránit všechny odměny, které jen trochu zavání pivem.
3. DÍTĚ JE NAŠE

Napsala Terka

Fotogalerie

• RJP Squad
• Terka (whole gallery)
• Ditka
• Marfy
• Martin